Zdravím sokolíky a sokolice, po výletu s pentatonikami se dneska podíváme na vztah stupnic a harmonie. Začneme na příkladu základní durové stupnice zvané jónská. Abych se nemusel mordovat s křížky a béčky, zůstaneme v poněkud nebasové tónině C dur. Jenom pro jistotu si zopakujeme, z jakých tónů se skládá – c, d, e, f, g, a, h. Představte si každý tón jako číslo – c = 1, d = 2 atd. Takto očíslované tóny představují neuvěřitelně bohatou zásobu různých kombinací. Už chápete, proč se hudba vyučovala ve starověku společně s matematikou? Pokud si představíte, kolik různých variant dostanete ze sedmičíselné řady, tak tolik máte možností, jak zahrát stupnici C dur. Plus připočítejte dalších dvanáct transpozic (C#, D, D#, E, atd.). Hudba ale naštěstí není jenom o číslech... Nás bude v dnešní kavárně zajímat souvislost mezi harmonií (tj. akordy) a stupnicí. Od každého tónu stupnice můžeme vytvořit akord. Buď základní kvintakordy dur a moll anebo postupným přidáváním dalších tónů sedmičkové, devítkové akordy a další varianty. Cvičení č.1 jsou rozklady durových a mollových kvintakordů hraných pouze z tónů stupnice C dur. Od každého tónu stupnice zahrajeme tercii a kvintu. Cvičení č. 2 je melodickou variantou, kdy si hrajeme s rozklady kvintakordů. Střídavě hrajeme jeden vzestupně, následný sestupně. Cvičení č. 3 je rozšířením na septakordy. Takže od každého tónu stupnice zahrajeme tercii, kvintu a septimu. Cvičení č. 4 je stejně jako cvičení č.2 variantou s otáčením vzestupného a sestupného hraní rozkladů. Díky těmto cvičením dostanete do ucha durovou harmonii, složitější prstoklady vás zase donutí k rozhýbání levé ruky a získáte i jistotu při pohybu po hmatníku. První dva příklady jsou hrané v osminových triolách, a proto je potřeba lehce akcentovat základní doby v taktu, abychom z toho neměli triolový guláš. Akordové rozklady jsou spíše kytarovou záležitostí a jejich hraní na basu je technicky náročné na koordinaci levé a pravé ruky. Po zvládnutí C dur, zkuste také jiné tóniny. Rozkladům zdar! Nazdar!
