Gert Sanner se narodil a vyrůstal v Hamburku v Německu, nyní žije v Anglii. Začínal jako zvukař cover kapel a v divadlech dělal muzikály. V SSE Audio Group se seznámil s Big Mickem Hughsem a s ním pak jezdil jako systémový inženýr pro Metallicu. Díky SSE se dostal ke stejné práci i pro Deep Purple a pak, když odcházel tehdejší zvukař u FOH, kapela mu ten post nabídla. Od roku 2005 tak pracuje jako hlavní zvukař pro legendu hard rocku, pro Deep Purple.
Jako spousta zvukařů, i Gert začínal jako muzikant, hrál na basu. Jak sám říká, stále jednu má, ale nijak zvlášť na ní nehraje. „Jako muzikant jsem neuspěl (smích), zajímala mě stejně víc ta technika okolo. Nezajímal mě zvlášť entertainment, music business, zajímal mě zvuk. Nikdy jsem třeba kvůli tomu nedělal světla, což někteří zvukaři jako doplněk dělají. Zajímala mě technická část zvučení. Nejsem klasický live zvukař, dělám hodně instalací, moje velká specializace jsou reproboxy a reproduktory.“
Jak vypadá příprava turné s Deep Purple?
Každá tour začíná plánováním toho, co budeš pro jednotlivé koncerty potřebovat, výkon, konkrétní techniku. Je v tom spousta logistiky a taky předvídání krizových situací. Musíš si vzít vybavení na ten největší gig, u menších akcí necháš nepotřebné vybavení v náklaďácích.
A jak to probíhá v ten konkrétní den?
Ráno přijede na plac parta, v případě Deep Purple to je zhruba šest lidí. Já si změřím prostor, vytvořím to, čemu se říká room file. Měřím si výšku prostory, jak daleko to je k první a poslední řadě. Udělám 3D model. Do toho modelu pak vložíme náš zvukový systém a spustíme simulace. Jde o efektivní využití energie, abys mohl vozit jen nejnutnější výkon. Taky jde o to, abys nehrál tam, kde nikdo není, ušetří tě to odrazů a ech. Ve chvíli, kdy je tohle hotové, technici sestaví a zapojí systém a pak následuje zvukovka. Ta je v případě Deep Purple specifická, neděláme klasickou zvukovku, jen line check. Každý z muzikantů má svého technika a ti na pódiu zkontrolují nástrojovku. Deep Purple totiž přicházejí až přímo na show, chtějí podávat maximální výkony a show trvá náročné dvě hodiny. Technici mi mohou zahrát, abych si orientačně pro kontrolu poslechl, zda je vše, jak si představuji. A kolem druhé odpoledne jsme hotovi.
To jste velmi rychlí!
Všechno je v plánování, když je dobrý produkční, který zařídí, aby vše bylo na místě a připravené, jde to rychle. Děláme to už dlouho ;-). Pro ilustraci: s Metallicou na stadionu jsme měli dvanáct lidí ze zvukového štábu a asi dvacet bedňáků a za čtyři hodiny bylo hotovo. Je to vlastně jednoduché, jsme všichni placeni za den, paušálně, nechceme tam tedy trávit víc času, než je nutné! :-)
Line check ale znamená, že musíš mít všechno už připravené?
No jasně, používám Vi konzole (Soundcraft Vi, pozn. autora) a mám soubor s nastavením show na USB disku. Oproti časům analogu je to velká úspora času, dřív jsi musel všechno nastavovat každý večer znovu, barvy, efekty, všechno.
Jak dlouho používáš digitální mixpulty?
Více než deset let. Začal jsem na Yamaha 02R, která jako první měla dostatek kanálů.
Proč preferuješ digitální mixpulty?
Tak za prvé jsou mnohem menší a snadno ovladatelné. Mnohem méně věcí se může pokazit.
Fakt? Já bych řekl, že se můžeš zamotat do stránek podstránek a nastavení nastavení...
No, když si vybereš špatnej pult, tak jasně :-) Představ si, že máš velkou konzoli, rack plnej efektů, rack plnej dynamiky. Než se dostaneš k tomu, co potřebuješ změnit, může být pozdě. Třeba se ti nezdá noise gate na kopáku, ale než se otočíš k racku, než najdeš, který z těch několika dynamických procesorů je ten, který je na insertu kopáku... A pak hledáš, co je špatně. A to může být spousta věcí, nejen špatné nastavení, ale třeba i kabel. Dneska na nich mám rád taky zvuk, ušly pěkný kus cesty. Dřív byly poněkud průměrné.
Není problém dynamika převodníků?
