Je další oblíbená zvukařská věta. Je vám to povědomé? Zažil jsem dokonce ještě kurióznější případ.
David Skála ze Psích Vojáků měl v první půlce devadesátých let jednu z nejlepších bicích souprav, které byly na pražské klubové scéně k vidění (druhou měl Tonda Korb z Vltavy :-) - klasický malý jazzový set s hodně "otevřeným" zvukem. Tenkrát jsme s nimi hráli kdesi na severu a zvukař přišel s oranžovým plastovým karaoke mikrofonem s otázkou: "Kolik máš bubnů? Já jako kolik ti tam mám nastavit zvuků." Vyšlo najevo, že vůbec nesnímá bicí do pultu, ale zapojuje mikrofony jako triggery do Alesise D4. Jeho neotřesitelný argument zněl: "Ty bicí nejdou nazvučit, páč děsně houkaj. Buď rád, že ti tam dám profi zvuky..."
Svátek Vojíř k tomu dodává: "No jo, to máš, jako když se lidi snažej dělat z jazzovýho kopáku bigbítovej - prostě absolutně nerespektujou přirozenej zvuk toho akustickýho nástroje. Maj svoji představu, že by to mělo vyrážet zuby z huby, a pokud to tam nemaj, tak jsou schopný ti odmontovat přední blánu nebo ti tam udělat díru. Tohle moc rád nemám. Bohužel to dělá hromada lidí a je to doména bigbítovejch zvukařů."
To zní fakt strašidelně. Dodnes vzpomínám na památnou větu jednoho takového kdysi ve Vimperku: "Bubeník nepotřebuje odposlech, dyť je to motor kapely a všichni hrajou podle něj, né?" U některých "mistrů zvuku" přetrvává trend, že kapela má mít maximálně bicí, basu, doprovodnou a sólovou kytaru, klávesy a nějaké ty zpěvy (ale ne zase moc). Dechy nejsou vítány a housle jsou vyložený nepřítel.
"Nazvučit zpěv a zesílit kytarový komba, na tom celkem vzato nic není, ale zvučit mikrofonama složitý věci, jako třeba housle versus bubny, tak to už chce větší znalosti. Vědět, v jakým frekvenčním rozsahu se ty housle pohybujou, a všechno ostatní dávat pryč. Třeba saxofon umí zvučit málokdo. Přijdeš někam, kde hraje ságo, a urve ti to hlavu."
Abychom byli spravedliví, musím podotknout, že výše zmíněné případy se mi stávaly u zvukařů sbírajících zkušenosti po sokolovnách o rozměrech 30 x 15 x 10 m, kde jediným nábytkem bylo pár stolů s židlemi a švédská bedna v koutě. Což je zvláště v kombinaci se slabou návštěvností vražedná akustická kombinace.
"Já jsem měl tu obrovskou výhodu, že jsem dělal v Jazz clubu v Železný. Tam to bylo super v tom, že to byl malej, akusticky výbornej prostor, kde se to v podstatě nedalo zprasit. V nejhorším´s to vypnul a nechal to hrát z pódia :-). Na tom se člověk naučí nejvíc. Protože přijít k velkejm aparátům a vlastně na tu dálku ani neslyšet, jak ten nástroj ve skutečnosti hraje... Stane se ti, že ten člověk má dvoumetrovou spleť novodurovýho potrubí. Na jedný straně do toho foukne a ono to někde hraje. Potom hledáš díry v tý trubce, odkud to vlastně jde. U netradičního nástroje je důležitý si poslechnout, jak hraje nasucho, a snažit se to jenom zesílit."
Při dnešních fúzích s různou etno-muzikou není neobvyklé, když se na jednom podiu sejde třeba didgeridoo a housle s metalovou rytmikou. Tiché versus hlasité nástroje.
"S tím jsem se třeba teď setkal na šňůře se Sletem bubeníků, protože takový nástroje jako kalimba vedle dvou bicích souprav do toho blbě dostáváš. Naštěstí tihle muzikanti jsou na tom tak dobře, že si dávají navzájem prostor a nemíchaj to tolik dohromady."
Slovníček
Oranžový plastový karaoke mikrofon - taková ta věc, co vám prodají za dvě stovky v hypermarketu v oddělení dětských CD přehrávačů. Vyznačuje se extrémní lehkostí, napevno připevněným tenkým kablíkem s jackem na konci, kulovou charakteristikou a naprostou nevhodností k čemukoli kromě připojení k dětskému CD přehrávači.
Trigger - snímač, jehož signálem se spouští zvuk z externího zvukového modulu.
Alesis D4 - ve své době hojně používaný bicí modul, oblíbený zvláště proto, že měl jackové vstupy pro triggery, takže nepotřeboval externí audio/MIDI převodníky.
Didgeridoo - nástroj australských domorodců, zpravidla opracovaná dutá větev eukalyptu. Zdomácnělý u tuzemských "sluníčkových lidiček", kteří už mají otlučené ručičky od djembe a darabuky. (Omlouvám se, tohle jsem si nemohl odpustit. Omlouvám se těm, kteří na to doopravdy hrají, viz ilustrační foto.)
Kalimba - africký melodický instrument. Tělo z vydlabané dýně, dřevěná ozvučnice a na ní laděné železné plíšky, na které se drnká palci.
