Dnes se společně vrátíme zpět do parného léta do slezské metropole, kde po tři dny probíhal festival Colours of Ostrava. Vrcholem celé akce bezesporu bylo vystoupení Roberta Planta a jeho kapely Strange Sensation.
Fotoreportáž z tohoto festivalu jsme vám již přinesli v zářijovém čísle Muzikusu.
Pokud se pořádně podíváte na Justina Adamse (to je ten kytarista na fotce po Plantově levici), možná vás napadnou podobné otázky jako nás. Na část z nich nám odpověděl Justinův technik Matt Straw.
Je to opravdu Les Paul z počátku padesátých let, co má Justin Adams na krku?
Ano, je to 1952 Gibson Les Paul Goldtop.
Je pro vás vzrušující starat se o takovou kytaru, nebo je to jen jedna z mnoha?
Kytarový technik jsem už dvacet let a pracoval jsem s kapelami Page/Plant, Faith No More, s Bryanem Adamsem, The Cure, Sisters of Mercy, Living Colour, The Stranglers a mnoha dalšími, takže jsem viděl již mnoho kytar a vyměnil pár sad strun, ale Justinova kytara je jedna z nejkrásnějších, se kterou jsem přišel do styku.
Chcete říct, že jste se staral ještě o něco vzácnějšího?
Ano. Hlavní Les Paul Jimmyho Page byl opravdu něco. Staral jsem se o basy Charlieho Jonese (Page/Plant) asi od roku 1996. Pomáhal jsem tehdy denně Jimmyho technikovi s čištěním kytar a měněním strun, protože on se na šňůře staral o třicet kytar, já jen o tři basy.
Vyžaduje Justinova kytara nějakou zvláštní péči?
Je to báječná kytara, i když si s ní musíte dost vyhrát, aby dobře ladila. Struny měním na každý koncert (Justin používá struny
012–054). Potom už jen sedím, vytahuji struny a hraji na ni, dokud zbývá čas. Déčko a géčko trochu drhnou v nultém pražci, takže musím používat směs grafitu a vazelíny do drážek, aby struny lépe klouzaly. Je to už stará kytara a opravdu má nárok na penzi, ale zní tak, že by byla ostuda, kdyby musela přestat hrát.
Jak je to s dopravou a pojištěním?
Každá kytara má své letecké pozdro. Ta se pak ukládají do transportního kontejneru, takže je to velmi bezpečné. Les Paul je pojištěný na patnáct tisíc dolarů, ale doufejme, že to nebude nikdy zapotřebí.
Kolikrát jste na kytaře měnil pražce?
Pokud vím, tak se pražce od doby, co ji má Justin, neměnily. Má rád, když mají jeho kytary co nejmenší dohmat, takže čím ohranější pražce, tím líp. Když se pořídí nová kytara, pokaždé musím zbrousit pražce. Nicméně v pražcích na Goldtopu už se dělají drážky a přepražcování nás asi brzy nemine. Dřív používal Justin Goldtopa po většinu koncertu, teď ale máme pár dalších kytar (Les Paula a 335), takže Goldtop možná vydrží o něco déle.
Jsou na kytaře nějaké součástky, které jste museli vyměnit?
Ladicí mechaniky už by si to zasloužily, ale Justin trvá na tom, aby kytara zůstala tak původní, jak je to jen možné, takže zůstávají. Za ta léta jsem
vyměnil jen pár knoflíků, potenciometrů a přepínač snímačů. To je asi tak všechno. Jinak je všechno původní. Elektrické zapojení udržuji čisté a čas od času zkontroluji pájené spoje. Na rozdíl od některých moderních kytar je všechno hrozně jednoduché a vlastně se nemá co pokazit, dokud se o ni staráte.
Staráte se jenom o kytary?
Od dob šňůry Page/Plant v roce 1996 jsem s Robertem pořád. Jsem vlastně poslední technik z té doby, který s ním jezdí. Stali jsme se velmi dobrými přáteli. Na šňůrách se tak nestarám jen o Justinovy kytary, ale i o Roberta. Připravuji mu před koncertem texty, vařím mu hrnky čaje a medových a citronových nápojů před i během koncertů (na fotce je vidět moje malá kuchyňka). Všechno pití mu na koncertě připravuji já a je běžné, že mě někdo zavolá, abych mu něco uvařil uprostřed zvukovky deset minut před koncertem. Jen zařvu: „Jdu vařit čaj,“ plácnu s kytarou a běžím. Takže být technik neznamená jen naladit pár kytar.
U hlavního pódia se nám podařilo zastihnout Aleše Pechmana ze společnosti Nomads of Prague, která technicky zajištovala celý festival (kompletní produkční zajištění pódií, zastřešení zvukové a světelné techniky, backstage produkci...), a položit mu pár otázek.
Můžete našim čtenářům představit vaši společnost, čím vším se zabývá?
Naše firmy Nomads of Prague a Nora Production (dvě firmy, ale jedna parta) se zabývají pronájmem nástrojové techniky a příslušenství, technickou produkcí a pódiovou produkcí. Fungujeme asi od roku 1999.
Kolik koncertů, festivalů stihnete za rok?
