Vážení přátelé baskytarového vesmíru, hrát vše silně - forte -, vše slabě - piano - nebo ve střední dynamice vám moc opravdového zážitku z hudby a hraní nepřinese. Využívání dynamiky při hře je velmi důležité. Jde o velmi významný prvek interpretace hry na baskytaru. I hra palcem (slap) se dá hrát dynamicky a třeba piano, tedy slabě až náznakově.
Dynamikou ovlivňujete způsob sdělení, co bude důležitější než to ostatní. Jedná se o hudební umělecký výraz - afekt -, kterým se vlastně i
odlišujete od ostatních hráčů na baskytaru. Využívání dynamiky se může stát vašim „rukopisem“, způsobem hry, jak danou skladbu zahrát tak, nebo jinak, třeba s používáním akcentů (důrazů). Akcentace není nic jiného než práce s dynamikou hry v detailech.
Tento způsob hry je mi velmi blízký, nedovedu si představit, že bych hrál celou skladbu unyle, bez použití barevných odstínů dynamiky.
Základní dynamické označení: p = piano - hrajeme slabě, mf = mezzoforte - hrajeme středně silně, f = forte - hrajeme silně
Dynamické „vynášení“ melodických úryvků
Hrajete-li melodii, kde je kombinace čtvrtek, osmin a šestnáctin, je dobré si uvědomit, které noty jsou ty více pohybově důležité a které méně. Posluchač vždy rozpozná a zaregistruje výšku tónů delších, a naopak bude mít problém s těmi kratšími, v rychlém sledu za sebou.
Budete-li hrát dvě čtvrtky, čtyři šestnáctiny a dvě osminy, nejlepším způsobem provedení bude hrát nejsilněji ty čtyři šestnáctiny, před těmi čtvrtkami a osminami. Taková interpretace hraného místa bude pro posluchače ta „nejvypsanější“ a pro něj nejsrozumitelnější. Také vás ocení po technické stránce, že máte šestnáctiny krásně čitelné a transparentní.
Píši o tom záměrně, protože hráči hrají většinou vše obráceně. U čtvrtek zabírají tak, že se struna chvěje strachem, jestli nepřijde náhodou stěžejní dlouhá půlová nota, a že struna praskne a bude chudák vyměněna. Pak přijdou nějaké osminky, kdy se hráč již trochu uklidní a hraje tyto tóny slaběji. U šestnáctin pak struny jen tak lechtá, že je víc slyšet smích lechtaných strun než obsah hraných šestnáctin. Že mám pravdu? Pokud takto prezentujete svou hru, je to škoda, protože hudební sdělení je tím negativně ovlivněno vaší nesprávnou dynamikou hry. Položme si otázku: Proč hrajete ty šestnáctiny? Aby byly vidět? Přece aby byly slyšet a posluchači vás také ohodnotili za vaši skvělou techniku hry, jakou používáte právě u hry šestnáctinových tónů! Potřebujete záměrně hrát šestnáctiny v pianu, hrajte je, určitě víte proč. Více vám napoví Ukázka 1.
Akcentace hry
Akcent (značí se symbolem >) znamená důraz. Přidáním těch správných akcentů do své hry docílíte čitelnosti v rytmice. Díky akcentům získáte přehled o přesnosti své hry a pravidelný puls v rytmice. Můžete se tak kontrolovat, jestli náhodou nezrychlujete nebo nezpomalujete. Díky akcentům a jasným rytmickým členěním taktu můžete snadno hrát i bez bicích nástrojů. Velmi rád tuto techniku využívám, protože hraji v kapelách, kde bicí nástroje nejsou. Odpovědnost za rytmiku mám na starost sám. Dynamikou, a především dynamickými akcenty, dávám ostatním hráčům jasný návod, jak s rytmem dál nakládat, kde jsou doby v taktu. Neustále máte možnost vstřebávat malé nepřesnosti celé kapely a tyto nepřesnosti zahrnout do své hry a také předpokládat, kde a kdy můžou nastat.