Nemyslím, stále považuji za limitující prvek reproduktory. Jsou dobré v prostředí studia, ale snaha dostat na osmdesát metrů vysoké SPL je úplně jiná hra. Reproduktory a (kompresní) drivery jsou spíše na rychlost než na komfort. Víš, jsou jako sportovní auta, na výkon, ne na pohodlí a luxus. PA speakery ještě mají před sebou velký potenciál dalšího vývoje. A samozřejmě taky mikrofony. Spousta pódií je velmi hlasitá a z některých mikrofonů na nich nemůžeš dostat dostatečně čistý signál. Třeba overheady. Jsou dobré, když hrajou jenom bubny, ale jak začne celá kapela, jsou nepoužitelné. Máš v nich jenom kytary a basu a to, co hraje do side fillů. U Deep Purple jsem je musel zrušit. I když jejich zvuk mám rád.
Představ si klub, kde máš, vymyslím si, čtyři tisíce wattů pro tři sta lidí, ale pak hraješ na stadionu, kde máš padesát tisíc wattů pro devatenáct tisíc lidí. Máš mnohem méně reproduktorů na osobu. Musíš se tomu přizpůsobit, musíš ubrat dynamiku, ostatně hodně lidí dneska dost komprimuje.
Mám pocit, že to je trochu trend, hodně komprese, malá dynamika
Obávám se, že máš pravdu, spousta kapel už to „nevalí“. Cokoliv, co dneska představuje populární hudbu, je velmi skličující, myslím třeba R ‘n’B, ta produkční hodnota je pozoruhodně špatná.
S Deep Purple se snažím komprimovat co nejméně. Já chci vytáhnout sóla, chci, aby to znělo přirozeně, neustále pracuju s fadery. A ten dopad je obrovský. Vždycky se snažím udělat něco, co nemůžeš slyšet doma, třeba výraznější, dramatičtější mix. Proto člověk přece jde na koncert. Spousta lidí ti řekne, chci znít jako na CD, ale proč? Dneska je v PA mnohem víc basů, to si doma nikdy neužiješ, máme v PA obrovskou energii. A rozdíly mezi sólovými party a chorusem mohou být větší.
Takže na to nepoužíváš automatiku?
Ne, alespoň se nenudím. (smích) Ale automatiku používám na efekty, časy delayů a takové věci. S Deep Purple nepoužíváme žádné playbacky, ale v jiných show to může být zajímavé. Deep Purple jsou vlastně velmi malý koncert, jenom šestadvacet inputů. Mám to na své Vi (Soundcraft) v jedné vrstvě, včetně efektů a iPodu pro podkres před koncertem. Je to jako na analogové konzoli. Fakt je i ten, že kapela není „automatizovaná“, nejedou s clickem, dělají si, co chtějí, někdy je song delší, někdy kratší, někdy něco změní. Je to živá muzika, je to rock. A to je i jejich přístup, nemají potřebu se na někoho vytahovat, machrovat. Každý jeden z nich je fantastický hráč, nemusí nikomu dokazovat, že umí hrát, dělají si z toho srandu.
Využíváš nějak možnosti outputů?
Je skvělé, že můžeš každou show nahrát multi-track. Každý večer si nahrávám a v noci v hotelu to pak poslouchám. Mám i pár ambietních mikrofonů. Záznamy z několika posledních koncertů dopadly skvěle, mluvili jsme o tom, že některé skladby by mohly jednou přijít na nějaké album, třeba jako bonus tracky. Škoda, že není video. Kamery sice vozíme, ale nenatáčíme každý večer, dovedeš si představit, kolik dat by to z těch šesti kamer za každý večer bylo.
Mluví třeba producent nebo kapela do toho, jak by mělo turné „znít“?
Ne, o tom nemluvíme. Víš, myslím si, že si prostě zvukař musí s kapelou sednout, a když to tak je, o věcech, jako jak má turné znít, mluvit nemusíš. Kdyby za mnou někdo chodil a říkal, hele, vokál víc, basu míň, samozřejmě bych to udělal, ale po pár písních bych stejně, nevědomky, začal všechno rovnat tak, jak to má znít podle mě. Kapela prostě musí mít ráda zvuk, který děláš!
Pojďme si chvíli povídat o práci systémového inženýra, co je jeho úloha?
