Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Kabely III
V minulých dvou dílech jsme si otevřeli nové téma kytarových kabelů, přičemž minule jsme si ve stručnosti popsali, jak zhruba vypadá kvalitní a jak nekvalitní kabel. Stále se budeme držet jakési nepsané poučky, že ten kvalitní by se měl pohybovat v ceně zhruba kolem 600 korun. Dnes si řekneme něco o tom, jak solidní kabel správně rozpoznat, případně jak jej otestovat.
Věřte, že v této problematice tak trochu vím, o čem mluvím, během své, troufám si říct, již letité muzikantské aktivity jsem byl svědkem opravdu mnoha a mnoha nejrůznějších testování kabelů, bezdrátových systémů a vůbec všeho možného. Tedy i poměrně mnoha „přílivů a odlivů“ úplného či částečného placebo efektu, či řekněme i jistého naředění superlativů z reklamních sloganů a propagačních materiálů. Opět se tedy budeme řídit selským rozumem a řekněme jakousi „správnou intuicí“.
Jak už částečně vyplynulo z minulých textů, jistou zárukou kvality může a měla by být značka a cena. Jak už to ale v mnoha oblastech obchodu s nejrůznějším zbožím chodí, můžou se nám do rukou dostat i mnohem dražší výrobky, jejichž reklamní materiály nám budou slibovat, jak nebývale průzračný a čistý zvuk plný krystalických výšek a plných basů (a já jevím, čeho všeho ještě) při následném použití uslyšíme. Úkolem zinscenovaného cíleného testování tedy může být nejen vyřazení nekvalitních výrobků, jejichž zejména zvukové vlastnosti nesplňují ani jakýsi základní standard, ale taktéž např. „nepoužití či nezakoupení“ zmíněných drahých výrobků z hlediska jisté zbytečnosti, neboť stejnými či velmi podobnými vlastnostmi oplývají i výrobky znatelně levnější.
Základní „testovací metodou“ je obyčejný poslech, kdy prostě zapojíme nějaký konkrétní kabel do nástroje a aparatury, mixpultu či zvukové karty, něco (nejlépe stejného) souvisle a stejnoměrně hrajeme, načež kabel vyměníme za jiný, opět stejným způsobem hrajeme (nejlépe to samé) a posloucháme - porovnáváme uchem slyšitelné rozdíly. Takto dokážeme ovšem postřehnout pouze zásadní a velké rozdíly ve zvukových vlastnostech, např. pokud konkrétní kabel přenáší třeba enormně méně výšek než jiný, nebo vykazuje velký rozdíl v celkové hlasitosti. Jemnější rozdíly již takto ale napřímo většinou nepoznáme, jelikož nemáme bezprostřední časové srovnání, přehození kabelu zabere totiž vždy nějakou minimální dobu, za kterou předchozí zvukový vjem prostě stačíme „zapomenout“. Jediná možnost, jak můžeme i jemnější rozdíly ve zvuku postřehnout, je každý jednotlivý zvukový pokus nahrát. Tedy na kytaru se snažíme hrát co nejstejněji jeden vybraný vzorek - frázi, kterou s každým testovaným kabelem se stejným nastavením hardwaru zaznamenáme a nahrané vzorky přímo (přeskakováním z jednoho do druhého) porovnáváme.
Příště v tématu pokračujeme.