Víme tedy již, že i stejné snímače se v různých kytarách můžou chovat různě, nicméně jejich technická data a hodnoty můžou být zcela jistě určitým vodítkem, jak bude celek kytara-snímač zvukově vypadat. Pokud tedy např. máme problém, že se naše kytara projevuje v aparátu až příliš ostře, pravděpodobně si asi nezvolíme snímač, který má vyšší hodnotu vysokých kmitočtů (třeba 8). Obecnou chybou u některých, zejména metalových, kytaristů, jak při výběru snímače, tak např. při nastavování korekcí na kytarovém aparátu, je „zapomínání na středy“, případně přímo jejich potlačování. Přitom středové frekvence a jejich vyšší hodnota jsou na kytarovém zvuku to nejdůležitější, je to pásmo, ve kterém spočívá frekvenčně největší část nosnosti a konkrétnosti kytarového projevu. Naopak s basovým pásmem, jak u aparátů, tak u snímačů, postupujeme opatrně, větší míra basů může ve zkresleném zvuku na některých aparátech způsobovat až nekonkrétnost, hlcení se a „blátivost“.
Když si jako ukázkový příklad vezmeme např. legendární humbucker DiMarzio Super Distortion (DP 100), spojený se slavnými jmény hráčů jako třeba Adrian Smith, Dave Murray (Iron Maiden) nebo třeba Ace Frehley (Kiss) a dalšími, tak tento model má korekční nastavení: výšky - 5,5, středy - 7,5, basy - 8, hodnota síly výstupu - 425 (nejslabší vintage humbuckery mají hodnotu kolem 200, nejsilnější „high power“ model hodnotu kolem 500). V dřívějších dobách byla mezi kytaristy tak nějak zažitá myšlenka, že čím silnější signál snímače na výstupu, tím líp. Důvod byl asi takový, že jsme potřebovali co nejvíc „nakrmit“ naše tehdejší pre-ampy zesilovačů či (i doma dělané :-)) krabičky overdrive/distortion, a hodnoty zkreslení ještě nebyly takové jako dnes. A samozřejmě, co si budeme povídat, neměli jsme určitě takové možnosti a znalosti jako kytaristé „ve světě“. Vzpomínám si třeba, že první verze „Diamantky“ měla silnější výstup než ta druhá. :-) A „Diamatnka“ byla obecně silnější než třeba „Galaxiska“. :-) Taky nikdy nezapomenu na tu nesmírnou radost, když jsem si brigádou vydělal na svoji první opravdovou zkreslovací krabičku - Boss Turbo Over Drive. Kdo pamatujete, dáte mi jistě za pravdu. :-)
Obecná zkušenost a poznatky kytaristů však praví, že ne vždy je třeba mít tu největší sílu na výstupu. Traduje se, že pokud máte v kytaře slabší snímač, pronikne do celkového zvukového projevu více ostatních vlastností a nuancí nástroje, jako je materiál těla, krku, hmatníku, vlastnosti mechaniky apod. A říká se také, že silný (aktivní) snímač můžete zavřít do desky z „papundeklu“ a bude hrát pořád stejně jako v nástroji, jehož tělo je vyrobeno z kvalitního dřeva. Tato tvrzení je třeba brát samozřejmě s jistou rezervou, nicméně, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu.
Příště dále o snímačích.
