5/2016

Editorial

  • Před týdnem jsme se vrátili z hudebního veletrhu ve Frankfurtu z naší každoroční návštěvy největší evropské výstavy hudebních nástrojů a nejen jich. Tak jako každý rok přinášíme reportáž a fotografie s tím, co jsme objevili nejzajímavějšího, a pokud se povede, i nejnovějšího. Je pravda, že jak roky jdou, tak se to nové hledá čím dál tím hůře. Jakoby už vše bylo vynalezeno. Je pravda, že díky digitalizaci a počítačům se strašně zrychlil pokrok. Takže mnohde se již pohybujeme na hranici fyzikálních zákonů, z čehož vyplývá i logické zpomalení pokroku. A novinky se soustřeďují spíše na detaily a vylepšení, přičemž základní koncept toho či onoho nástroje je dán. A tak někdy i s trochou úžasu je možné na výstavě vidět doslova podivné nástroje, kuriózní jak vzhledem, tak stylem hry na ně a jejich ovládáním. Ovšem který z nich je vizionářský a jednou se stane standardem v obsazení kapel, si dnes nikdo netroufne tipnout. Plyne z toho jedno: Kvalita nástrojů ve všech směrech se o mnoho více srovnala a není již překážkou muzikantskému projevu. Už se nelze tolik vymlouvat na kvalitu aparátů či zvukařů. Nakonec i rozrůstání se sesterské výstavy Prolight + Sound ukazuje, že je stále co zlepšovat a přenos zvuku od muzikanta k posluchači je stále dokonalejší. Dle mého názoru zde je daleko větší pole pro inovace, neboť zvukařské hejblátka se daleko lépe ovládají počítači než hudební nástroje. Díky internetu, řekněme klasická, informační média ztratila či ztrácejí dech a musí si najít své místo na slunci v novém sítí propojeném světě. To platí i o výstavách, které kdysi byly jedinou cestou, jak se o nástrojích a aparátech dozvědět více. V reportáži se tážeme: Quo vadis Musikmesse? Frankfurtské výstaviště hledá cestu ve větší osobní komunikaci, což u hudby, doufám, povede k méně klikání na YouTube a více lezení na pódium, jamování a hraní pro lidi…

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 20. 4. 2016

Články v tomto čísle