Dostáváme se ke chlapské záležitosti, tedy hlasu. Při té příležitosti aranžér poodkryje taje vokální sazby, zvukař se zaměří na efekty sedící zpěvu. A čeká nás interview s Romanem Dragounem.
Trojice tenor, baryton, bas
Aranžér
Mužské hlasy bývají členěny do tří základních skupin: tenor s rozsahem c-a1, baryton G-f1 a bas cca E-e1, viz Obr. 1: Rozsahy mužských hlasů. Dalším rejstříkem je falzet (z italského falsetto), kdy jsou zapojeny tzv. falešné hlasivky, zatímco pravé mlčí. Tato vokální technika umožňuje mužským hlasům jít zhruba oktávu nad jejich přirozený rozsah.
Tip: Pokud zpěvák falzet skutečně ovládá, nasazuje jím tón mnohem rychleji a tím v tomto rejstříku snadněji ladí.
Pravidlo: Hlubší hlasy vyžadují delší nástup (attack) a budou pro usazení své výšky i barvy potřebovat o chlup delší okamžik než hlasy vysoké, které budou rychlejší a pohyblivější.
Zvukař:
Nejvýše položený tenor je z mužských hlasů nejprůraznější a většinou maskuje středně umístěné nástroje - lead, sólovou kytaru. Baryton jako střední mužský hlas je méně ostrý a o něco temnější. Nejníže položený bas se zhošťuje nejspodnějších vokálních partů. Při mixu je nutné dbát na to, aby nebyl maskován doprovodnými nástroji.
Zpěv vyrostl z mluvy
Aranžér
Leoš Janáček studoval lidskou řeč, vycházel z ní při komponování melodií, rytmů i akordů. V podstatě se vrátil k dřevní metodě. Zpěv totiž již v pradávnu vznikl z lidské mluvy. Proto mají oba výrazové prostředky k sobě blízko.
Melodie má vlastně velice podobný tvar či obrys jako např. oznamovací věta. Odněkud vyrůstá, výškově se klene, některá slova akcentuje, některá ne. Má vrchol - centrum sdělení, na které je položen největší důraz - a končí mírným poklesem.
Tip: Melodie i slova refrénu - popěvku, které mají chytnout dav, by měly jít velice snadno „poloříci - polozazpívat“. Aby si je posluchači vnitřně pobrukovali současně se zpěvákem, ztotožnili se s nimi a tak je i prožili.
Vokální sazba dělá divy
Tradiční harmonie či kontrapunkt rozlišují vokální a instrumentální sazbu. Ty se liší tím, jak členitě jsou vedeny hlasy. Instrumentální melodie může být mnohem rozmáchlejší, plná skokových, rozepjatých intervalů (např. sext, septim i vzdáleností přes oktávu). Vokální linka musí opačně respektovat limitované možnosti vokalistů - postupovat raději v krocích (sekundách a terciích), vycházet z intonačních zákonitostí, tj. zpěvnosti partu, tak aby byla linka přirozeně zpívatelná.
Zpěváci ocení, mohou-li se opřít o základní stupně (1., 4., 5., 8.), tj. čisté intervaly - primu, kvartu, kvintu a oktávu. Relativně snadno se jim intonují krokové malé a velké intervaly (sekundy a tercie), mnohem více dají zabrat naopak skokové intervaly, ať již malé či velké (sexty a ještě náročnější septimy).
Pravidlo: Obvykle se lépe intonačně chytají skokové intervaly směřující nahoru než dolů.
Tip: Melodie a harmonie jsou spolu svázány pupeční šňůrou. Intonaci disonantně vedených pasáží podpoří vhodný akordický doprovod kopírující tzv. latentní (skrytou, nezjevnou) harmonii. Důležitou roli zde hrají citlivé tóny, které můžeme zvýraznit a rozvést pomocí terciově nastavované harmonie (7, 9, 11, 13), průchodných tónů (Sus), vybočení, modulací, případně logicky uspořádaného modálního terénu.
Vokály pro vokál, neznělé pro perkuse
V mluvidlech a krku máme k dispozici celý aparát hlásek, kterým se dokážeme přiblížit nejrůznějším zvukům, ale také instrumentům.
