Fernando Ribeiro není jen jedním z nejcharismatičtějších frontmanů na metalové scéně, ale funguje i jako jeden z nejvýraznějších ochránců gotické filozofie a se svými Moonspell je doslova portugalským národním bohatstvím. Kapela sice prošla během svého života výrazným vývojem, ale následující seznam alb výborně popisuje zdroje inspirace a čtvrt století existence. Navrch jsme přidali pár osvědčených otázek tohoto seriálu a pár čerstvých novinek.
Jaké bylo první album, které sis kdy koupil?
Za mé vlastní peníze to bylo Under the Sign of the Black Mark od Bathory.
Kdy ses rozhodl svůj život věnovat hudební kariéře?
Došlo k tomu spíše náhodou. Studoval jsem filozofii a měl ambice stát se pedagogem. S kapelou jsme však vyrazili na turné a začalo se nám dařit.
Jak se snažíš rozvíjet jako zpěvák a autor?
Jakkoliv to jen jde! S každou deskou se snažím pracovat na své dikci, vokálních schopnostech a rozsahu. Zároveň se pečlivě starám o svůj hlas, jsem totiž na scéně už více než dvacet let.
Mohl bys zmínit nějaké značky mikrofonů, které preferuješ?
Abych řekl pravdu, tohle nechávám na našich technicích. (smích) Ale léta jsem většinou spoléhal na Shure. Každopádně nyní jsem sponzorován značkou Sontronics a používám model STC-80. Má úžasný rozsah, takže se hodí jak pro můj hluboký tichý vokál, tak i pro emotivní křik. Ve studiu to ale nechávám na producentovi. Nejsem žádná diva. (smích)
Co tě nejvíce inspiruje v posledních letech? Litaratura, hudba nebo poezie?
Trochu ze všeho, co zmiňuješ, trochu ze života a trochu i reflexe světa kolem nás. Psaní hudby je jako kreslit světlomety ve tmě. Tvými objevy se utváří tvary okolo.
Hudba Moonspellu prošla během let výrazným vývojem. Co ovlivnilo tento proces?
V prvé řadě pocit, že vždy dokážeme víc. Zároveň se nad námi vznáší nějaká nezávislá kreativní síla, která nás hlídá, abychom neopakovali stejné koncepty nebo nápady.
Jaká je největší lekce, kterou ti hudební svět uštědřil?
Buď sám sebou za každou cenu!
Co tě fascinuje na světě gotiky?
Pochopení temnoty, elegance a krásných lidí.
Jak hodnotíš interpretaci této filozofie v dnešním světě? Ptám se jako tradiční fanoušek The Gathering, ale i jako velký milovník portugalských Ava Inferi. Jsem totiž svědkem toho, že se jak v hudebním, tak i filmovém světě hodnoty využívají jen pro peníze.
Čísla jsou vším pro vše a pro všechny. V jakékoliv oblasti. Nesmíme být naivní. Můžeš zůstat čistým, jen pokud o tom víš a jsi s tím smířen. Musíš psát od srdce a věnovat se svým povinnostem, které nejsou jen sdílením fotek pro fanoušky na instagramu s titulkem: „Hele, to jsem já se Slayer v zákulisí.“ (smích)
Měl jsem tu čest vidět vaše vystoupení vedle několika festivalových show ve francouzském Caen na podzim loňského roku,. Byl to relativně malý klub, a proto by mě zajímalo, zdali preferuješ intimitu klubu, nebo festivalové pódium?
Je mi to jedno. Já chci pouze oltář, kde mohu stát po boku s dalšími vlky a šířit naše poselství. Živá hudba je energie, která se může šířit kdekoliv.
Během vystoupení v Caen jste odehráli řadu nových skladeb ale největší prostor dostaly starší skladby. Je to čím dál náročnější poskládat vhodný setlist? Pamatuji totiž festivalová vystoupení, kde jste hráli buď téměř novou tvorbu, nebo výlučně skladby z prvních desek.