Jeho základní úloha je pokrýt co nejvíc posluchačů s použitím co nejmenšího počtu reprobeden. A to z mnoha důvodů - třeba kvůli váze systému, abych byl konkrétní. Systémový inženýr musí říct, kde budou jaké bedny a jak budou nastavené. Příklad: my pracujeme se stereem, a když se podíváš na postavený systém v aréně, zjistíš, že boky nejsou pokryté, a to musíš vyřešit. Už jsem mluvil o vytváření 3D modelu prostoru, používám Soundvision. Ukáže, kde je sál pokryt a kde ne, a to po frekvencích, kde je třeba ještě dodat nějaký fill nebo delay line. Navíc, u Deep Purple, protože je stage velmi hlasitá, musím poslat před pódium jiný mix než dozadu. Před pódium, tedy do front fillu, který je taky L a R, mixuju takto: vpravo, kde je kytarista, je všechno kromě kytary a trochu víc zpěvu, vlevo, kde je basa, je všechno kromě basy a trochu víc zpěvu. PA je L a R, ale na bocích je vždy ještě jeden fill, který hraje tu druhou půlku sterea, aby posluchači na bocích arény měli také stereo.
Stereo má výhodu možnosti umístění v panorámě, mix je čitelnější, srozumitelnější. Hudba Deep Purple je postavena především na varhanech a kytaře, oba nástroje potřebují být víceméně stejně nahlas. Byla by obrovská výzva to dělat v mono. A proto musím zajistit, aby měl každý v sále možnost slyšet oba kanály. Na bocích to je, správně řečeno, dvoukanálové audio, ne stereo. Umíchat několik mixů najednou není až takový problém, jak se může na první pohled zdát. Používám v konzoli matrix, je to všechno o post fader matrixu. Tedy když upravuji hlavní stereo mix, do ostatních mixů se to propíše v předem určeném poměru.
Jezdíme na dva typy turné. Fly in, třeba do Jižní Ameriky, kdy používáme místní techniku. Pošleme rider, kde je přesně, co potřebujeme, a letíme pouze s backline a mikrofony. Vše máme z logistických důvodů dvakrát. Teď třeba jeden set našich věcí cestuje Amerikou do Kanady a druhý je v Řecku. Jeden set představuje zhruba jeden lodní kontejner. Místní rentalová firma dodá výkon, mix, světla a pódium. Na koncerty po Evropě jezdíme s kompletním vybavením, obvykle si ho najímáme v Německu. Jak moc času věnuješ kontrole pronajatého systému?
Každý velký systém je dnes řízen softwarově a já samozřejmě chci, aby koncert zněl vždy stejně, proto už dopředu posílám firmě své požadavky. Za ta léta navíc už vím, co můžu čekat, spoustu těch inženýrů znám osobně. PA si pak poslechnu a zkontroluju, ale obvykle je to v pořádku. Mimochodem, s problémy se nesetkávám, tam kde bys to čekal - třeba v Rusku nebo v Peru to bývá v pořádku! Ale pak přijedu třeba do Ameriky, a zjistím, že ti chlápci vůbec neví, o co jde.
Fotka s Karlem
Dělali jsme nějakou show v Liberci. Ve velké lední hale a Karel tam hrál taky. V týmu je ještě jeden Němec, kytarový technik Michael a v Německu Karla zná každý. Normálně to nedělám, ale šli jsme za ním a požádali ho o autogram. Karel se zachoval jako velký profesionál (he’s a top man!). Nemusíš mít rád jeho muziku, ale je profesionál a džentlman. Mluví dobře německy, takže jsme si trochu popovídali a společně se vyfotili.
Deep Purple příliš neřeší předkapely...
Nemáme rádi předkapely. Neposlouchám je. Obecně vůbec moc neposlouchám muziku, nejvýše doma a velmi potichu. Divil by ses, jak tichý život žiju. Nejhorší je zvukový smog, život ve velkoměstě znamená nepřetržitých cca šedesát decibelů hluku na pozadí. Vedle toho je show s nějakými 95 dB (u FOH) vlastně celkem tichá.
Jenom 95 dB?
S dnešními PA můžeš udělat díky chytrému nastavení pocitově velmi „hlasitou“ show, která ale bude ve výsledku docela tichá. Platí to ale i naopak. Důležitá je koherence, konzistence a kompaktnost, aby to hrálo stejně blízko i daleko a nerozpadalo se to. Myslím si, že hlasitostní limity nejsou vždy fair. Vadí mi to. Když si zaplatím lístek na rockový koncert, očekávám, že bude nahlas. Kdo mi má říkat, jak nahlas to smím poslouchat, vždycky si přece můžu vzít špunty do uší, přišel jsem pro ten zážitek! Takový systém byl v Německu, ke každé vstupence byly šputny. U vchodu byl nápis: koncert bude hlasitý, vezměte si špunty, pokud se vám i přesto po prvních třech písních bude zdát koncert příliš hlasitý, vrátíme vám celé vstupné. Vrátili jsme jich za celé turné jen několik.
