Ještě lehké doplnění k minulému dílu, k tématu o výztuze krku. Šroubem otáčejme vždy maximálně o čtvrt až půl otáčky a ihned nebo po chvíli zkontrolujme, co se s krkem děje, případně otáčejme dál, je-li to třeba. Někdy se změna pnutí výztuhy a tím i prohnutí krku projeví až po nějakém čase, zvlášť pokud jde o povolení, dřevo může mít totiž svoji dočasnou mechanickou paměť, takže se změna nemusí projevit hned. Případně můžeme zkusit s krkem opatrně zahýbat ve směru prohnutí a zpátky (prohnout střídavě oběma směry), i tak se ale může stát, že se změna projeví až po chvíli. Proto postupujme opatrně a vždy raději po menších dílčích krocích, abychom se vyhnuli tomu, že bude nutné po čase se šroubem točit zase obráceně.
Většina dnešních nástrojů má seřizovací šroub (matici) na inbusový klíč, tady pouze pozor, je docela běžné použití západní - palcové (inch) míry (např. značka Fender a další), která je rozměrově trochu jiná než u nás běžně prodávané klíče (hodnoty jsou něco mezi těmi u nás používanými). Proto klíče, které dostaneme přímo k nástroji, pečlivě uschovejme, nejen ty na seřizování výztuhy, ale i klíče malých rozměrů, např. na seřizování výšky kobylkových kamenů. Další možný klíč je vnitřní inbus nebo čtyřhran, tzn., že v kytaře není matka, ale pouze vícehranný šroub, na který z vnějších stran nasazujeme klíč. Tento typ je méně běžný, proto je nutno dotyčný klíč taktéž dobře uschovat. U starších českých nástrojů býval použitý vícehranný typ šroubu s otvory skrz napříč.
Jak tedy prohnutí krku správně nastavit? Nejběžnější metoda, která se používá, je, že přimáčkneme basovou strunu E6 na prvním a posledním pražci hmatníku (můžeme si pomoct i kapodastrem), přičemž zhruba v polovině hmatníku - cca nad osmým pražcem - bychom měli naměřit od horní části pražce ke spodní části struny zhruba 0,5 mm. Přičemž tuto hodnotu neberme až přespříliš dogmaticky, na celkové herní vlastnosti, tzn. na dobrou hratelnost na jedné straně a drnčení strun v rámci možností na straně druhé, mají vliv i další skutečnosti, jako např. tloušťka a výška pražců, úhel zasazení krku k tělu, rádius příčného zaoblení hmatníku, místo, kde je krk nejznatelněji prohnutý, jeho míra podélného zkroucení, výškové nastavení kobylkových kamenů, a vůbec celkové a jedinečné vlastnosti toho každého nástroje. Jinak řečeno, na jeden nástroj stačí míra prohnutí oněch 0,5 mm, u jiného je třeba prohnutí nastavit třeba ještě o něco větší (např. i 1 mm), aby byla míra drnčení v mezích únosnosti. Na přesné změření této vzdálenosti jsou k dispozici speciální měrky, s nimiž změříte tuto vzdálenost velmi rychle. Přiznám se, že ani já sám takovou specifickou měrku nevlastním (bývají poměrně předražené), dá se při troše trpělivosti pracovat i např. s běžným posuvným měřítkem - šuplerou. Navíc, jak už jsme si řekli, berme onen údaj jako orientační a podle mého názoru, pokud struny mají tendenci více drnčet, je lepší mít prohnutí raději malinko víc než míň (onu vzdálenost raději nepatrně větší než menší). Příště dále o nastavení prohnutí krku a výšce dohmatu.
