Roland V-Drums - elektronická bicí souprava
Druhá polovina devadesátých let znamenala definitivní comeback elektronických bicích nástrojů a především nápravu jejich renomé v očích hudebnické veřejnosti. A není divu. Technologie postoupily o několik generací kupředu a firmy mohly začít nabízet zájemcům o rozšíření zvukových možností svého nástrojem nohem víc, než jen necitlivé plástve spouštějící signál.
Je paradoxní, že zhruba ve stejné době také odstartovala "vintage" horečka nástrojů akustických, vyráběných klasickými metodami a znějících pokud možno co nejvíc "postaru". Ale co na tom? Další roky koneckonců prokázaly, že právě ve fúzi obou směrů je síla a možnost, kam v hledání vyjadřovacího pole vkročit.
Firma Roland učinila v onom zmiňovaném "znovupřijetí" elektroniky v bicích nástrojích velmi mnoho. Už jejich někdejší první modely dodnes vyráběných a inovovaných Octopadů toho byly známkou a před (relativně) nedávnou dobou uvedená řada V-drums v této tendenci více než důstojně pokračuje.
První zásadní změnou, kterou V-drums přinesly, je výrazné rozšíření editační možnosti zvukového modulu (simulace prostoru včetně typu pokrytí stěn, přesné určení modelu blány, jíž je "buben" osazen, volba typu virtuálního snímacího mikrofonu...). Koneckonců virtualita dala do názvu nástroje ono V.
Tou druhou změnou, díky níž byl na trhu s elektronickými bicími pady víceméně nastolen nový standard, je způsob sejmutí úderu a materiál použitý na vlastní úderové ploše. Tou není klasickáguma, ale síťková blána, jejíž odskok je možné regulovat rozdílným napínáním, stejně jako u běžné blány.
Abychom byli spravedliví, počinu Rolandu předcházelo několik výrobků dalších firem. Například Hart Dynamic již v roce 1995 představili pady s údernou plochou z laditelné mylarové blány, uchycené do klasického ráfku, o rok dříve přišla na trh s podobným systémem firma Abel. Také firma D-drum nezůstávala pozadu. Roland v polovině devadesátých let uvedl na trh poměrně úspěšnou sadu TD 5 K.
Není divu, že po úspěšné "luxusní" sadě V-Drums TD-10 po čase následuje i dostupnější verze s bubny menších rozměrů a modulemTD 8. Jako poslední novinka přichází souprava TD-6K s gumovými pady, která má být důstojným můstkem mezi starší "pětkovou" řadou a V-drums. Kromě vývoje této nové soupravy se firma také zaměřila na zdokonalení sad stávajících, a to zejména s důrazem na zdokonalení činelových padů.
Rozhodl jsem se všechny tyto skutečnosti uplatnit, a nejvhodnější se mi zdálo nevěnovat se konkrétní sadě, nabízené výrobcem, ale sestavit si vlastního "hybrida".
Rampu jsem zvolil ze soupravy TD-6. Jako pady jsem si vybral síťkové PD-80, pro malý buben jejich duálního kolegu PD-80R, k tomu pro srovnání jeden gumový pad PD-6, patřící původem řady k testovanému modulu a rampě, šlapákový KD-7 a ovladač hi-hatky FD-7, dva činelové ovladače CY-6 a jeden CY-15R a hi hatku zastoupil pad CY-12H. Mozkem celého zařízení se staly moduly TD-6 a TD-8. Bylo proto možno porovnat i dva typy nabízených modulů, což je, jak jistě uznáte, mimořádná příležitost. Proto je také test rozdělen na dvě části a modulům i celkovému dojmu ze spolupráce s ovladači se budeme věnovat příští měsíc.
Přiložený obrázek soupravy V-Drums je z těchto důvdů jen ilustrativní a představuje jednu z alternativ nástroje testovaného mnou v rozšířenější "custom" verzi.
Popišme si jednotlivé ovládací i úchytové komponenty a dojmy z jejich funkčnosti.
Rampa
Je vyrobena z lehké slitiny, povrch celé konstrukce je pokryt modrým vroubkovaným plastem. Kromě estetické funkce povrch velmi účinně eliminuje případné prokluzování úchytových svorek. Na nich jsou připevněny pomocí výkyvného kloubu tyčky, podobné tomtomovým úchytkám mechaniky firem DW, Tama, či Premier, úderový pad se na ně upevňuje kolmo a nikoli zasunutím tyčky do těla padu, jako to známe např. u systému firmy Yamaha. Výkyvný kloub zajištuje nastavení padu do stran, úchytka na konstrukci rampy nám umožňuje sklopení do požadovaného úhlu.
