Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 9: Akordy (1. část, úvodní)

Na základě předcházejících dílů si už dnes můžeme uvést nejnezbytnější úvod do teorie akordů. Plně si je rozvedeme až později. Takže co je to akord?

Souzvuk tří a více tónů?

Ano, tónů, které jsou v určitém pořádku postavené v notách nad sebe.

A co power chordy u kytaristů, takzvané poloakordy? Tam jsou přece jen dva tóny?

To ovšem není akord v tom pravém slova smyslu. Za prvé se v podstatě jedná o harmonický interval, nejčastěji kvintu či kvartu, a za druhé jde právě o to, že u těchto základních power chordů nemůžeš jejich samostatným zahráním určit, zda se jedná o mollový či durový akord - chybí tam totiž tercie, která je z hlediska elementární stavby akordů nezbytná.

Samostatným zahráním?

Když totiž tento poloakord zahraješ osamoceně, tak neurčíš, zda je moll či dur. Když ho ale použiješ v kontextu nějakého doprovodu, tak tam už se to dá určit dle ostatních nástrojů.

Například u postupu A, F, G, A, kde u A předpokládáme Ami?

Tak. Podívej se na příklady dvou až čtyřtónových power chordů. A nyní ten terciový systém základních akordů. Základem souzvuku tří tónů je totiž tzv. kvintakord, kvinta, která se skládá ze dvou tercií.

Tercie a tercie - to nemůže dát dohromady kvintu.

Ale může. Zatím si zapamatujme, že u durových akordů je ta první, spodní tercie velká a druhá, ta nad ní, vrchní je malá. Mollové akordy mají naopak spodní tercii malou a vrchní velkou. Stačí si to zkusit, např. u akordu C. C dur je tvořen tóny c, e, g, což je: c-e (velká tercie, čtyři půltóny) + e-g (malá tercie, tři půltóny). No a c moll je c, es, g, což je c-es (malá tercie) + es-g (velké tercie). Podívej se na příklady.

A co když dáme dohromady dvě velké nebo dvě malé tercie?

To až příště...