Na řadu přicházejí další klávesové nástroje, tentokrát elektroakustické. Budeme se věnovat dvěma typickým - značce Rhodes a Hammond. Aranžér upozorní, jaké barvy máme k dispozici a jak s nimi zacházet, zvukař si všimne, jak nástroje generují zvuk, jak rejstříky nastavovat i jak je nahrávat.
Cinkavé rejstříky piana Rhodes nenápadně maskují
Aranžér
Rhodes piano se v silnější dynamice vyznačuje cinkavými zvuky a pro ty jsou příznačná spojitá spektra. Snadno se v prostředí prosadí, avšak rovněž snadno maskují ostatní. Částečně je tato vlastnost vyrovnána tím, že tóny Rhodes piana trvají velice krátce. Budou-li např. polohově blízko baskytaře a budou-li dokonce hlasitěji nastaveny něž subtilní figura v base, nemusí to vadit, pokud nezvolíme rytmicky příliš hustý akordový doprovod (viz obr. 1: Řídké akordy versus subtilnější basová linka). Naopak pokud budeme doprovodnou fakturu stylizovat hustě, zvyšujeme riziko, že jemná basová linka bude snadno zamaskována (viz obr. 2: Husté akordy versus subtilnější basová linka).
Kovové kameny nebo plíšky tvoří oscilátory
Zvukař
Někdejší náhražky pian akustických si vydobyly své místo na slunci a nyní tvoří plnohodnotné hudební nástroje. Nejpoužívanějšími jsou Fender Rhodes a Wurlitzer. Zdroje zvuku - oscilátory - tvoří kovové trubičky, kameny nebo plíšky, které úderem rozeznívají kladívka podobného mechanismu jako u pian akustických. Každý oscilátor má svůj snímač a výsledný signál se pak přivádí na výstupní konektor. Snímat lze tedy dvojím způsobem.
Snímání linkovým výstupem
Je nejčastějším způsobem. Signál odebíráme přímo z výstupního konektoru nástroje.
Pravidlo: U elektromechanických nástrojů je při odebírání signálu z linkového výstupu vhodné použít DiBoxu (úrovňové a impedanční přizpůsobení, brumy, země...).
Snímání mikrofonem
Pomocí mikrofonů lze také snímat reproduktorovou soustavu, kterou hudebník používá. V tomto případě platí pravidla z kapitol týkající se snímání kytarových aparátů.
Pozor: U elektrického piana není cílem „vyrobit“ z několika mikrofonů specifický a osobitý zvuk, ale jde o věrné a přirozené sejmutí zvuku reproduktorové soustavy.
Postprodukční úpravy elektrických pian
Elektrická piána nemají hlavně v slabější dynamice příliš bohaté spektrum vyšších harmonických frekvencí, proto je jejich zvuk kulatější, měkčí, lépe se pojí s ostatními nástroji a nemaskují je. Nejen proto na nich poměrně dobře vyznívají i užší harmonie.
Frekvenční úpravy
Do 50 Hz můžeme nástroj s klidným svědomím frekvenčně oříznout. Plnost zvuku tvoří nižší středy (200-600 Hz), na něž téměř navazuje pásmo, které tvoří srozumitelnost nástroje (800 Hz-2k Hz). Brilance se týká prakticky jen typu Fender Rhodes, kde se při dynamicky silnějším hraní objevuje charakteristický zvonivý zvuk zhruba kolem 7 kHz (viz obr.3: Frekvenční charakteristika elektrického piana).
Dynamické úpravy
Kompresor je velice vděčným nástrojem pro úpravu zvuku elektrického piana pro potřeby výsledného mixu.
Tip: Pomocí delšího attacku (100-200 ms) a vyšší komprimace můžeme dosáhnout vysoce perkusivního zvuku, který následně uvolní místo ostatním nástrojům.
Tip: Použitím krátkého attacku (0-1 ms) a vyšší komprimace se dá téměř eliminovat perkusivní cinknutí na začátku tónu (obdobně jako u bicích a perkusí - viz kap. 1 a 2).
Efekty
Protože elektrická piana jsou barevně chudší než akustická, různých modulačních efektů se užívá ve větší míře. Nejpoužívanějšími jsou tremolo, vibrato, phaser a chorus (Supertramp - Wurlitzer + chorus).
Tip: Někdy se také pro získání bohatšího spektra používá mírné zkreslení.
Varhany Hammond - táhly přidáváme harmonické
Aranžér
Varhany Hammond mají tu skvělou vlastnost, že na nich můžeme nastavovat plnost spektra u tónu tzv. aditivním způsobem - přidáváme jednotlivé vrchní harmonické. Slouží k tomu táhla neboli drawbars (viz obr. 4: Táhla).
