Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 10: harmonie (3. část)

V rámci dnešního tématu si povíme něco o improvizaci.

To je ale značně široké téma.

Také půjde jen o specifikaci pojmu, ne o návod jak na to.

Improvizovat tedy znamená reagovat na doprovod a hrát na něj sólo?

Ne jen to. Muzikant se při improvizaci vlastně stává skladatelem, protože na určitý harmonický podnět vytváří melodickou linku, a to při minimální předchozí přípravě.

A co naučená sóla?

Samozřejmě, že pokud existuje předepsaná melodie, tak jde spíše o interpretaci. Ovšem v případě, že si muzikant již původně existující linku upraví podle sebe, můžeme také mluvit o improvizaci. Pořád ale tady hovoříš o sólech. Improvizace zdaleka není jen o sólování, ale musíme sem přičíst různé vyhrávky mezi hlavními tématy a také harmonické a rytmické nápady rozvedení nějakých doprovodných struktur.

To ovšem předpokládá zvládnutí nástroje.

Ano. John Scofield jednou uvedl, že muzikant by měl být omezen pouze svou fantazií, nikoli technikou hry.

Na co je nejlepší improvizovat?

Vzhledem k rozvíjení improvizačních schopností existuje celá řada vhodných harmonických postupů. Nejotevřenější, nejuniverzálnější a zároveň rozvíjející muzikantův feeling je blues ve většině svých forem.

Můžu při improvizaci "vybočit" z tóniny?

Jistě, dokonce to slouží k vytvoření určitého melodicko-harmonického napětí, ovšem muzikant musí vycítit kde "vybočení" použít a také jak dlouho v něm setrvat.

Což znamená mít absolutní sluch.

Pozor na tento pojem. Absolutní sluch je schopnost muzikanta zapamatovat si absolutní výšku tónu (je schopen bez přípravy ho třeba zazpívat) a po jeho zaznění ho pojmenovat. Relativní sluch je přesný pouze na základě vztahů, poměrů k předchozím zahraným tónům.