Jednotlivá ramena konstrukce jsou k sobě připevněna pohyblivými svorkami. Posuvem úchytky je možno velmi snadno nastavit výšku pravého i levého přídavného ramene a jejich roztažení do stran.
Z hráčova pohledu pravé rameno rampy nese kromě držáku na tomtomový pad také činelový stojan, jehož sklon a vysunutí z rampy je možno snadno nastavit. Stejně snadno jde celý stojan se svorkou přemístit na jinou část rampy. To je ostatně možné s kterýmkoli z úchytových komponentů, které na rampě jsou, a majitel si tak může snadno určit ergonomické rozmístění jednotlivých prvků.
Přední část rampy tvoří obdélníkový tvar, spodek je spojen s tyčemi, ležícími na zemi a zaručujícími stabilitu. Na této části rampy jsou umístěny úchytky na první a druhý tomový pad. Pravé rameno nese držák na duální pad malého bubnu, stojan na činel a úchyt hi hatkového padu. Je zde také upevňovací adaptér pro modul. Modul je možno, podobně jako u výrobků jiných firem, připevnit na adaptér pomocí čtyř šroubků, pro které jsou na spodní desce modulu připraveny otvory se závity, a odpadá tak problém s bezpečným umístěním modulu především při živém vystoupení.
Díky zmíněnému vroubkovanému povrchu všechny úchyty drží velmi pevně, nejsme nuceni utahovat plastové šrouby "na krev" (což by nemusely dlouho snášet bez újmy). Rampa působí přes svou nízkou hmotnost velmi bytelným dojmem. Dá se rychle složit do skladné velikosti, což umožňuje praktický přenos. Bez problémů jsem ji uložil na zadní sedadlo i v ne zcela složené fázi. Pokud by pak bylo zapotřebí skutečné šetření místem, jde soustava poměrně rychle úplně rozložit na jednotlivé trubky. Ty potom pojme větší igelitka...
Upevnění ovladačů je, jak se zdá, vyřešeno na jedničku. Můžeme proto zaměřit pozornost na pady, které mohou být na rampě umístěny. Prvního z nich se tato lokace ovšem netýká. Je totiž přímo na podlaze.
Pad velkého bubnu
Jak už to v dnešním světě "naruby" bývá, velký buben má na starost velmi malý pad. V případě KD 7 jde o pogumovaný špalík s úderovou ploškou o průměru zhruba 5 cm, umístěný vzhůru na kovové plošince, nakloněné asi patnáct stupňů směrem od šlapky. Součástí výbavy padu je kromě propojovacího kabelu šlapkový beater, zahnutím tyčky upravený ke hře na svého souputníka.
Beater lze připevnit k běžnému pedálu. Šlápnutím pak neudeříte před sebe, ale dolů, přesně tam, kde na úder poslušně čeká ploška KD7. Pad má protiskluzové vybavení - na spodní straně je pruh suchého zipu a dva ocelové bodce. KD 7 drží na místě skutečně bezpečně.
Pocit ze hry je vcelku uspokojivý, i když přece jen tvrdší než reakce "živého" šlapáku. "Zapichovaná" technika Closed beat občas přinese nechtěné dvojspuštění zvukového vzorku. Technika Open beat, tedy odskok beateru po úderu od blány, funguje bez problémů. Na poněkud jiný pocit ze hry je zpočátku třeba si zvyknout, ale určitý "měkčí" styl hry, který vyžaduje hra na KD7, se týká hry na elektronické bicí obecně.
Rozhodně musím potvrdit, že u konstrukce úderové plošky tohoto šlapákového padu došlo k posunu oproti dřívějším systémům některých firem, kdy měl člověk pocit (i poslech), že tluče šlapkou do prkenné desky... Zde je odraz mnohem příjemnější a pad vcelku úspěšně tlumí údery beateru. Určitě nehrozí, že by v komornějším prostředí úder na pad přehlušil spuštěný vzorek zvuku z modulu (jak se kdysi stávalo).
