Stále pokračujeme v tématu nástrojových - kytarových - kabelů, kde se momentálně nacházíme ve fázi jakéhosi návodu, jak správně provést relevantní testovací srovnání pomocí nahraných zvukových ukázek. Nabízí se samozřejmě otázka, zda se k nějakým rozumným závěrům nedobereme metodami založenými na bázi měření. Ano, lze samozřejmě vycházet i z hodnot např. impedance nebo kapacity, nicméně „závěrečné slovo“ by v těchto případech měl mít vždy skutečně poslech, protože to je to, čím se vždy budeme primárně řídit a co budeme nejvíce vnímat a na základě čeho bychom se měli v největší míře rozhodovat.
Řekli jsme si tedy, že při takovém testování pomocí nahrávek jednotlivých zvukových pokusů musíme zajistit co nejvíce objektivní podmínky a minimalizovat počet proměnných. Tzn. mimo jiné zachovat všechny komponenty, které se v takovém testu používají, vždy na naprosto stejném místě (reprobox, mikrofon), pokud testujeme za pomoci hudebního nástroje, musíme se co nejvíce snažit hrát daný naprosto stejný testovací vzorek na nástroj taktéž co nejstejněji. Samozřejmostí pak musí být naprosto stejná hlasitost všude tam, kde je nějaká možnost jejího nastavení (mixážní pult, zesilovač), samotné volume u nástroje je pak ideální nechat vždy naplno (pokud není naším záměrem sledovat např. úbytek daných frekvencí při zeslabení potenciometru hlasitosti). Jednotlivé vzorky si nahrajeme a ihned uložíme pod jasnými názvy, např. „Mogami 6m, kon. Neutrik XY, kytara XYZ, kobylk. humb“ atd. Je velmi důležité si jednotlivé vzorky ukládat pod názvy opravdu hned, jinak se v nich při větším počtu začneme ztrácet a můžeme taky zjistit, že najednou přesně nevíme, který je který. Celý adresář daného testování je v názvu taktéž dobré opatřit datumem (třeba Test kabelů - říjen 2020), označení datem je mimochodem výhodné naprosto u všeho, co si v PC ukládáme. Pokud se nám nasbírají jakékoliv neplatné pokusy, které ale nechceme prvoplánově hned mazat, utvořme si adresář s názvem např. „Thrash“ nebo „Vymazat či „Neplatné“, který můžeme vyprázdnit až na závěr celého testování, když už zcela jistě víme, že tyto pokusy nebudeme na nic potřebovat.
U běžného testování - porovnávání kabelů jsem já zvyklý postupovat v několika základních rovinách: čistý zvuk: kytara zapojená přímo do mixpultu (vstupu zvukové karty), nahrává se tedy naprosto syrový čistý zvuk (identicky hraný riff, akordový postup atd.); čistý zvuk přes kytarový aparát snímaný mikrofonem: zapojeným do mixpultu nebo zvukové karty, u reproduktoru následně zkreslený zvuk přes kytarový aparát (nebo např. přes multiefekt či procesor zapojený do mixážního pultu či vstupu zvukové karty). Další rovinou pak může být třeba baskytara - přímo do vstupu a přes zesilovač (tady většinou připojený výstupem XLR). Samozřejmě stále nezapomínáme na nejdůležitější věc: zachovat veškerá nastavení a rozestavení jednotlivých komponentů naprosto stejné. Příště pokračujeme.