Co se týče festivalů, podílíme se na většině těch hlavních u nás (Rock for People, Colours of Ostrava, Masters of Rock, Trutnov...). Částečně děláme i na spoustě menších festivalů. Během některých letních víkendů jsme řešili najednou třeba až čtyři festivaly a ještě nějaké koncerty.
V kolika lidech pracuje váš tým?
Záleží na rozsahu práce. Na některé akce jedou jenom dva technici, na akci většího rozsahu se podílí až dvacetičlenný tým. Ale základní sestavu tvoří přibližně deset lidí.
Co všechno jste měli na festivalu Colours of Ostrava na starosti?
Tenhle festival je pro nás vůbec největší akcí. Zajišťujeme nejen naše standardní, výše zmíněné služby, ale i kompletní produkční zajištění pódií, zastřešení zvukové a světelné techniky, backstage produkci a výjimečně i kompletní areálovou produkci festivalu.
Mívá někdo z vystupujících nějaké speciální požadavky?
Řešili jsme například Fender Dual Showman kytarový vintage zesilovač, pouze určitého roku výroby, který jsme museli zajistit ve dvou identických exemplářích na koncert Chucka Berryho v Lucerně.
Které aparáty byly na festivalu nejvíce vytížené? O který byl z řad hudebníků zájem?
Všeobecně to na většině festivalů bývá basová bedna Ampeg 8 x 10 “ a bicí soupravy. V případě festivalu žánrově podobného tomu ostravskému bývají ve velké permanenci i klávesové a perkusní nástroje. Konkrétně na Colours (nejen tam...) bývá situace jiná než na běžných festivalech, vše je poněkud složitější.
Veškerá logistika nástrojové techniky se řeší několik měsíců dopředu. Pro některé účinkující zajišťujeme nástrojovou aparaturu jak se říká na klíč, přesně podle jejich požadavků. Vše se konzultuje přímo s managementem daného interpreta tak, aby na místě byli všichni spokojeni. A protože festival podobného rozměru nemá pódium jedno, ale někdy i pět, tak vše musí fungovat podle předem velmi pečlivě připraveného harmonogramu. Jednotlivé nástroje jsou pak přepravovány od pódia k pódiu, tak jak jsou právě potřeba. K tomu je také nutná dokonalá souhra celého týmu. Colours patří v tomto směru k těm nejsložitějším.
Můžete mi říci něco k vystoupení Roberta Planta?
Účinkující jako Robert Plant si většinou vozí vlastní techniku i techniky. Na nás pak je připravit jim podmínky pro jejich práci a vše zkoordinovat s chodem celého festivalu. Začíná to příjezdem techniky, což bývá často den před vystoupením, a končí odjezdem posledního autobusu účinkujících. S produkcí Roberta Planta a všemi jeho techniky byla spolupráce velmi příjemná.
Můžete nám představit váš „arzenál“?
Obecně platí, že musíme mít k dispozici všechny top značky. Co se týče kytarových aparátů, jsou to zesilovače a kabinety Marshall (od vintage „čtyřdíry“ a JMP přes JCM–800, JCM–900 až po JCM–2000), Fender (vintage Twin Reverb a Super Reverb, Hot Rod Deluxe, Hot Rod DeVille, Twin Reverb 65’ Reissue, Super Reverb 65 Reissue), Mesa/Boogie (Dual Rectifier, Triple Rectifier a Mark III), hodně frekventovaný aparát je Roland JC–120, nutností je samozřejmě Vox AC–30. V basových aparátech je to Ampeg (od tranzistorových SVT–200T a SVT–350H přes mosfety SVT–3 Pro a SVT–4 Pro až po celolampy SVT–2 Pro a SVT Classic, kabinety Ampeg SVT–810, SVT–610, SVT–410, SVT–115), jazzmani hodně chtějí aparáty Gallien Krueger (800–RB, 700–RB, 400–RB – pro zajímovost: 800–RB se nevyrábí pro evropský trh, takže jsme si tento zesilovač museli nechat přivézt z Ameriky), disponujeme také zesilovači Orange, SWR a Trace Elliott. Máme na skladě asi dvacet bicích souprav (Gretsch, Ludwig, Yamaha, Tama, Pearl, C & C...). Disponujeme perkusemi značky LP, nebo Meinl. Například Conga LP Giovanni Palladium, timbales LP Titto Puente a další. Snažíme se nezaostávat ani v oblasti klávesových nástrojů (Korg, Kurzweil, Yamaha, Clavia, Roland), neobešli bychom se také bez elektrických pián Fender Rhodes a Wurlitzer.
Všiml jsem si, že máte hodně starších zařízení. Jak je to s jejich spolehlivostí a poruchovostí? Vyžadují větší péči než ty novější?
Platí pravidlo, že starý, na očka pájený zesilovač je na údržbu méně náročný než nový model s tištěnými spoji. Pokud koupíme starší lampový zesilovač, jeho první cesta vede do Písnice k Rudolfovi Rožďalovskému na přelampování a kontrolu.
Máte své vlastní techniky, co se o věci starají a opravují? Nebo se v tomto spoléháte na jinou firmu?
Máme své vlastní techniky, kteří provádějí běžnou údržbu ve skladu. U zásadnějších oprav se obracíme na profesionály: s lampovými aparáty na Rudolfa Rožďalovského, s tranzistory, mosfety a reproduktory na Jaroslava Stejskala. Bicí repasujeme u Ivo Honajzera.