Pravidlo: Téměř ryzí tónovou složku obsahují vokály/samohlásky, jenž se dělí dle místa na horním patru v ústech, kde bývají položeny. Přední i, e disponují ostřejším valérem, střední a neutrální plnou barvou, zadní o, u zní hluboce, až jako mírně dunící. Charakterem témbru se vokály přibližují nástrojům s téměř ideálním, plným tónem - dlouhým smykům smyčcových nástrojů ve střední dynamice, podobně interpretovaným
Souhlásky jsou mimo jiné členěny na znělé a neznělé, zpravidla proti sobě stojí v párové pozici. Zatímco znělé zahrnují mix převládající tónové i minoritní ruchové složky, u neznělých je tomu naopak - tón v nich téměř nezaznamenáme.
Pravidlo: Na plně neznělých souhláskách (záleží totiž v rámci jakých slabik se dále nacházejí) jako p, t, ť, k, c, č, s, š, f, x, ř, ch nelze zpívat melodii. Slouží pouze jako rytmický ruchový materiál.
Které nástroje nám souhlásky připomínají?
Ústní ražené souhlásky, ať již retné p, b, zubodásňové t, d či patrové ť, ď, k, g, vynikají podobným dynamickým profilem jako perkusní signály, tvoří s nimi stejnorodou skupinu. Nazální souhlásky m, n, ň budou blízko k barvám některých rejstříků dřevěných dechových nástrojů. Sykavky s, z, š, ž připomenou šum činelů (ale i např. spodní rejstřík flétny), kmitavé r či ř jsou generovány podobně jako tremolo, virbl či fluratto.
Ohlídejme si!
Zvukař:
Stejně jako u ženského hlasu jsou z hlediska techniky snímání nejproblematičtější retoretné p, b a předopatrové t, d, které vytvářejí silný proud vzduchu. Ten, narážeje do membrány mikrofonu, vytváří nepříjemný hluk a v krajním případě může i poškodit kondenzátorový mikrofon.
Řešení: Nezpíváme přímo na mikrofon nebo mezi zpěváka a mikrofon umístíme pop-filtr. Viz Obr. 2: Použití pop-filtru při zpěvu na kondenzátorový mikrofon.
Tip: Nemáme-li pop-filtr, stejně dobře poslouží dámská punčocha navlečená na kruh ze silného drátu.
Sykavky - zubodásňové souhlásky patří k nejostřejším (s, c, z). Při kontaktním snímání mohou nepříjemně vyčnívat a „střílet“ ze zpěvákova projevu.
Řešení: Buď zvětšíme vzdálenost zpěváka od mikrofonu nebo použijeme de-esser.
De-esser je zařízení (frekvenční kompresor), které dokáže dynamicky potlačit jen některá pásma spektra. V případě sykavek se jedná o kmitočty mezi 5-11 kHz.
Pozor! Při přílišném užití de-esseru můžeme z interpreta vyrobit logopedický případ - Viz Obr. 3: Problematické hlásky.
Kompersor ano, či ne?
Lidský hlas je jedním z nejdynamičtějších „hudebních nástrojů“. Navíc bývá nositelem další informace - textu, a je tedy žádoucí, aby v mixu vyčníval. Z těchto důvodů se u zpěvu bez kompresoru neobejdeme. A to jak během nahrávání, tak i při míchání. Na vokály užíváme pokud možno ty nejkvalitnější kompresory, které „ukázní“ příliš dynamický hlasový projev a pomohou jej zasadit do celkové aranže.
Pravidlo: Čím kontaktněji zpěv snímáme, tím rozpjatější dynamiku získáme a tím více musíme také komprimovat.
Pozor! Při přílišné komprimaci můžeme zpěv dynamiky zbavit úplně a zároveň nepřirozeně zdůraznit některé průvodní složky - mlaskání, dýchání i jiné tělesné projevy :-)
Střih - dobrý sluha, zlý pán!
Pro pocit interpreta, pro jeho správnou intonaci a výraz je velice důležitý adekvátní poslech ve sluchátkách. Týká se jednak poměrů nástrojů i celkové hlasitosti.
Tip1: Zdůrazněním nižších a temných nástrojů (basa, pad) přimějeme zpěváka zpívat pod tónem, zatímco opačným poměrem nástrojů jej přinutíme ostřit.
Tip 2: Hlasitý poslech nutí zpěváka k vyšší expresi, tišší poslech automaticky navodí mírnější výraz. Ruku v ruce jde i intonace.
Zpěvový part lze rozdělit na logické úseky (sloky, refrény), které se mohou natáčet zvlášť. Stejným způsobem může interpret sám sobě nazpívat další hlasy. A stejně lze i některá nepodařená místa opravit.
Pozor! Přílišnými střihy a opravami můžeme „rozsekat“ celý part na nesourodý guláš různých expresí a vyrobit dort pejska a kočičky.
