Dnes nás čeká souzvuk obecného značení X9, který si uvedeme v konkrétním příkladu na C9.
Název: X9, durový dominantní septakord s přidanou nónou
Označení: X9
Vzorec: č1, v3, č5, m7, v9
Obecná poučka: Tzv. „devítky“, nónové akordy, jsou vytvořeny přidáním další tercie k již existujícímu akordu X7. Tzn., že X9 v sobě vždy obsahují m7. Z hlediska tvorby akordů tak jde o stavbu, kdy na dvě první tercie, které tvoří základní kvintakord (v tomto případě v3 + m3 = č5), a přidanou další m3, kdy vzniká akord X7 (neboli č5 + m3 = m7), přidáme další tercii, tentokrát velkou, v3.
První příklad vychází z hmatů „sedmičkových trojúhelníčků“. Ovšem přidáním nóny platí tento tvar od základního tónu (zde C) na struně A platí jen pro tóny na struně A.
Tón g1 můžeme v akordu nechat proznít (zahrajeme pak trojici tónů na strunách g, h, e1 malým barré hmatem čtvrtým prstem), ale také nemusíme. Z hlediska uchopitelnosti hmatu je ale lepší ho zahrátt.
Druhý příklad uvádí dvě alternativy. První je lehčeji aplikovatelný, není zde problém ani s orientací na hmatníku. Při striktním označení bychom měli mluvit o C9/E
Tip 1: Stačí „nahmátnout“ tvar akordu H7, přesunout ho o strunu níže a poté předmětný základní tón přenést dle šipky na strunu g.
Druhá možnost také vychází ze „sedmičkových trojúhelníčků“, musíme ale hmat chytnout jinak kvůli nóně na struně g. Znělost zde není tak průzračná, jako u první možnosti tohoto příkladu.
Třetí příklad je postaven opačně z hlediska základního tónu, který je zde tónem nejvyšším (c2 na struně e1). V podstatě jde opět o lomený akord, protože nejnižším tónem souzvuku je b.
Tip 2: I zde můžeme použít stejný základní hmat, jako v prvním příkladu, který pouze posuneme, ale orientujeme se tentokrát dle základního tónu na struně e1.