Namíchejte si svou barvu!
Tip: Čím více táhel je v dolní poloze (zesílených), tím je tón sytější. Nástroj má samozřejmě k dispozici další efekty (rotaci, dozvuk). Výhodou je, že můžeme rejstřík sami racionálně přizpůsobit zvukovému prostředí - okolním nástrojům.
Jestliže nastavíme rejstřík s minimem alikvotů, bude působit až průzračně. Prosadí se sólově nebo v nezasycených pasážích, snese dokonce zahuštěnou harmonii (viz obr. 5: Hustá harmonie jemnějším rejstříkem).
Neměli bychom jej však vkládat blízko k průrazným nástrojům. Stane-li se tak a bude-li jemný hammondový rejstřík přiřazen basu, držme mezi ním a ostrým nástrojem alespoň 1-2 oktávy rozestupu, bude-li přiřazen sopránu, potom pamatujme na rozestup ještě větší (3-4 oktávy). (viz obr. 6: Rozestupy mezi nástroji)
Tip: Zvolíme plné spektrum a tón ještě zkreslíme např. rotátorem, získáme zvuk velice řízný. Bude méně vhodný pro zahuštěnou harmonii, ale přesně padne tzv. riffům, jež jsou vystavěny na paralelních čistých intervalech (viz obr. 7: Riff hraný zkresleným rejstříkem).
Počítejme s tím, že riff s takovým rejstříkem bude silně dominovat téměř v jakémkoliv prostředí. A o to právě u tvrdších rockových žánru jde!
Snímáme rotující Leslie box
Zvukař
Přestože v hammondkách zvuk vzniká elektromechanicky a signál je vyveden na výstupní konektor, dáváme vždy přednost snímání pomocí mikrofonů. Reprosoustava s rotujícím zvukovodem a bubnem (Leslie bedna) tvoří totiž nedílnou součást nástroje; hudebník pomocí hlasitostního pedálu a ovládání rotace vytváří působivé expresivní efekty během hry (viz obr. 8: Snímání Leslie bedny třemi mikrofony). Pro zaznamenání stereo efektu rotujícího zvukovodu musíme použít dva mikrofony. Třetím mikrofonem se snímá basový reproduktor.
Pozor: Při volbě mikrofonů je třeba mít na paměti to, že Leslie bedna může dosáhnout vysokých hlasitostí, a že hudebníkova hra se bude vyznačovat velkou dynamikou.
Nastavování táhel
Zvuk hammodnek je velice rozmanitý. Výsledná barva závisí na rejstříkování a stylu hraní hudebníka. Hlasové řady, táhla (drawbars) a jejich vliv na barvu zvuku si můžeme vzdáleně představit jako obdobu spektrálního diagramu nebo grafický ekvalizér (viz obr. 9: Vliv rejstříkování na barvu zvuku).
Součástí zvuku jsou i různé „rušivé“ efekty, jako je náhodné klikání při stiskání kláves a ruch motoru. Tyto průvodní jevy se staly nedílnou složkou, kterou je třeba respektovat (u simulace hammondek si mnozí tvůrci lámou hlavu, jak těchto artefaktů dosáhnout).
Důležitým rysem zvuku hammondek je zkreslení, které vzniká přebuzením lampového zesilovače. V mírné formě dodává nástroji jasnější barvu, při větším zkreslení vzniká velké množství vyšších harmonických a také se zvýrazňují zázněje mezi tóny.
Tip: Zkreslení, záznějů a slévání v kombinaci s Leslie efektem se dá využít v různých glissech a podpůrných klastrech.
Tip: U zkresleného zvuku lze přidáváním dalších tónů nad základním akordem dotvářet jeho barvu - ucho už další vrchní tóny vnímá pouze jako změnu barvy (John Lord).
Postprodukční úpravy Hammondových varhan
Vhodné jsou pouze mírné korekční úpravy. Veškeré barevné, dynamické a expresivní změny vytváří hudebník během hry; úkolem zvukaře je věrně jeho hru sejmout, nikoli „tvořit“.
Pozor: Kompresoru a jiných dynamických úprav se vyvarujme.
Pozor: Zásadně se nepoužívají žádné modulační efekty.
Leslie efekt (efekt rotujícího zvukovodu) je tremolo, stereopan, vibrato i phaser současně. Navíc je součástí hudebníkova expresivního vyjádření a během hry se neustále mění.
Pravidlo: Při mixu je vhodné stereobázi hammondek mírně zúžit, nebo je umístit na jednu stranu proti dalšímu doprovodnému nástroji (kytaře). Tak se souzvuk obou nástrojů bude méně maskovat.
