Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický workshop s Martinem Vajglem

Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický worksho
Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický worksho

Držení paliček

Na soupravu se většinou hraje paličkami nebo metličkami. Tato triviální sentence implikuje další, velmi důležitou: "Je dobré vědět, jak paličky (nebo metličky) správně držet." Špatné držení může v bubeníkově světě způsobit hodně zla.

Je sice pravda, že člověk může držet paličky "jak prase kost" a pokud ho to nebude limitovat a dovede zahrát, co potřebuje, je vše v pořádku. Pokud si ale ten svůj způsob teprve hledáte, možná vám pomohou následující řádky. O informace jsem požádal Martina Vajgla, který se držením paliček poměrně podrobně zabýval. Řekl mi:

 

Držení bubínkových paliček se rozděluje na dva základní způsoby: shodné (v zahraničí Matched grip) a konvenční (anglický název rovná se adekvátnímu překladu).

Podstata shodného držení je asi naprosto jasná, dodal bych snad jen to, že je oproti konvenčnímu poněkud mladší a vzniklo až v období rozmachu techničtější tympánové hry a s rozvojem hry na melodické bicí nástroje, tedy zhruba s příchodem romantismu.

Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický worksho
Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický worksho

Konvenční držení, při němž levá ruka drží paličku odlišně od pravé, má svůj původ i důvod ve hře vstoje s bubnem zavěšeným na řemeni.

Odlišným držením paličky v levačce vyrovnávali stojící bubeníci sklon nástroje. Toto držení (v levé ruce) se do dnešní podoby technicky zdokonalilo a dotvořilo na přelomu 19. a 20. století, kdy bubeníci usedli za první prajazzové soupravy. Technika malého bubnu začala být v té době poměrně vyspělá a po příchodu hráčů, jako byl Chick Web (ten ale hrál většinou zrovna Match grip) či Papa Jo Jones, dosáhla v podstatě dnešní podoby. Dnes by se toto držení mohlo zdát dosti konzervativní, nicméně platí, že pro jemné jazzové hraní se hodí stále nejvíc. Důvodem je mimo jiné to, že palička je v této pozici tlumena rukou mnohem méně, než je tomu v pravé ruce a při jemných offbeatech je na dobře vyladěné a neutlumené bláně tento rozdíl slyšitelný.

Základ konvenčního držení v levé ruce spočívá v úchopu paličky zhruba v jedné třetině mezerou mezi palcem a dlaní. Dlaň míří kolmo do strany. Palička je volně položena na prsteníčku, ukazovák a prostředník jsou nad ní.

Díky těmto dvěma prstům můžeme úder paličky kontrolovat a směrovat, v okamžiku naklopení dlaně nahoru i uskutečnit samotný úder (viz rotační systém)

 

U shodného držení - obě paličky totožně - můžeme dále rozlišovat německé a francouzské držení, u německého ještě tzv. staroněmeckou verzi a nakonec držení americké.

Při německém držení míří hřbety rukou vzhůru, palce do stran a při hře je především využíváno zápěstí, palička je prsty kontrolována. Palička je držena bříškem palce a prvním a druhým článkem ukazováčku. Ukazováček je mírně pokrčen.

Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický worksho
Zlo, zvyky a bicí nástroje (1) - bubenický worksho

U francouzské verze míří nahoru palce rukou a hřbety naopak do stran.

U tohoto způsobu držení a tvorby úderu je základ pohybu paličky ve stisku paličky prsty do dlaně. Způsob je označován jako rotační systém.

 

Palička je držena bříškem palce a ohybem mezi prvním a druhým článkem ukazováčku. Ostatní prsty paličku ovládají také v místě ohybu svého prvního a druhého článku.

 

Držení staroněmecké má opět hřbety rukou nahoru, ale palička se drží mezi palcem a ohybem druhého a třetího článku ukazováčku. Ukazováček je kolem paličky zespoda "obtočen". Toto držení je výhodné u paliček pro melodické nástroje, protože se jím dobře ovládají tenké stvoly těchto paliček a dobře se také dá použít při tympánové hře. Zbylými prsty se totiž pohodlně tlumí staccatové údery. Naopak pro technickou hru na malém bubnu a soupravě je toto držení již poněkud zastaralé a téměř se nepoužívá.

 

Držení, zvané American Grip (v současnosti patrně nejpoužívanější soupravové držení), je určitou kombinací německého a francouzského držení s tím, že hřbety rukou jsou otočeny trochu víc nahoru, než je tomu u francouzského způsobu a mezi palcem a dlaní JE mezera. V Čechách se bohužel ohledně držení paliček a techniky úderu tradují poměrně bludné informace, které šíří i zavedené "kapacity", a často se například tvrdí, že mezera mezi palcem a dlaní nesmí nikdy vzniknout nebo že "hnací" prsty (prostředník, prsteník, malíček) se paličky dotýkají jen posledními články prstů apod.

Základ úderu je u amerického držení stejně jako u francouzského v rotaci paličky v dlani stiskem prstů, větší roli tu ale dostává i zápěstí a předloktí.

 

Závěrem bych rád poděkoval Martinu Vajglovi za cenné informace.

 

DALŠÍ INFORMACE

American Grip: www.drumsdatabase.com, Freestroke: http://freestroke.i-carrot.net/

Tradiční držení: www.vicfirth.com/education/articles/wesselsgrip2.html

Video ukázka French, German a American Grips atd: www.vicfirth.com/education/drumset/domfamularo.html

Psáno pro časopis Muzikus