Tomtomové pady a pad
malého bubnu
Tomtomové pady PD-80 mají průměr blány 8". Jsou tedy menší než původní pady, dodávané k V-Drums, ale vůbec to nevadí. Osobně mi nečinil potíže ani totožný rozměr bubínkového padu, přestože někteří hráči vzhledem k rim shotu a dalším technikám upřednostňují u tohoto ovladače "skutečnější" rozměry.
Jak "Osmdesátky" vypadají? Do bílého plastového korpusku je zapuštěno pět šroubů, které napínají dvojitou síťovinovou blánu pomocí klasického ocelového ráfku. Jeho horní část je ovšem pokryta černou gumou, která jej chrání před údery typu rim shot, a navíc zabraňuje nežádoucímu hluku, který by při tom vznikl.
Blána je vyrobena firmou Remo (tyto tiché blány jsou k mání i samostatně pro použití při cvičení na klasických bubnech). Pokud ji z padu sejmete, naskytne se vám pohled na způsob, jímž pad snímá úderové impulsy. Kuželovitý senzor se dotýká spodní strany blány v jejím středovém bodě a podle dané síly, typu a umístění úderu informuje připojený modul.
Z korpusu vychází na spodní straně jacková samice pro spojení s cílovým zdrojem. Celý pad je pomocí černé úpony se svorkou možné připevnit kolmo k tyčce na rampě.
Bubínkový PD 80 R je vizuálně totožný s PD 80, rozdíl (ovšem významný) spočívá v jeho aktivním ráfku. Přenos dat do modulu proto zajišťuje stereo jack.
Pocit ze hry na síťovinu je vynikající, neocenitelnou výhodou je možnost individuálního napnutí blány. Osobně mi víc vyhovovalo, když jsem síťky dost podladil, protože při vyšším napnutí začnou odrážet až moc a ztrácí se tak reálný pocit odskoku akustického mylaru.
Určitě se jedná o posun oproti klasickým "gumákům", i když jejich odskok se již u většiny současných výrobků výrazně zlepšil v porovnání se starými pady z počátků elektronické éry bicích nástrojů. Přesto jsou gumové pady většinou na můj vkus stále příliš tvrdé, což se projeví především při razantnější hře. Na druhou stranu by se mezi uživateli elektronických bicích nástrojů jistě našli hráči, kterým naopak způsob odskoku gumových padů vyhovuje víc než další systémy. Výhodou je potom nižší cena klas ických padů s gumovým povrchem oproti alternativním odskokovým plochám padů nejnovější generace.
Když jsme u gumových padů, nesmím zapomenout na PD 6, jednozónový gumový pad, který jsem pro srovnání se síťovanými PD 80 zkusil. Vykazuje klasické vlastnosti padů své třídy, a ti, kdo potřebují dostupný jednozónový dynamický ovladač, se nemohou splést. Důkazem budiž, že PD 6 už u mě po testu zůstal... My si ovšem pro tuto chvíli vytyčme přísnější požadavky, což v souvislosti se spouštěči činelových zvuků není od věci.
Činelové pady
Tuto funkci může zvládnout pochopitelně pad klasický, také tomu u předcházejících modelů souprav vždy bylo, ovšem dobře víte, že úder do akustického činelu vykazuje zcela odlišné reakce, než může nabídnout pad.
Nasimulování však není nemožné, je ovšem zapotřebí vytvořit takový ovladač, který bude mít nejen podobnou úderovou plochu, ale bude také na úder reagovat podobně jako skutečný činel. Roland nyní nabízí pady pro hi hat, crash a ride, mající právě tyto vlastnosti.
Pad CY 12 H je určen hi hatce. Má kruhový tvar, v horní části pokrytý gumou, spodek je z bílého plastu, totožného s materiálem použitým na korpus tomtomového padu. Horní část je tvarována jako skutečný činel, včetně vystouplé hlavičky pupku a"broušeného" vroubkování podél činelu.
Ze spodní části vychází uprostřed úchyt, díky kterému působí pad po otočení dnem vzhůru jako dokonalá maketa létajících talířů ze sci-fi filmů šedesátých let. Do úpony se stahovacím šroubem je možno umístit tyč stojanu dvěma otvory. Buď nasadíme talíř kolmo zespodu, nebo případně vodorovně, vše je závislé jen na potřebách umístění.
V těle úpony je také umístěna jacková stereosamice (slovo, které evokuje zajímavé asociace...). Překvapila mě poměrně vysoká hmotnost tohoto padu, díky ní však drží na rampě velmi bytelně. Ovladač je duální, rozpozná tedy hru o hranu od úderu špičkou paličky.