Ano, je to obrovská výzva. Celé léto jsme se věnovali starší tvorbě k oslavě našeho pětadvacetiletého výročí. Na druhou stranu spíše preferujeme rozmanitější sety a k tomu taky dojde, až se vrátíme z letních festivalů.
Co tě motivovalo složit desku v portugalštině? Bylo tvým dlouhodobým snem napsat album o lisabonském zemětřesení z roku 1755?
Rozhodně. Tímto tématem jsem fascinován posledních třicet let. Portugalština se navíc stala jasnou volbou, když jsem psal texty o portugalském Lisabonu. Věřím, že si lidé užijí toto nové dobrodružství.
Bathory - Blood Fire Death (1988)
Přestože se nejednalo o první album, které jsem kdy od ikony jménem Quorthon slyšel, toto album bylo rozhodně to nejinspirativnější od Bathory. Určitým způsobem projevovalo znaky toho, co se blíží, ale stejně tak si udržovalo nezpochybnitelné blackmetalové základy.
Type O Negative - Bloody Kisses (1993)
Tato deska mi doslova změnila život. Ovlivnila můj hudební vkus, mé pěvecké ambice, a probudila lásku k temné romanci. Naprosto jedinečné album.
Celtic Frost - Into the Pandemonium (1987)
Další album, které považuji za brilantní, ale zároveň revoluční. Podle mého názoru se totiž jedná o základ avantgardního metalu. Velký vliv na nás v Moonspellu měl jejich cit pro orientální hudbu a chuť experimentovat.
Paradise Lost - Gothic (1991)
Paradise Lost sleduji už od dob, kdy měli na svědomí jen několik demo nahrávek. Dokonce jsem s nimi pořizoval rozhovor pro jeden fanzin v roce 1989! Jakmile toto album vyšlo, stalo se pro mě vším. Nebál bych se říct, že je jedno z mála skutečných goticko-metalových alb, které kdy byly natočeny. Temné, hluboké, heavy - žádná veselá kravina.
Root - Hell Symphony (1991)
Toto je v podstatě neznámá kapela z Brna, ale zároveň jedna z našich největších inspirací, a dokonce možná nejlepší undergroundová kapela všech dob. Vždycky budu obdivovat jejich skladatelské schopnosti. Pokud bychom někdy natočili album složené ze skladeb jiné kapely, pak bychom bez debat šli tímto směrem.
Fields of the Nephilim - Earth Inferno (1991)
Nikdo a nic nedokáže překonat atmosféru tohoto živého alba. Životní lekce temnoty, spirituality a šamanského dark rocku. V době kdy jsme s Moonspellem začínali a strávili nekonečné hodiny v dodávce, jsme tuto desku neustále poslouchali na kazetě.
The Sisters of Mercy - First and Last and Always (1985)
Je prakticky nemožné nemilovat tuto kapelu, pokud máte slabost pro temnou hudbu, která je navíc tak geniálně napsaná. Jen málo desek má v sobě tak výraznou osobitost a perspektivu stát se nesmrtelnou. Pro mě bezkonkurenčně nejlepší kapela devadesátých let.
King Diamond - Abigail (1987)
Poslouchat tuto desku je jako sledovat film. Člověk při poslechu sleduje příběhovou linku, zatímco se někdy vyděsí a jindy zase doufá v to nejlepší. Celé album je úžasným zážitkem, pokud máte rádi děsivé, ale zároveň inteligentní filmy.
Katatonia - Viva Emptiness (2003)
Vzorový příklad dech beroucí vyzrálosti a uměleckého cítění. Tato deska byla doslova prozřením a znamením, že undergroundové metalové kapely stále dokážou být velmi kreativní a jít svou vlastní cestou, a přitom nezapomínají na kvalitu a hloubku své tvorby.
Ulver - The Assassination of Julius Caesar (2017)
Tato deska vyšla letos a zachránila mi život. Ulver jsou sice těžko definovatelní už řadu úplňků, ale i tak je nové album čistým uměním a svěžím průvanem na jinak nudné scéně, plné trapných blondýnek s ještě horší stavbou skladeb. Jednoduše deska pro ty, kteří vědí, co mají poslouchat.
