Jak jsme si minule slíbili a naznačili, dnes se zkusíme trošku pozastavit nad tématikou doplňkového sortimentu k pohyblivým a třecím částem kytarového hardwaru, tedy k pákovým mechanikám, nultým pražcům, případně k otevřeným ladicím strojkům. Na trhu je těchto přípravků opravdu velké množství, některé za poměrně astronomické ceny vzhledem k jejich obsahu.
Většinou se totiž jedná o nějaká malá balení nerůznějších vazelín a mazacích gelů - řidších i hustších konzistencí - zpravidla na bázi grafitu, teflonu a syntetických mazadel. Na trvalejší konzervaci a pro dlouhodobější efekt jsou logicky přípravky v konzistenci vazelíny vhodnější (něco jako např. mazání ložisek). Krátkodobý uvolňovací a konzervační efekt můžou mít i olejové přípravky typu WD-40, nicméně příliš tekuté mazadlo zpravidla po nějaké době vyprchá a jeho příznivý efekt se může vytratit. Jako důkaz si zkuste promazat „WD-40tkou“ např. vrzající panty u dveří, po nějaké době se vrzání objeví znovu, přípravek prostě vyprchá.
Co se tedy promazávacích a konzervačních účelů týče, pravděpodobně narazíme v této oblasti na nejrůznější výrobky např. značek Big Bends nebo GEWA music aj. Já osobně jsem těchto přípravků vyzkoušel značné množství (včetně těch nejdražších) a troufám si s jistou zdravou dávkou nadhledu i časového odstupu tvrdit, že kromě běžných mazacích a konzervačních účinků jsem zpravidla žádné extra zázraky úměrné ceně většinou nezaznamenal. Prostě platí tvrzení, že chcete-li provádět větší kejkle s pákou a zároveň chcete, aby vaše kytara pořád dokonale ladila, tak jediná „přímá“ cesta je Floyd Rose, potažmo jiná podobná páková mechanika s uzamknutými strunami na obou jejich koncích. Aniž bych se chtěl jakkoliv pouštět do nejrůznějších debat a spekulací, za sebe tvrdím, že se do této oblasti více či méně promítá jistá forma marketingu (aneb vždycky jsem si říkal, jestli je v malé tubičce za 700 Kč rozpuštěn zlatý prášek, či co :-)), ostatně podobně jako třeba do oblasti kytarových (a jiných) kabelů za tisíce korun (taky se k nim dostaneme). Nicméně melancholické a citově založené osobnosti muzikantů těmito marketingovými tahy rády souzní a věří jim, tedy bylo výrobci zacíleno víceméně správně. :-) Uzavřel bych to tím, že kdo chce věřit a v jeho očích a uších mu daná věc přináší užitek, ten ať věří, pokud to přispívá, ať již z jakéhokoliv hlediska, kladně k jeho hře a tvorbě, pak je vlastně celá záležitost v pořádku.
Čímž ovšem nechci nijak nabádat k tomu, že konzervování a promazávání hardwaru kytary není potřeba. Naopak (viz minulé díly)! Jak se říká, kdo maže, ten jede, i tady to obecně a konstantně platí. Viděl jsem za svůj život opravdu mnoho - např. zarezlé a zcela zatuhlé inbusové šroubky v kamenech tremola, nepohyblivé šrouby a mechaniky, rezavý hardware atd., což jistě není vizitka dobré péče o nástroj. To by si měli vzít k srdci všichni hráči, a ti, kterým se více potí ruce při hře, dvojnásob.
Příště o dalších mechanikách.
