Pokud ještě chvíli zůstaneme u tématu elektronických ladiček, uvědomme si, za jakých (zejména světelných) podmínek na pódiích při koncertech ladíme. Pokud tedy vlastníme, byť slušně fungující, ladičku pouze s digitálním a nepodsvíceným displejem, počítejme s tím, že na pódiu může nastat situace, kdy na ni prostě za určitých podmínek nebudeme příliš vidět. A naopak při hraní „pod širým nebem“ nebo prostě na místech, kde svítí přímo slunce, nemusí být viditelné ani LED diody na pedálových a jiných ladičkách, tedy je dobré asi mít v záloze slušnou a kvalitní klipsovou, se kterou můžeme „zalézt“ někam do stínu (pokud se náš pedalboard zrovna nachází na slunném místě). Vím, co říkám, protože přesně tohle se mi na nezastřešených pódiích za dne několikrát stalo a skutečně byla viditelnost údajů poměrně mizerná.
Obecná výhoda klipsových ladiček je ta, že snímají přímé vibrace z nástroje a dá se s nimi celkem úspěšně fungovat i v relativním „zvukově-ruchovém neklidu“, tedy je to o poznání lepší situace než když ladíme „(digitálně)ručičkovým“ typem za použití vestavěného mikrofonu. Pouze pozor na již minule zmíněnou kvalitu nejlevnějších a miniaturních klipsových modelů, pokud chceme ladit přesně, raději si opravdu lehce připlaťme. Ladiček obecně je v dnešní době na trhu nepřeberné množství, je jen na nás, případně na prodejci, rozlišit, které modely jsou pro běžné „domácí“ uživatele kytar a které pro ladění nástroje muzikanta na pódiu. Jisté vodítko je samozřejmě i jejich cenová hladina.
Pokud tedy chceme na vážno, zodpovědně a přesně ladit, jako jistou pomyslnou spodní metu (v klipsových typech) bych volil např. TC Electronic Polytune Clip Tuner v ceně něco přes tisíc korun. V tomto bodě taktéž pozor na vestavěné ladičky nejrůznějších (zejména levnějších) multiefektů a procesorů, i tady nebývá situace, co se týče kvality, úplně nejrůžovější, často se jedná spíše o hezky blikající světýlka než o relevantní a fungující ladicí zařízení. Stejně tak pozor na dnes poměrně běžně rozšířené vestavěné miniladičky v levnějších akustických kytarách, jejichž kvalita většinou odpovídá zhruba nejlevnějším klipsovým modelům, slouží spíš pro hrubé naladění, případně musíme jako jistou nadstavbu přidat svůj um a zkušenosti, pokud je tedy ovšem máme. :-) Modely s digitální ručičkou obecně nefungují špatně (např. Korg nebo Ibanez), ovšem, jak již bylo zmíněno, ty základní nebývají podsvícené. Typy s mechanickou ručičkou (a přídavnými LED diodami) jsou dnes již víceméně raritní, a když už jsou, tak cenově dražší (např. Boss TU-12EX), někdo na ně ale nedá, vzpomínajíc na doby minulé, dodnes dopustit. Taktéž již minule zmíněné krabičkovo-pedálové typy trvale zapojené v signálovém řetězci jsou mezi muzikanty obecně hojně a úspěšně používané a oblíbené (např. TC Electronic Polytune), jejich výhodou je umlčení vstupu při ladění a taktéž fakt, že je máme neustále (před) pod sebou, a ladit tak můžeme bez problémů a úkonů navíc takřka kdykoliv. Rackové typy jsou prostorově přehlednější (např. Korg Pitchblack Pro Rack Tuner), ovšem je nutno si „k nim kousek přijít“. Příště si shrneme jednotlivé správné ladicí úkony a postupy.
