Ahoj strýčku, rád bych se dozvěděl, jak na spoluhráče, protože mi pořád někdo něco zakazuje. Máš nápad, jak se můžu bránit omezování svobody? Kecají mi skoro do všeho, hlavně kapelník. Můžu na pódiu při hraní pít, nebo ne? A co třeba tričko s nápisem? Mně se líbí hrát jenom v tom, co normálně nosím. Jde přece hlavně o muziku, nejsem žádný manekýn. Proč po mně chtějí, abych si nosil náhradní strunu, když mi struny nikdy nepraskají? Kam mám postavit pivo, abych do něj nekopnul? A proč mám platit zkušebnu, když jsem sólový kytarista a beze mně by kapela byla, víš kde? Těžký život muzikanta! Díky za radu k nezaplacení, pankáč Kvído
Milý synovče, je vidět, že jsi veselá kopa, ale svoje práva si tvrdě bráníš. Spíš bych se zeptal, jak to, že tě z kapely ještě nevyhodili? Ale teď opravdu vážně. Záleží na tom, co během koncertu vypiješ a kolik. Jestli piješ vodu z PET láhve, poradím ti, abys ji nedával na podlahu vedle pedalboardu, protože o ní minimálně jednou zakopneš a vyliješ vodu do drahocenných krabiček. O stupeň horší varianta je slazená limonáda nebo sycený nápoj, v takovém případě můžeš na záruční dobu od výrobce klidně zapomenout. Osobně jsem přesvědčen, že značkové efekty by měly vydržet polití pivem, ale raději to nezkoušej, i když pivo v leptacích a rozpouštěcích parametrech za přeslazenými patoky značně pokulhává. Láhve s plastu ani ze skla nedávej do zorného pole diváků a fotografů, používej raději menší, které snadněji schováš za odposlechový monitor nebo kombo. Vodu nikdy neumísťuj nad svůj aparát, protože jak sladká žíravina, tak neutrální kapalina z vodovodu vylitá za provozu do lampového komba znamená okamžité přerušení produkce. Pokračování s kytarou zapnutou do linkového vstupu PA systému bývá jedinou záchranou. Zážitek ti pak může způsobit noční můru, která tě bude ještě dlouho strašit ve snu, o škodolibých poznámkách spoluhráčů nemluvě. Že jakékoliv zařízení na pódiu připojené na elektrickou síť 230 V je v případě polití vodou životu nebezpečné, nemá smysl mluvit. Pokud piješ tvrdý alkohol, nediv se, že koncem vystoupení ztratíš koordinaci pohybů a pojem o tom, co zrovna hraješ. A to včetně schopnosti rozeznat velká písmena, znázorňující akordy. O notách, zvláště v hodnotě vyšší než nota celá nebo půlová, vůbec neuvažuj. Než je všechny spočítáš, kapela už většinou skládá aparaturu a v sále jsou židle na stolech.
Trička s nápisem mají jednu vlastnost: sdělují něco, co nemusí být v souladu s uměleckou koncepcí kapely nebo s názory, které chcete prezentovat. Tedy pokud jsi pankáč, určitě si na koncert nevezmeš čínskou napodobeninu sportovního oděvu s korporátním logem známého výrobce. Protože něco takového nemá nic společného s punkem, ale s nechvalně známým termínem „gympl rock“ jako označením nejhoršího amatérismu. Stejně jako pankáči nevolí monarchisty, nemůžeš propagovat konzumní kulturu, která ani žádnou kulturou není, protože proti ní svojí hudbou bojuješ. Pokud nesouhlasíš, hraj raději něco jiného, třeba písničky od Kaťáků. K nikdy nepraskajícím strunám doporučuji studium neblahých „Murphyho zákonů“, které vyjadřují zkušenost s během tohoto světa. Vždycky se stane to, co nejmíň čekáš, ačkoliv jsi zrovna přesvědčen o opaku. Je to mírné napomenutí, abys žil s oběma nohama na zemi a nemyslel si, že jsi něco víc než ostatní. Placení zkušebny je výrazem kolegiality vůči kapele. Něco pro ni musíš udělat, když už se chceš chlubit, že by bez tebe byla v té nehezké oblasti lidského bytí.
Zdraví strýc Yllas
