Dnes si tento souzvuk obecného značení X+ vysvětlíme na konkrétním případě akordu D+.
Název: Zvětšený kvintakord
Označení: D+, D+5, Daug. Přípona aug, která se někdy také používá, znamená augmented neboli zvětšený, v tomto případě jde o zvětšenou kvintu, zv5.
Vzorec: č1, v3, zv5.
Obecná poučka: Tyto akordy vzniknou tak, že u základního durového kvintakordu zvětšíme kvintu. Jinými slovy, už na sebe tedy nepostavíme velkou a malou tercii, ale hned dvě velké tercie za sebou. Tím se jednotlivé vztahy po této stránce ve stupnici opět vyrovnají, podobně jako u dimových akordů. Jak? Totiž, mezi zv5, v našem případě tónem a# a oktávou (tedy tónem d1) je opět vzdálenost jen velké tercie. A proč to uvádíme? Protože tím tak opět nastává situace, že jakýkoli tón hmatu určuje příslušnost onoho určitého akordu k tónině, určené právě tónem, který si v souzvuku určíme za základní.
První příklad: Podle tónu D na struně A rozvineme tento tvar akordu, který může být jak námi uvedeným (tedy zde D+), tak i akordem F#+ (dle tónu f#1 na struně d) a konečně i akordem A#1+ (tón a# na struně g, který je v tomto případě určujícím a akordotvorným tónem tohoto typu souzvuku). Znělost tohoto tvaru je ze všech tří příkladů nejvýraznější, orientace na hmatníku je také nejlepší (viz u tohoto tvaru hned dva základní tóny d, na struně A a na struně h).
Druhý příklad: Nejvýraznějším tónem je pak zde základní tón, od kterého se tento hmat velice lehce rozvine. Znělost je trochu horší, orientace skvělá (srovnej s jedním hmatem majových akordů).
Třetí příklad: Sice dobrá orientace vzhledem k tónům na struně e1, ale můžeme zde zase využít v podstatě jen tóny na strunách e1, h, g.
Tip: Pro všechny příklady pak platí, že je nejlepší, a hlavně nejrychlejší, vyhledávat a posléze používat ty tvary, které vycházejí z nejnižšího základního tónu. Pokud se ovšem nechceme držet určité polohy.
