Fotky naší kapely a taky nás samotných jako muzikantů, jsou potřeba pořád. Na web, na plakáty, známým, upoutávky na hraní, na facebook, do novin, pro nějakou tu naši sebeprezentaci, zkrátka všude. Bohužel je to často jeden z nejvíce podceňovaných faktorů prezentace naší superkapely. Protože spolu s tím, jak zní naše demo, je i klíčové, jaký obrázek k němu přiložíme. Pokud používáme narychlo pořízenou fotku, cvaknutou mobilem někde na ulici, výsledek bude jasný: bude to vypadat děsivě.
Základní fakta: Při prezentaci používáme zásadně jen kvalitní fotky (míněna kvalita obrazová i technická). Nekvalitní fotky nás zbytečně sráží. Kvalitní fotky nevzniknou jen tak. Musíme se spojit s někým, kdo tomu rozumí a má zkušenost. Tedy s fotografkou či fotografem.
Klidně to může být kamarád. Nemusí to být profík od novin, stačí maník, který se focení věnuje a něco o něm ví. Bude znát kapelu a snadněji tím padne ostych a zábrany, které focení doprovázejí.
Je dobré minimálně dvojí focení: civilní (interiér, exteriér, zkušebna, ateliér, zajímavé prostory) a ze živého hraní. Fotí se jak kapela, tak jednotliví členové. Udělejme kapelní poradu. Domluvme se, jak by nás bavilo, aby byly fotky stylizovány. Pak se spojíme s fotografem. Vše prohovoříme a napevno se domluvíme. Kde se bude fotit, jak dlouho, co si máme obléci atd. Za jak dlouho nám fotky dodá, editace může být dost dlouhý proces. A konečně kolik to bude stát. Nejhorší je spoléhat, že se věci vyřeší sami. Nevyřeší! Nebo že je něco samozřejmého, a proto to nebudeme říkat. Co je samozřejmé pro nás, nemusí být pro něj.
Pokud se dohodne nějaké stylizované focení (kroje, vtipné a opilecké pózy apod.), trvejme na tom, že se udělají i nějaké „civilní“ fotky. Po čase nás mohou stylizované fotky omrzet („ty vole, to je trapný“) a pak budeme mít alespoň něco v záloze.
Takže focení je za námi, a my si počkáme, jak to dopadlo. Třeba do příštího čísla Muzikusu...
