Zvuk a tón
Co je to vůbec zvuk?
To je vše, co slyšíme. Tím, že se chvějí různé předměty, kapalina nebo vzduch, to vše vnímáme jako zvuk. Tady máš vlastně podstatu funkce reproduktorů.
A to se dá všechno vyjádřit v notách?
Ne, úplně všechno ne. Musíme totiž rozlišovat nehudební zvuky, které nazýváme hluky, rámus, od hudebních zvuků, jež nazýváme tóny.
No moment, jak to rozliším?
Jednoduše. Hluky vznikají nepravidelným chvěním, kmitají nestejně rychle a nemají určitou výšku. Tóny naproti tomu vznikají pravidelným chvěním, mají měřitelnou výšku, a můžeme je tedy vyjádřit značkou.
Jakou značkou?
Notou, její úpravou či dohodnutým označením ve speciálních tabulaturách. To ale až příště.
Co třeba patří ke hluku?
Tak třeba výbuch, šum větru, skřípání, syčení páry, temný brum aparátu, rachot hospody, šramot v potenciometru na kytaře, který už delší dobu není prostříkaný a je v něm hodně prachu a tak.
A co třeba činel?
To je vlastně také hluk, ale uplatnitelný v hudbě. Nikde jsem neřekl, že hluky se nemohou uplatnit v muzice. Vždyť spousta syntezátorů napodobuje různé hluky, proč ne? Kytara také dokáže nejrůznější šramoty, když třeba rychle sjedeš dolů trsátkem (glissem) po krku na basové struně E. Ozve se přece takové škrábání. Nebo když to přeženeš s pákou a struny se ti položí až na snímače. Totéž s extrémně nastaveným whammy pedálem, kdy tón klesne do hloubek, které už nelze specifikovat, připomeň si rytmické škrtání přes struny, zatlumené levou rukou, příkladů je přece spousta.
Jo, ale tohle se dá přece zapsat do not?
No jistě, ale jde o předem domluvené a lety zavedené značení. Jak se píšou činely nebo některé jiné bicí nástroje a perkuse? Podle domluvených značek přece. Někdy je nutný slovní doprovod, zkratky a tak. Podívej se na tři jednoduché příklady notace ne zcela konkrétních zvuků na kytaře.