Řešení: Natočíme více verzí vokálního partu a z nich pak vybereme celé logické úseky.
Které efekty zpěvu sedí?
Reverb a hall jsou nejčastěji používanými efekty, které vytvoří kolem zpěváka živý prostor.
Echo vyrobí jednotlivé ozvěny a efekt odrazových ploch; zároveň může příjemně protáhnout vokály.
Pozor! Echo může nepříjemně opakovat některé sykavky.
Řešení: Frekvenčně odřežeme z echa výšky; tím se navíc příjemně oddělí od zpěvu.
Kompresor-sidechain - nelekejte se. Jde o zapojení kompresoru tak, že zpěvem jsou komprimovány podklady. Když interpret vydá nějaký zvuk nebo dokonce zpěv, podklady se zeslabí. Vhodným nastavením lze dosáhnout v přehuštěných aranžích překvapivých výsledků.
Dolaďování - osobně jsem nepřítelem tohoto procesu, někdy ale musíme sáhnout i k těmto „berličkám“. Jako šafránu !!!
Pozor! Běžným dolaďováním se přelaďují i formanty a vyrábíme šmouly.
Řešení: Nedolaďovat!!!
Další efekty lze samozřejmě používat dle libosti. Je ale dobré mít na paměti účelnost a nevytvářet přehlídku všeho, co umíme, navzdory aranžérovu záměru, „vyrobit“.
Jaké zkušenosti mají muzikanti?
Roman Dragoun - česká rocková legenda, jeden ze zásadních členů formací Progres 2, Futurum, T4, podílel se i např. na muzikálech Jesus Christ Superstar či Apokalypsa.
1. Skládáš hudbu na text, nebo „otextováváš“ hotovou melodii?
Většinou nazpívám pseudoanglicky demo a kamarád Milan Princ se následně snaží zachovat frázování a doplní český text. Tento svobodný přístup mi jako zpěvákovi velice vyhovuje. Výjimku tvoří tatínkovy básně, kde jsem postupoval opačně. Avšak v případě jiné již hotové poezie jsem zjistil, že výsledkem byl jakýsi melodram. Proto z devadesáti procent píši prvně hudbu.
2. Vznikají nejdříve akordy, nebo vokální linka?
Rodí se současně, prostě si sednu, hraji a zpívám. Jen občas, když vytvořím komplikovanější spodek, připisuji nad něj i vokál. Běžná melodie mě však napadá zároveň s akordy.
3. S jakými nástroji se tvůj hlas dobře pojí?
S klavírem, ale i kytarou. Čím je nástroj více harmonický, tím si sednou lépe. Naopak čím jde o témbr elektroničtější, tím hůře.
4. Jaké efekty sedí tvému témbru?
Koncertně zpívám přes dynamický mikrofon dB PU 850 M, který eliminuje rámus kapely zezadu, a používám efekty z Lexikonu MPX110 nebo pultu SoundCraft. Jde výlučně o hally a echa, která si sám „tapuji“ nebo řídím sekvencery. Spojením lidského vstupního signálu a počítačového opakovaní vznikají jedinečné pasáže.
5. Máš nějaké „vychytávky“? Jak si pomoci s intonačně těžšími místy, např. při nahrávání?
Nějak to neřeším. Od mala, když přišla návštěva, bylo mou milou povinností se uklonit, maminka mě doprovázela a já pěl. Později jsem se učil ladičem foukacích harmonik v Písku a to mi pomohlo lépe slyšet. Lidé mi po koncertech často říkají, že živě zpívám dokonce lépe než z cédéčka. Aby byl hlas v pořádku, je důležitý dostatečný spánek. Např. Bára Basiková dokáže před náročným výkonem prospat i celý den. Na koncertech ocením odposlechy s čitelnými středy a výškami, ne basově zaduněné.
6. Na kterých místech stříháš ve studiu vokální part?
Raději se držím dlouhých ucelených frází. Natočím jich několik, ať je vybrána ta výrazově nejlepší. Jestli něco opravovat, tak jen úzký výsek z přirozené melodie. Není dobré lepit vokál po kusech.
7. Máš vypozorováno, že tvůj hlas obsahuje určité rejstříky? Jak s nimi případně pracuješ?
Nižší rejstřík padne lépe k barvě klavíru, vyšší uřvaný je vhodnější do plných rockových pasáží. Na deskách se snažím samozřejmě využít ještě více barevných i výrazových poloh.
