Jak už jsem psal x-krát (a vlastně i v minulém díle), třetí album je z hlediska prokázání životnosti kapely obecně velmi důležitou záležitostí. Buď se potvrdí její kvality a z neznámého souboru se vyklube superhvězda, nebo prokáže opodstatněnost předchozího úspěchu, nebo také ukáže nemilosrdně na přetrvávající slabiny kapely, a pak už jen šlus, konečná, nazdar... Existuje i další kategorie, totiž vzepětí souboru po všech stránkách, autorské, muzikantské, pak nástup na světová pódia a do rockových dějin..., a pak už jen snaha (často marná) o překonání vlastního stínu. Zvláště, když je vše doprovozeno vnějšími vlivy, nemocemi, hádkami...
Tohle všechno sedí na proslulou trojku kapely Free, jednoho z obecně pěti určujících souborů definujících hard rock jako takový. Úžasný feeling čtveřice muzikantů, zpěváka Paula Rodgerse (je obecně řazen mezi top 5 hardrockových pěvců), kytaristy Paula Kossoffa (jeden z top100 kytaristů časopisu Rolling Stone, zemřel na plicní embolii během letu), baskytaristy Andyho Frasera (bylo mu 15 let, když spoluzakládal Free) a bubeníka Simona Kirkeho (později byl spolu s Kossoffem členem Bad Company, kapely managementu Led Zeppelin) je neuvěřitelný a ve svém odkazu nadčasový.
Z alba doslova vyčuhuje hit All Right Now s nesmrtelným riffem, ovšem i ostatní skladby jsou hodně, hodně silné - stačí za všechny jmenovat úvodní Fire and Water... Syrový, nenačesaný hard rock, vycházející z blues. Klasika. Tohle se neomrzí.
A historická souvislost?
Tak The Who ten měsíc měli dvě představení opery Tommy v New York Metropolitan Opera House, Deep Purple vydávají klasiku ...In Rock, Uriah Heep zdatně debutují ...Very ‘Eavy, ...Very ‘Umble a Grand Funk bodují dvojnásobně platinovým Closer to Home.
