Celkově asi opravdu nejde dát pro všechny nástroje nějaký univerzální návod, jak nastavit prohnutí krku. Kromě metody přimáčknutí na prvním a posledním pražci a následného změření výšky struny zhruba v polovině hmatníku dokážou zkušenější „seřizovači“ odhadnout míru prohnutí naučeným pohledem se zavřeným jedním okem v ose krku směrem od hlavy nástroje ke kobylce. Samozřejmě cílem takového pohledu není rovný krk, jak by si doposud mohli někteří hráči mylně myslet (zmíněno v jednom z minulých dílů). V každém případě může takovýto pohled sloužit jako jistá startovní pozice pro seřizování (dále můžeme např. postupovat metodou přimáčknutí na pražcích).
Velmi příbuzným a provázaným tématem k prohnutí krku je problematika výšky dohmatu (někdy označována jako action). Pokud jste si, zvlášť v poslední době, zkusili najít cokoliv z této oblasti na internetu, možná jste zjistili, jak se tyto informace o „správném nastavení“ poměrně dost různí a liší. Skoro bych možná doporučil tyhle zaručené internetové recepty, a hlavně diskuze, ani nečíst, jedním ze znaků dnešní doby totiž je, že v podstatě každý může nějakým způsobem ventilovat a zveřejňovat své názory, založit blogy, stránky, které vám „poradí“ s kytarou a vším kolem. Informace z těchto zdrojů jsou ovšem velmi často zavádějící, ba až přímo nepravdivé. Takže pozor na to, dnes je totiž každý odborník, pomalu i ten, co držel kytaru poprvé včera nebo ji vůbec v rukou neměl. :-) My na to samozřejmě půjdeme naší známou metodou - selským rozumem a přímou odezvou a názory aktivně hrajících (rozumných) kytaristů.
Stejně jako síla strun a trsátka prochází u hráčů i výška dohmatu určitým podobným vývojem. Vzpomínám si, že my, co již něco pamatujeme :-), jsme se zamlada za použití spíše tenčích strun snažili, aby nám struny pokud možno téměř ležely na hmatníku a dohmat tak byl co nejnižší. Prostě kytara drnčela „do aleluja“, ale dokud tóny ještě nějak při co nejmenším přimáčknutí prsty aspoň trochu zněly, hrálo se tak. Postupně jsem se já (a i většina známých kytaristů) dopracoval k dohmatu vyššímu, stejně jako k tvrdším strunám a tvrdšímu trsátku.
Dříve než vyřkneme nějaký doporučený číselný údaj, shrňme si v krátkosti, co vlastně výška dohmatu ovlivňuje a jaký má vliv na zvuk a herní vlastnosti. Víme, a je potvrzeno mnoha srovnávacími testy a pokusy, že např. u akustické kytary má výška dohmatu vliv nejen na pohodlnost hry a drnčení strun o pražce, ale i na výslednou barvu zvuku. Jednoduše řečeno, kytary s vyšším dohmatem hrají více v basech, hlasitěji, mají plnější a vyrovnanější zvuk, nástroj celkově lépe rezonuje a dovoluje razantnější hru bez většího drnčení. Ovšem samozřejmě, hůř se na něj hraje a hůř se mačkají např. akordové hmaty zvláště ve vyšších polohách, často bývají takto seřízené nástroje osazeny i tvrdšími strunami (.012, .013, zejména např. v bluegrassu). Naproti tomu, čím jdeme s dohmatem níž, tím se nám sice lépe hraje a mačká, ale kytara ztrácí plnost, hlasitost a basy, a začíná tzv. „plácat“ (přidá se ono známé výškové řinčení při úhozech, často umocněno měkkými strunami). Cíl našeho snažení je tedy zpravidla vždy nějaký kompromis mezi těmito dvěma stavy.
Příště dále o výšce dohmatu.
