Dobrý den, milí sekvenceři a sekvencerky. Opět se vám hlásí žoviální strejda Mario se svými prohnilými názory, visícími zatraceně nízko. Při našem posledním rozloučení jsem vám vyhrožoval popisem editačních praktik, a už je to tu!
Editace neoznačuje příjemné chvilky, strávené s Editou. Jedná se o úpravu datového zápisu – v našem případě zápisu not, dat kontrolérů a systémových dat. Každopádně se jedná o úpravu čehosi už načrtnutého, o zpracování nějakého, byť jen zcela základního „balíčku“ informací. Proto bychom pod pojem editace neměli přísně vzato zahrnovat vlastní vkládání (insert) dat, ať už probíhá prostřednictvím MIDI záznamu (reálného, krokového...), zápisem do notačního editoru, piano-roll editoru anebo přímo do datové tabulky.
Osobně rozlišuji dva typy úprav – reparativní editaci, při níž jde o cizelování nahraných dat, srovnání rytmu (kvantizaci), vymazání a opravy chybných not, úpravy velocity pro dosažení dokonalejšího provedení dynamiky (anebo jiných funkcí, které jsou skrze velocity ovládány – bývá to filtr aj.) Druhým typem je editace kreativní, pomocí které už vytváříme nový materiál, odvozujeme z nějakých základních prvků nové hudební celky. Jestliže budeme pojímat hudbu jako souhrn (více nebo méně) procesů, které probíhají samostatně anebo se i ovlivňují navzájem, potom procesům, při nichž se různými metodami odvozuje mnoho z jediného, se říká procesy multivariační. Mohli bychom to nazvat i hudební genezí či štěpením a specializací hudební buňky (podle oboru lidské činnosti, z níž si pro tak abstraktní jev, jakým je hudba, budeme prostě muset vypůjčovat). Jisté ale je, že právě využitím editačních funkcí sekvencerů se dá velice efektivně modelovat kompoziční činnost, která se tradičně provádí hlubokým dumáním, vraštěním skladatelských čel a zapisováním vydumaného na papír, mazáním a opětným dumáním a psaním, a tak pořád dokola. Beztoho se přitom jedná o soubor standardních kompozičních operací, jako jsou transpozice, diminuce, augmentace, inverze, interpolace, permutace a další, jen jde o to, jak a kde jsou nasazeny, na co a jak působí.
Nejlepší bude, když si proces editace předvedeme na konkrétní skladbičce. Nazvu ji třeba Editační studie 1.
Melodické téma (obr. 1) jsem si jen tak zběžně nahrál přes MIDI keyboard, stejně jako základní rytmický pattern bicích (obr. 2). Oba jsou dvoutaktové, to je taková populární míra. Použil jsem ihned reparativní editaci – kvantizoval jsem jak melodický, tak rytmický pattern a v rytmickém jsem provedl jistá kopírování (4. až 8. osmina 1. taktu na 1. až 5. osminu 2. taktu), doplnil virblík malého bubnu a přikreslil pár synkopických rázů hajtky.
Melodické téma už v sobě obsahuje (podvědomě) jakýsi kompoziční kalkul – druhý takt je volnou parafrází prvého, ale je transponován a intervalově i rytmicky upraven (říká se tomu sekvence). No a další (kreativní) procesy už jsou při troše snahy dobře patrné z obrázku 3.
Nejprve jsem základní patterny nakopíroval – jistě, klonování, to je základ a předstupeň dalších genetických mutací. V melodickém patternu (dále MP) byly graficky provedeny záznamy dat pro pitch bend – jednak plynulé glissando a také extravagantní trylek (zní to, asi jako když šlápnete operní zpěvačce na nohu), do jiné kopie jsem dopsal kratičký motivek (a hned jsem ho zkopíroval o pár osminek za sebe a posunul i o sekundu dolů, taktéž byl zkopírován o tři oktávy pod sebe a tam trochu pozměněn (byl mu natažen ocas, takže se svým vzorem se na konci rozchází). Z MP jsem též odvodil basovou figuru, z té jsem vypustil několik not a celkově ji roztáhl v čase (augmentace – v sekvencerových editorech double, half tempo apod.) Jednu dlouhou notu jsem naopak transponoval asi o čtyři oktávy nahoru a pod ni zkopíroval sestupné pitch bendové glissando (vznikl tak jakýsi skřek). Konečně byl kopírován už augmentovaný MP a ten byl krácen – první jeho půle byla ustřižena a nemilosrdně vymazána. Mazání je velice důležitý editační postup!
Rytmický pattern (RP) jsem upravoval méně, pouze jsem opět augmentoval jeho střední část a přivěsil další střeďákové zesilující se víření (to jsem nakreslil virtuální tužtičkou do okénka s hodnotami velocity). Zato byl RP kopírován do zcela nové stopy, kde měl projevit svou životnost, ovládajíce úplně jiný zvuk. Pustil jsem ho do syntezátoru a tam nakroutil výšku plynule měnící barvu, přimíchal trochu šumu a nechal LFO, aby kmitalo filtrem (dělá to takové umělé chrastítko).
Nakonec jsem to seskládal (tedy moc jsem ani patterny nepřeorganizovával, protože forma vlastně vznikala už samotným odvozováním dalšího a dalšího...) a vytvořil úder na kopák, tom a činel, kterým Studie začíná a končí. Můžete si ji poslechnout na přiloženém CD.
Ukázali jsme si dnes editaci základních parametrů – tzn. kopírování not a nakládání se zkopírovaným materiálem, vstupy do údajů velocity, pitch bendu... Takové úpravy umožňují všechny sekvencery, jedná se zkrátka o základ. Je toho samozřejmě mnohem více, co lze podrobit editaci, a to znamená, že minimálně ještě příště bude o čem hovořit a také čas se podívat, jak jedna a tatáž funkce vypadá ve více programech.n
