Co je to beat? Na aktuální otázku odpovídá v devátém čísle časopisu spojených pražských klubů Pop Music Expres (prosinec 1968) poetickou formou hudební kritik, publicista a televizní scenárista Jan Křtitel Sýkora (1949-2003).
V časopise najdeme profily našich nejznámějších beatových skupin i britských hostů Spencer Davis Group v souvislosti s konáním II. čs. beatového festivalu, avizovaného hned na první stránce Saudkovým plakátem.
Z profilů jsem vybral článek o pražské skupině Flamengo, o jejímž legendárním albu Kuře v hodinkách jste se mohli dočíst dříve (Muzikus 2006/01 a 2006/02). Na konci roku 1968 však ještě nic nenasvědčovalo, že se Flamengo zapíše do historie nejlepším českým rockovým albem, jaké kdy bylo vydáno - skupina se zjevně ocitla na rozcestí. Kritici jí vytýkali repertoárovou roztříštěnost, a ani výraz na tváři kytaristy a zpěváka Karla Kahovce nenapovídá, že je vše v pořádku. Baskytara v rukou Pavla Fořta rozpačitý dojem jenom podtrhuje, fotografii nakonec zachraňují proužky na jeho košili a Jaroslav Erno Šedivý za beatlesácky minimalistickou bicí soupravou Premier.
Zajímavostí je v článku zmíněný volný pohyb českých kapel po západní Evropě - tanky spřátelených armád jako by svobodě projevu a cestování vůbec nevadily. Jelikož si tu dobu dobře pamatuji, musím potvrdit, že takový pocit svobody, jaký přineslo tehdejší Pražské jaro, jsem už nikdy potom nezažil, perestrojku a poslední převrat nevyjímaje.
Dokazuje to i samotné Kuře v hodinkách, vydané na začátku sedmdesátých let. Nenajdete na něm ani stopy po nějakém marasmu, temnotě nebo ovlivnění politickou situací, jenom krásnou hudbu v téměř křišťálové formě a s bezmála surrealistickými texty. Tedy tak, jak to má u opravdového umění být. Flamengo se prostě dotklo čisté podstaty věci, podstaty beatu. Chtělo by se mi napsat rockové hudby, ale v dobovém tisku se o rocku mluvilo v čase minulém! Byl jím míněn klasický rock´n´roll, tedy krátké období populární hudby na konci padesátých let. Kdo by si troufl hrát rock o deset let později, musel být bez milosti označen za revivalistu. Na našich pódiích totiž kraloval beat - zatímco Amerika měla (a stále má) ten svůj rock a jeho nejrůznější varianty.
Rád bych ještě ocitoval Jaromíra Tůmu v článku Beat u nás a ve světě ze stejného čísla PME: "Tato funkce beatové hudby, jako bizarního obrazu myšlení a protestu mladých lidí, není u nás výrazná, neexistují pro ni živné podmínky. Dá se dokonce říci, že naše beatové skupiny hledají cestu, jak dojít všeobecného uznání a satisfakce za předešlá léta ústrku. Zatímco angloamerické skupiny, včetně The Beatles, kašlou na úsudky veřejnosti, kterou naopak ještě dráždí, u nás je nepochopení druhé strany mnohdy zdrojem komplexů a pocitů bezvýchodnosti." Tak nevím. Změnilo se u nás od té doby něco?
