(dokončení z minulého čísla)
Vždy se pokuste k finálnímu aktu koupě kytary pozvat zkušeného kamaráda či známého. Neberte kolegu z kapely, který hraje stejně dlouho jako vy! Chce to někoho, kdo hraje o pár let déle a u koho je pravděpodobné, že mu rukama nějaký ten nástroj už prošel. Vhodné je, aby měl podobný hudební vkus jako vy. Ale není to zásadní. Špatné ladění nebo drnčící pražce rozpozná jazzman jako metalista.
Jsme na místě. Jak teď nástroj vyzkoušet? Jen tak si hrajte. Nechte se oslovit zvukem kytary, pocitem ze hry. Důležité je nejprve si zahrát nasucho. Poslouchejte, jak struny zní. Postupně mačkejte na všech pražcích (projděte celý hmatník) a zjistěte, zda někde něco nedrnčí.
Prohlédněte krk: Zvedněte kytaru vodorovně proti světlu do úrovně očí. Zkontrolujte, zda je rovný nebo prohnutý (dovnitř či ven). Je to stejné, jako když se kontroluje zakřivení lyží. Poslouchejte dozvuk, zda je pro všechny struny a tóny vyrovnaný. Ve vyšších polohách (nad dvanáctým pražcem) se bude dozvuk zkracovat, ale neměl by úplně umřít.
Pak si kytaru zapněte, ale bez efektů! Zkuste, jak ladí v celém rozsahu hmatníku. Klidně zmáčkněte klasický barré akord F dur a jeďte po půltónech (po jednotlivých pražcích) nahoru.
Zkontrolujte, zda nikde nic nebručí. Nakonec si nechte zapojit nějaký efekt. Zahrajte si, zkuste, jak se pojí více tónů najednou. Jednotlivé tony by měly být co nejvíce čitelné, nemělo by to huhlat.
Popsané rady prosím neberte jako dogma. Vychází z mé zkušenosti a ze zkušenosti mých kamarádů. Je více než možné, že zkušenost vašich kamarádů bude jiná.
Pro podrobnější výklad koukněte třeba do starších čísel Muzikusu. Dobré je pročíst hudební fóra, jako instrumento.cz, kde najdete spoustu dobrých (a dobře míněných) rad.
Pamatujte, že ledabylé ujištění prodávajícího, že „to drnčení zmizí, až se dají nové struny“, může být značně vzdáleno realitě. Některé věci totiž spravit nelze.
Takže jako s dívkami: Nejprve dlouho zkoumat a teprve pak se rozhodnout.
