Nic netrvá věčně, ani láska k jedné kytaře, aparatuře či bicí soupravě. Došli jsme zdárně k jubilejnímu padesátému vydání Almary, což je pro mě jako autora zavazující. Po pečlivém výběru různých možností, ve kterém se objevil i nápad představit záhadnou Yllasovu skříň v plné kráse na obrázku přes celou stránku, jsem se rozhodl pro osvědčený mix. Tedy spojení pečlivé dokumentace nálezů a zábavné třešničky, nebo spíš pěkně přerostlé třešně, na našem hudebně publicistickém dortu. Počasí máme přímo skvělé a celý srpen byl jako z pohádky, taky jsme si to náležitě užili.
V minulém díle jsem slíbil představit dvě části výběru z archívu historických vinylů, tak tady je druhá várka. Jako u předchozí ukázky jsem desky seřadil podle data vydání směrem k těm nejmladším, abychom nakonec završili tři dekády lisování malých kotoučů s vlnícími se drážkami.
Šestým singlem v pořadí je populární diskotéková odrhovačka bizarního uměleckého seskupení Village People s reklamním názvem Y.M.C.A. (česky uáj-em-sí-ej). V roce 1978 vypuštěná jako džin z láhve, dodnes nedala pokoj všudypřítomnému éteru. Vydáno na značce Metronome, později pohlcené gigantem Warner Music. Pokud někomu fotografie zpěváků připomíná dnes již neexistující Pražský výběr II, podobnost je zcela náhodná. Sedmý singl, který jsem vybral z bohaté kolekce, propaguje vřele optimistický song Ebony and Ivory, který pánové Paul McCartney a Stevie Wonder nazpívali v roce 1982 pro firmu EMI. Produkoval neomylný George Martin a Paulova melodická nápaditost tu opět nezná hranic. Osmým divem Yllasovy almary se zcela neplánovaně stal vrcholný opus motoristické skupiny Natural, svého času mediálně profláknuté se satirickou písničkou Já na to mám, odvážně bijící dnešní velkokapitalisty a pravicové podnikatele. Z loděnické lisovny ho jako novinku přivezli do prodejen Supraphonu v roce 1985. Nedivil bych se, kdyby dodnes visel zarámovaný v kanceláři nejmenovaného mediálního magnáta. Být kapelou jednoho hitu je pořád lepší než do omrzení sponzorů vydávat marné pokusy o díru do světa, odolávajícího pomyslnému vrtáku jako kalená nerezová ocel.
Zeptejte se třeba skupiny Stretch, jejíž singl z roku 1979 jsem zatím v almaře nenašel. Devátým bonbónkem v našem výběru je prapodivný tvůrčí počin pod hlavičkou vokálně-instrumentálního souboru Abraxas (nezaměňovat se Santanou), ukázkově vylisované EP Bosé nohy ve Stromovce z roku 1987. Boty si doma zapomněl Pepa Vondrášek, zde schovaný pod uměleckým jménem Josef Mrak. Z titulní fotky se na nás trochu mračí ještě jeden zlý muž, jinak známý pod uměleckým jménem Slávek Janda. Místo desáté pak obsadilo SP první české rapové buňky Manželé, s dnes už bezesporu legendárním Jižákem. Vydala soukromá firma Bonton v divokém roce 1990, kdy hlad po nosičích byl tak velký, že se prodalo úplně všechno. Tedy i naprosté rarity, jako tento roztomilý fajnšmekrovský singlík. Asi si ho taky konečně pustím, když už jsem si ho poctivě vyhrabal.
A máme tu vytoužené seriálové kulatiny, po nichž bude následovat delší přestávka. Jelikož jsem je zcela neseriálově oslavil před časem taktéž a zatím odolal pokušení využít redakční nabídky životopisného interview, rozhodl jsem se oči věrných čtenářek a čtenářů pobavit pohledem na autora, čerstvě objeveného v kompresorové chladničce. Ateliérový snímek byl pořízen před krásnými třiceti lety jako netradiční novoročenka, a protože jsem ji dodnes neodeslal, může sloužit jako nadčasová ilustrace.
Intelekt je třeba rozvíjet neustálým studiem té správné a doporučené literatury. A tou je v našem případě jen a pouze náš milovaný, pro autory přímo zlatý a nenahraditelný Muzikus! Všem přátelům dobré muziky přeji co nejkrásnější dny a noci, pravý opak zase těm ostatním, kteří se nad tou naší jedinou správnou hudbou neusmívají, ba přímo čertí. S dalšími díly Almary někdy v příštím roce na shledanou!
