Drahý strýčku, mohl bys mi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi pasivními a aktivními monitory? A jaký druh monitorů mám použít v domácím studiu? Nemyslím teď konkrétní značku, ale co by monitory měly umět a proč. Nepotřebuji žádný zázrak, rád bych měl dobrou představu o zvuku, který jde z počítače, a kvalitní poslech mixů. Díky za odpověď a měj se, zdraví Bedřich.
Milý Bedřichu, rozdíl mezi pasivním a aktivním monitorem je v principu funkce. K pasivnímu boxu potřebuješ koncový zesilovač a příslušné kabely, signál je tedy nejprve veden na vstup externího zesilovače. Samotný monitor obsahuje pouze reproduktory a pasivní výhybku uvnitř. Aktivní monitor se naproti tomu skládá ze všech komponentů, včetně zesilovačů, výhybek, ochranných obvodů a ovládacích prvků. Připojuje se na výstup z mixážního pultu nebo zvukové karty počítače. Někdy na jeho zadním panelu najdeš i digitální vstupy nebo USB. Pasivním monitorem může být i kvalitní dvoupásmový nebo třípásmový reprobox ze tvé domácí hifi sestavy. Ve studiu ti však jeden pár monitorů stačit nebude. Domácí poslech má totiž jiný účel než poslech v režii při nahrávání a mixáži. Ve studiu potřebuješ co nejvěrnější, analytický poslech pro kontrolu signálu. Důležité jsou okraje pásma, kde se do nahrávky mohou vloudit jak hluboké rušivé signály (brum), tak různé projevy nelineárního zkreslení při překročení maximální úrovně, praskání a další impulzní zvuky, které v nahrávce nemají co dělat. Hlavní monitory musejí proto hrát „rovně“ v co nejširším pásmu kmitočtů a nemají zvuk nijak přibarvovat.
Profesionální studia mají pro tento účel přesně spočítanou a upravenou akustiku poslechové místnosti, aby poslech nerušily nežádoucí rezonance nebo odrazy. V domácích podmínkách toho většinou těžko dosáhneš, takže se musíš spolehnout na poslech v blízkém poli přes tzv. nearfield monitory, které se používají při míchání nahrávek. Na velkých monitorech totiž tak snadno nepoznáš správné poměry jednotlivých nástrojů nebo stop. Kromě toho představují typ poslechu, jaký má doma jen malé procento lidí. Správně smíchaná nahrávka by měla v ideálním případě hrát dobře i na malých bedničkách k počítači nebo z malého rádia. Proto se pro kontrolu mixu někdy používají i nejmenší jednopásmové reproduktory, aby si zvukový mistr ověřil, jak bude nahrávka znít v podprůměrných poslechových podmínkách. Ovšem trend mixovat nahrávky, aby zněly dobře z rádia nebo z počítače, je podle mého na ústupu. S tím, jak se zvyšuje zvuková kvalita kapesních přehrávačů, sluchátek a dalších komponentů, stoupají i nároky koncových uživatelů. Sluchátka, i ta nejkvalitnější, mají jednu zásadní nevýhodu, lidské ucho si na ně rychle zvykne a při míchání do sluchátek máš pocit, že všechno hraje dobře. Pokud mají široký frekvenční rozsah a nízké zkreslení, můžeš jimi nahradit poslech přes velké monitory.
Jestli ale nemáš problém s místem a dostatkem financí, rozhodně na dobrých monitorech nešetři. Jako počítačový grafik bys určitě nepoužíval laciný LCD panel se špatným zobrazením barev a malým rozlišením. U studiových monitorů je to podobné, totéž platí pro zvuk. Nezmínil jsem ještě podání prostoru nebo přechodových jevů a vynechal jsem otázku kalibrace poslechu pro konkrétní akustické podmínky. Předpokládám totiž, že si domů nebudeš pořizovat nejdražší aktivní monitory s kompenzací časových a fázových posunů a řízením přes speciální software. Kup si prostě to nejlepší, co ti dovolí rozpočet. Brzy poznáš, že optimální poslech je základ a že na ostatních věcech, jako jsou rackové efekty nebo plug-iny, tolik nezáleží. Zdraví strýc Yllas