Pocit ze hry je velmi uspokojivý. K tomu přispívá i pedál FD-6, který je samostatným komponentem propojitelným přímo s modulem, s padem tedy tvoří "zprostředkovaný pár".
Můžete jím nejen sešlapovat "chick" údery, ale také určovat míru otevření hi hatky. Zaznamenal jsem tři rozlišované stupně zavření a otevření udeřené hi hatky a dva zvuky pro samotný sešlap. S tím souvisí také možnost individuálního nastavení zvuku pro každou z variant.
Pedál FD-6 je kovový, umístěný do konstrukce z černého plechu, má reálný tvar hihatkové "stupačky" a při hře se chová podobně jako šlapákový pad. Zpočátku je třeba si na spolupráci s ním zvyknout, ale jde to poměrně snadno.
Pad pro crash CY-6 je velký 12" a tvarově se přibližuje skutečnému činelu. Je vyroben z plastového odlitku, který je na úderové straně ze dvou třetin pokryt gumou. Ta přesahuje i do spodní plochy, kde vytváří za strany k hráči vystouplý lem. Ten slouží k monitorování chycení činelu po úderu rukou, a skutečně to také funguje. Zvuk je chycením padu utlumen a můžete si tak dopřát techniky, na které jste zvyklí u akustických nástrojů.
CY-6 je duální, což v tomto případě znamená schopnost rozeznat úder na plochu padu od úderu na hranu. Můžete si tak nastavit dva různé crashové odstíny či kombinaci crashe a ridu, stejně jako dva zcela nečinelové zvuky. Velmi praktické je ale i například zkombinování crashe, spuštěného při úderu přes hranu, s cowbellem, nastaveným na plochu. Ušetříte tím jeden pad a pocitu z úderu na crash to nikterak neubere.
Simulace reakce skutečného činelu je zabezpečena kolébkou, která je v místě úchytu na holder. Tím může být jakýkoli činelový stojan, na který pad pověsíme stejně jako činel. Po úderu pak "uhne" podobně, jako by to učinil reálný crash. Pocit při hře je bezvadný a na rozdíl od pevně usazeného klasického padu se nebojíte do "činelu" řádně máznout. Významná je tu i skutečnost, že hrana na úderové straně je vyztužena vrstvou gumy a je proto po úderu elastická stejně jako kvalitní crashe. Ze spodní stěny vystupuje stereojackový konektor, kterým zařízení komunikuje s modulem.
Pad pro ride CY-15 R má průměr 15". Jeho korpus je vyroben z bílého plastu, stejného, jaký je použit u korpusů tomových padů. Horní plocha je celá pokryta gumou, která přesahuje asi 3 cm do spodní části. Funkce okraje je stejná jako u crashového padu. Kromě druhé zóny na ploše činelu ale máme k dispozici ještě zónu třetí-pupek. Z tohoto důvodu jsou také ve spodní části konektory dva - jeden pro kombinaci hrana-plocha, druhý pro plochu-pupek.
První verze odlišuje bezvadně, u druhé z nich při nižší dynamice úderu občas pupek ránu nerozpozná a spustí zvuk plochy.
Stejně jako u crashe, i zde můžete činel zatlumit chycením ruky, senzor to rozezná na polovině spodní hrany padu. Také CY-15 R je možno upevnit na běžný stojan a jeho pohybová reakce odpovídá důstojnosti ride činelu.
Napadlo mě, zda by nebylo možné obejít výběr z dvou kombinací úderových míst a získat nějak všechny tři možnosti najednou. Použil jsem oba výstupy zároveň - druhý jsem zapojil do dalšího vstupu. Bohužel experiment s rozšířením variability selhal, ale za pokus to stálo...
Mezičas
Vše v testu dosud popsané by však tvořilo jen luxusní cvičnou "silent" soupravu, nemít celý systém svůj mozek, zvukový modul, který zpracuje signály z padů, určí zvuky, které mají spustit, nabídne je ze své banky a vyhodnotí jednotlivé akustické poměry.
Tím ovšem funkce moderního modulu zdaleka nekončí. TD 6 i TD8 nabízejí také rozvinutý metronom, banku cvičných skladeb, kapacita paměti pojme navíc vlastní vytvořené songy...
O tom všem a také o mých dojmech z činnosti systémů jako celku si povíme v dokončení testu v příštím čísle.