Nepoužíváme kompresor
Nejlepší způsob hry je ten, který vychází z vaší podstaty. Víte, co hrajete, můžete se spolehnout na své ruce a techniku hry. Proto také nepoužívám žádné jiné efekty a krabičky. Dynamiku hry si ovlivňuji sám, zásadně bez použití kompresoru. Položme si jednu otázku: Abychom byli slyšet, jsme tam od toho my sami, nebo kompresor?
Zkoušel jsem mnoho kompresorů. Vždy jsem však došel k tomu samému závěru: Bez kompresoru je to lepší a vždy pravdivější. Je to opravdu můj projev, bez chemie a bez „éček“...
Kompresor vám dá „zvuk jakože dopředu“, ale nakonec zjistíte, že jste vlastně jen spouštěčem tónů a otrokem kompresoru. I když ho máte „jakože správně“ nastavený, brzy ze své hry zjistíte, že tam není něco úplně po vašem. Že to někdo zásadně ovlivní a přeonačí. Můžete používat kompresor, časem však dojdete ke stejnému závěru jako já, že kompresor je tak dobrý na zahrádku, k čerpání vody na zalévání. Ale klidně kompresor používejte. Je to jen mé doporučení, které je podložené dlouholetou praxí.
Používáme kompresor
Pokud využíváte kompresor, rozlučte se se stoprocentní kontrolou dynamiky své hry. S kompresorem to nebude nikdy váš pravdivý hudební projev, a ani baskytarový tón. Moc mne baví si pohrávat s dynamikou a barvou tónu na baskytaře. Nepotřebuji, aby to za mě dělal „pan kompresor“. Kompresor však používejte podle své libosti, já kompresi ve svém životě už nepotřebuji. Potřebuji vzdušnost a lehkost.
Dynamika ovlivňuje věrohodnost vaší techniky hry
Budete-li hrát šestnáctiny a vzápětí čtvrťové noty a ty čtvrtky budou silnější, bude to posluchačům připadat, jako byste měli s těmi šestnáctinami problém. Nebude to působit věrohodně.
Dbejte, prosím, v technice hry na věrohodnost své interpretace, co a jak hrát. Čtvrtky dynamicky méně a šestnáctinové hodnoty dynamicky více. Tak se technika hry posune do jiné dimenze - přirozeného průběhu a výběru sdělení. Je to dobrá rada, jak úspěšně hrát a prezentovat drobné rytmické hodnoty s náležitým oceněním publika!
Technika hry palcem jde hrát i piano
Hra palcem (slap) jde zahrát nejen silně (forte), ale i tiše (piano). Učím to své žáky. Učte se to také, protože hrát palcem neznamená hrát automaticky silně. Znamená to jen hrát určitým způsobem k docílení charakteru zvuku baskytary. Charakter zůstane neporušen, jen dynamika hry bude o něco tišší. Sami budete překvapeni, jakých barevných odstínů tónu hry palcem dosáhnete, když si budete pohrávat s dynamikou. Naučíte se také zbytečně netlačit na struny levou rukou a pravá ruka bude také hrát lehce a uvolněně.
Vyzkoušejte si to. Uvidíte, že se vám tato hra zalíbí. Vyzkoušejte si techniku hry palcem i náznakovým způsobem, jako byste ani nehráli. Takové baskytarové markýrování. Minimalizujete tak zbytečné pohyby a mezi-úkony levé a pravé ruky při hře.
Bohužel dynamika v dnešní hudbě dostává co proto. Při finální úpravě zvuku je celá nahrávka prohnaná přes spousty různých dynamických přístrojů a programů, které mají za úkol celou barevnost dynamiky co nejvíce vyrušit a vše poslat do univerzálního forte, tedy co nejsilněji. Ať to pěkně bije do uší. Pak jen slyšíte: „To je nářez, že?“ Ano, řve to tedy velmi kvalitně. Vše co nejsilněji. Ale o tom opravdová hudba není. Hudba je o kontrastech a dynamika je zásadní kontrastní pomyslnou barevnou pastelkou hry. Proto ji ctěte a nezbavujte se jí pomocí kompresorů a dynamických zařízení, která mají za úkol jen prvoplánovost - vše dopředu, a to, co je slabě, je špatně... Přece nebudeme z reproduktorů na sebe jen řvát, ne? :-)
Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání.
