7/2012

Editorial

  • Když si pozorně přečtete rozhovor s Joem Bonamassou, tak tam silně zaznívá jistý pocit zneuznání, když budu mírný. Určitě nemusím chodit daleko... v naší české kotlině tento pocit zažívá nepřeberné množství kapel a muzikantů, tak jistě víte o čem mluvím. Když se ale ještě vrátím k Bonamassovi, tak lze právě na jeho adresu slyšet velmi rozporuplná hodnocení. Na jednu stranu, že je to skvěly a výborný nářez, pořádný bigbít... na druhou stranu, že je to jen virtuózní hraní, ale tak trochu bez duše a po chvilce poslechu už je to nuda.

    Neprováděl jsem žádnou studii, abych to mohl dokázat, ale lidé těchto odlišných názorových skupin se přeci jen lišili a byli si v něčem podobní. Bonamassovi příznivci se shodovali na virtuozitě, image, celkovému projevu... a jeho odpůrci tyto věci přehlíželi a volali po muzikantské duši a pocitu. Když byste se podívali trochu pod pokličku Bonamassova managementu, tak byste zjistili, že je... použil bych přirovnání, že je americký, dravý a dotažený k dokonalosti. A když se vrátím k naší kotlině, tak dnešní trend se ubírá tímto směrem zcela jednoznačně. Odbočím ještě kousek vedle. Každoročně sem jezdí kapela, která má specifický zvuk a dominantním nástrojem je saxofon. Nicméně pokud se při koncertu mixpultu chopí člověk (nechce se mi psát zvukař), který toto neví (tedy jednoznačně neslyšel jejich desku), zbudou z celé kapely brilantně nazvučené bicí a zahučená basa (jak dnes bývá dobrým zvykem), zkrátka jiná kapela. Kdo zná desku, je zklamán, kdo nezná, poslouchá něco úplně jiného, než asi bylo zamýšleno.

    Hodnota muzikanta, jeho sdělení a jeho hudba opravdu nemusí vždy nalézt tu odezvu, kterou v ní vkládá on sám, faktorů, které toto ovlivňují, je obrovské množství a o jejich protichůdnosti nelze pochybovat. I z historie lze dohledat, že ne vždy ta nejslavnější skupina byla - z muzikantského hlediska - ta nejlepší. Vypadá to, že nemalou roli hraje i druhá strana, posluchači. A zkrátka si to musí sednout, Což zase někdy vypovídá o schopnosti posluchačstva, jakým způsobem hudbu vnímá, a doslova, k čemu ji užívá. A tak mi už rozporuplné hodnocení Joea Bonamassy nepřijde zase tak rozporuplné.

    Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 25. 6. 2012

Články v tomto čísle