Na rozdíl od předcházejících dílů si dnes uvedeme „jen“ jedno téma, a tím je trylek. Neprávem lehce zapomenutý prvek hry, který ale výrazně obohacuje sólové běhy (zajímavý je mj. třeba i při použití wah pedálu).
O co vlastně jde? Trylek je v podstatě rychlé střídání hlavního tónu s tónem dalším, a to po dobu délky hlavního tónu (což je v Příkladu č. 1 tón g na prázdné struně g). Rozmezí výšek tónů by se mělo pohybovat v poměru půltónu či celého tónu. Širší rozsahy jsou možné samozřejmě také, v klasické hudební terminologii jim už ale říkáme opakování dvoutónové skupiny a jinak se to i zapisuje v notách.
Příklad č. 1 ukazuje trylek za použití prázdné struny. I zde je slyšet ono napětí, co bude dál.
Tip 1: Obecně vůbec nemusíme končit podle pravidel na hlavním tónu. Můžeme zapojit efekt whammy, vibrapáku atd.
Proč se ale omezovat na prázdné struny? Zkusme si stejný příklad, ale o oktávu výš (Příklad č. 2).
Tip 2: Trylek můžeme při sóle obecně uplatnit i tak, že jím proložíme jednotlivé tóny sóla, zvláště ty, které znějí dlouze a my nechceme tak „jednotvárně“ noty hrát jen tak za sebou.
Příklad č. 3 ukazuje uplatnění trylku v nějaké sólové vyhrávce.
Tip 3: Sólo se při jeho použití také dobře nafrázuje - prostě se počká, až se dohraje.
Tip 4: Trylek samotný nemusíme také hrát nijak rytmicky strojově přesně. Můžeme si s jeho průběhem pohrát, můžeme díky jemu přerušit obtížné pasáže běhu po hmatníku a zkonsolidovat prstoklad k dalším výkonům apod.
Upozornění: Trylek bychom si neměli plést s nátrylem, i když při různých úpravách jsou obě techniky hodně blízko. Nátryl je vlastně kratičký trylek s pouze jedním opakováním druhého tónu (v minulosti existovaly ale i delší nátryly, které neměly délku hlavní noty...).
