Obě dvě techniky jsou spolu úzce spjaty, jde v podstatě o dvě strany jedné mince. Nejdříve si je ale připomeňme zvlášť. Hammer-on, „hammering“, je vlastně příklep, kdy v sekvenci tónů se levou rukou zahraje pouze první tón a ostatní tón či tóny jsou produktem této techniky.
Prstem levé ruky tedy držíme tón, pravou ho zahrajeme a další se prsty levé ruky „jen“ přiklepnou. Můžeme přiklepnout jeden tón (Příklad 1), dva (Příklad 2), nemusí to být jen na jedné struně (Příklad 3), můžeme také zapojit i struny prázdné (Příklad 4) či si projet hmatník celý (Příklad 5).
Pull-off je odtah, kdy jde o odtažení prstů levé ruky z již zahraného tónu běžným způsobem.
Pravou rukou zahrajeme držený tón a prsty levé ruky odtáhneme z drženého tónu tak, aby mohl zaznít tón nižší, který už máme připravený (držený).
Nestačí zde ale jen prst zvednout či jen tak odtáhnout, my s ním musíme při odtahu brnknout o opuštěnou strunu (nejlépe při pohybu do strany). Vlastně tím odtahovaným prstem zde nahrazujeme nezapojenou pravou ruku. A to jak pro jeden tón (Příklad 6), tak i třeba dva (Příklad 7), a na dvou strunách (Příklad 8) či se zapojením prázdných strun (Příklad 9).
A co to zkusit dohromady? Prostě tak, jak to má být? A netroškařte! Rovnou si to projeďte napříč hmatníkem. (Příklad 10)
V obou případech je nutné, zejména při provádění těchto technik na vnitřních strunách, si dát pozor na tlumení nezapojených, nehraných strun. Nejlépe se toho dosáhne bříškem prstu, který provádí onu techniku hry, kdy se jen lehce dotkne sousední, vyšší struny (když řeknu vyšší, tak
mám na mysli tónově, tedy směrem k nejtenčímu éčku).
Obě dvě techniky jsou typické pro mraky kytaristů. Ovšem první jméno, které mne v souvislosti s hammeringy a pull-offy napadlo, je Yngwie J. Malmsteen. Sami jich najdete ale víc. Třeba se podívejte do zrcadla...
