Vážení přátelé baskytarového vesmíru, co vlastně hrajete a tvoříte? Setkávám se s hodnocením písně již po dvou taktech: „To je ale skvělá hudba.“ Opravdu? Po dvou taktech znějící skladby už víte, že je to skvělá hudba? Je to jako byste viděli ženin účes a prohlásili byste, že je to krásná žena. Ze dvou poslouchaných taktů vy najednou vyhodnotíte kompletní obsah celé skladby. A není to spíš jenom momentální vjem akustického tlaku, který vás zaujal? Správná odpověď! Jestli vám můžu poradit, nikdy nehodnoťte skladbu jen z útržků nebo kousků. Vždy se na
danou skladbu dívejte jako na celek. Kontrasty, forma, dynamika, gradace, zajímavé změny, ale hlavně perfektně propracované aranžmá bez hluchých míst. Ani nota navíc - to je správná zásada profesionálního přístupu k aranžmá vašich písní.
Hraji, protože chci hrát právě teď a vždy
Hrajete-li vždy od začátku do konce, bude to postrádat jeden důležitý faktor ve vaší písni, a to místo bez zvukové barvy vaší baskytary. Ano, vaše zvuková barva nástroje se tak velmi lehce oposlouchá, bude zde chybět kontrast a následný opětovný nástup jak frekvenční, tak barevný. I uprostřed skladby nebo těsně před závěrečným refrénem vytvořte aranžmá bez baskytary - uši posluchačů si tak odpočinou a budou se těšit na váš očekávaný nástup, třeba i s novým obsahem sdělení. Budete pro posluchače i pro samotnou píseň přínosní.
Hraji, protože je má hra v tomto okamžiku nebo místě ta zásadní a důležitá
Mám pro celou skladbu sdělení, které tam prostě musí být, bez mé hry v tomto místě by to celku uškodilo a celé se to rozbilo. Aranžmá skladby je najednou obohacené o vaši nápaditou hru, která zdobí důsledné hudební aranžmá, jak opravdu má. To je základ úspěchu vaší skladby - perfektní hudební aranžmá.
Hraji, je to ale jenom vidět - není slyšet co hraji
Když budete tvořit nový baskytarový part, pracujte s celkem skladby. „Nelepte“ svůj part ke kytaře, která je třeba také nalepená ke zpěvu, jen abyste měli ihned co hrát. Tohle „lepení“ je právě to „smutné“ na dnešní populární hudbě. Všichni ve zkušebně na sebe vzájemně lepí své tzv. hudební nápady. Říkají tomu hudební aranžmá, dají tomu název a mají skladbu hotovou. Nebojte se si přiznat, že nikdo z vás ve vaší kapele hudební aranžmá nezvládne. Navažte spolupráci se specialistou - hudebním aranžérem.
Chybou také je, že má každý svůj aparát nebo odposlech u sebe v rohu místnosti, sám se tedy dobře slyší, ale již nevnímá komplexní zvuk kapely. Jako baskytarista nabýváte dojmu, že to, co tam hrajete, je správné. Zvuková intenzita baskytary vám zamaskuje ostatní hráče. Přicházíte tak o zdravý úsudek o obsahu své hry. Může se tak stát, že zvuk baskytary pohltí zvuk jiných nástrojů, zvuk velkého bubnu, vydržované klávesové tóny ve spodních oktávách. Ve svém kombu slyšíte jen sebe. Proto je dobré na zkoušce si celou skladbu nahrát a následně aranžmá zhodnotit. Nahrávku použijte k nekompromisní kritice písně. Pravdivou zpětnou vazbu získáte druhý den - to, co vám tam bude vadit při prvním poslechu, je špatně.
Pokud si právě zde přiznáte nedostatky a zdárně je odstraníte, budete odměněni úžasným zvukem vaší kapely. Baskytara bude znít skvěle, protože svůj part přece máte důkladně promyšlený - ani nota navíc, nebo ne? Pokud tam budete hrát hudební nesmysly, stejně nebudete pravděpodobně slyšet, ale jen vidět, že ruce běhají po hmatníku. A to je málo a míjí se to s podstatou hudby. Hudba není k dívání, ale především k poslouchání. Vše můžete však úspěšně dopracovat a dotvořit. Určitě to zvládnete.
Nečekejte, že vám to někdo při živé produkci „vymíchá“, nemůžete od zvukaře čekat nemožné. Zvukař není od toho, aby za vás dotvořil hudbu, ale aby vás jako kapelu vkusně zvukově umístil do daného prostoru. Je důležitým prostředníkem mezi kapelou a publikem.
Forma skladby je nesmírně důležitá
Jestliže napíšete píseň, kde bude třikrát po sobě sloka - refrén, tak tím tu píseň předem úplně odsoudíte k nudnosti a předvídatelnosti. Nezachrání to ani perfektní text. Skvělý text jen vyplní nezajímavou formu a strukturu celé písně, to je vše.
Když posloucháte něčí píseň, tak si ji poslechněte až do konce. Rozdělte vjem kvality zvuku a hudby jako takové; ta může být obsahem a hudebním aranžmá naprosto skvělá, jen zvukově třeba nepovedená. Špatnému hodnocení se vyhnete referenčním poslechem v normální hlasitosti. Přestanete hodnotit jen akustický vliv poslouchané skladby a začnete vnímat a sledovat hudební dění a vjemy - harmonii, vedení jednotlivých hlasů (polyfonii), stavbu aranžmá v nástrojích, hudební formu (to je ta sloka - refrén a další části). Kde a kdo co v určitý okamžik hraje a nehraje - odmlky nástrojů nebo sekcí atd.
Hrajte vždy to, co tam opravdu musí být. Své aranžmá baskytarového partu tvořte v duchu celé skladby, nejlépe bez nástroje. Představte si, co by tam měla baskytara hrát, pak si to poznamenejte do not nebo si to zanotujte a nahrajte. Podle not nebo nahrávky se takto vymyšlené místo naučte. Když tvoříte svůj baskytarový part přímo s baskytarou, může se stát, že budete hrát věci, které vám jdou jednoduše pod ruku, ale nebude to mít s celkem nic společného, jen budete bloudit celou skladbou v tom, co vám vaše ruce zrovna hráčsky dovolí. Někomu víc, někomu méně.
Vykašlete se na šramot, toho je všude plno. Tvořte hudbu! Může být i ve forte. Hudba spočívá v obsahu. Něco nahlas je jen akustická veličina, není to samotná hudba. To mějte na paměti.
Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání.
