Dnes nastal čas, abychom zakončili seriál, věnovaný notátorům, kteréžto nahlížíme skrze jednoho jejich zástupce. Materiálu by sice bylo jistě dost i na další díly, nejsme ale na Letišti ani v Růžové ordinaci a Pojišťovna štěstí nám neproplatí ani sou. A tak vzhůru do informačních polí poslední notátorové epizody, která by klidně mohla nést název: Resty aneb co se do předchozích epizod nevešlo.
Resty máme především v oblasti vlastního psaní notového záznamu, byť jsme z tohoto koláčku už lehce uhryzli, a vzhledem k tomu, že o Sibeliovi píšeme zejména coby o sekvenceru, povíme si i o zpracování zvukového výstupu. V tomto je totiž program značně vybavený, hlavně co se animace strohého kvantizačně-proporčního zápisu týče. Toto souvisí i se způsoby záznamu, inu, však uvidíte. Musíme pěkně po pořádku a netlačte se, kurňa!
Jak se vkládají noty, jsme už probírali. Jen bych podotknul, že pro uživatele notebooků (kterých stále přibývá) se vyplatí pořídit si přídavnou numerickou klávesničku, dost to usnadní psaní not. Zadávají se odtud nejen notové délky, pauzy a posuvky, ale také množství jiných znaků, jako tremola, přírazy, dvojité posuvky, mikroposuvky, ligatura, fermáty, akcenty, staccato a jiné. Numerika je samozřejmě řešena i na běžné klávesnici laptopu, ale je to poněkud na přeskáčku a já osobně ne a ne dostat to do prstů. Pokud vám ovšem postačí virtuální klávesnička na monitoru, ovládaná myší, je dobře. Jde to i tak.
Z právě uvedených fakt je vám asi jasné, že základní znaky notového písma se vkládají s pomocí numeriky (pozor - čísla na klapkách druhého řádku klávesnice, která se píší s podržením klávesy shift, nemají na notové proporce vliv - užívá se jich s klávesou Ctrl na psaní iregulérních notových skupin, jako trioly, kvintoly apod. Se shiftem lze takto ke zvolené notě připisovat intervaly směrem dolů a tvořit tak souzvuky. Dvojka je pak samosebou sekunda, trojka tercie atd.).
To, co u numeriky chybí, vkládáme přes okénko Create (lze otevřít i pravým tlačítkem myši). Tady pod jednotlivými kategoriemi najdeme vše, co by snad ještě mohlo chybět. Tvoří se tu nové takty (Bar), typy taktových čar včetně repetičních (Barline), kytarové hmaty (Chord Diagram), klíče (Clef). Vkládají se tu i grafické soubory typu tiff (Graphic), zvýrazňují se barevně části partitury (Highlight), volí předznamenání tónin (Key Signature). Co se nejrozličnějších čárových značek, jako třeba primavolty, sekundavolty, arpeggia, glissanda, ritardanda, acceleranda, crescenda, decrescenda a spousta dalších týče, je tu velký výběr (Line). Je možné označovat oddíly rozlehlejších kompozic (Rehearsal Mark) a také vybírat z kompletní tabulky symbolů, kde jsou i ty, které najdeme třeba právě na zmiňované numerické klávesnici (Symbol). Textové značky, kam spadají například pokyny dynamické jako f - forte, p - piano aj. a také slovní povely a zkratky, mají též svůj obsáhlý oddíl (Text). Můžeme měnit metrum (time signature) a najdou se tu i způsoby, jak vytvářet trioly a další lichoběžné a sudokopytní rytmické útvary (Tuplet). Co neobsahují už zmíněné škatulky, je seřazeno do ostatního (Other). Tady nalezneme třeba cestu, jak vytvořit party transponujících nástrojů (B klarinety, F horny a jiné) tak, aby byly přehrávány ve své znějící podobě (Transposition Change) a další možnosti.
Záznam do not je uskutečnitelný také po MIDI, lze vrstvit jednotlivé party a případné chyby pak opravit. Na živé nahrávání je pamatováno funkcí Flexi-Time Input, kdy se tempo sekvenceru může měnit podle vaší hry (!). Zpomalí, pokud zpomalujete, a když utíkáte, zrychlí. Je to ovšem ošidné a já radši nahrávám standardně - mechanicky, většinou v pomalejším tempu a pak to nastavím na finální.
Pro přehrávání skladeb si můžeme nastavit některý z humanizačních algoritmů - swinguje to, rozhazuje noty (Rubato - nepřesná hra), a to více či méně podle zadané hloubky. Rozhodně to oživí skladbu, jen je třeba volit podle žánru a stylu - asi nebudeme swingovat klasicistní symfonii, spíše hmátneme po mírném rubatu.
Nakonec zbývá pohovořit o tom, jak z programu "vyndat" hotovou muziku. Export do audia je možný u nového Sibelia 5 - ten pracuje s VST instrumenty, takže bez problémů. V předchozí verzi to šlo přes integrovaný NI Kontakt Player anebo se zvolil MIDI export a audio se vytvořilo jinde, třeba v Cubase. Krom toho jsem už dříve popsal vlastní metodu virtuálních MIDI propojení (MIDI Yoke) do jiných aplikací a takto se dá také postupovat. Prostě zapnete multikanálový MIDI záznam, skladbu nahrajete jinam a odtamtud se provede export/render, nebo jak všelijak se tomu říká.
No a tímto se Sibeliem končíme. Mnoho by se ještě dalo prohovořit, ale už jste správně nasměrováni a dále se zorientujete jistě sami. A my se začneme rozcvičovat a rozhoupávat ke skoku. Nač? Na workstationy aneb integrovaná hudební pracoviště.
Rubato bývá někdy vykládáno jako signál k rubání do nástrojů. Nenechme se ale mýlit Stachanovci - opravdu to je pokyn k rytmickému rozvolnění hry.
Dynamická znaménka je zapotřebí vybírat oficiální cestou přes okénko - Create>Text>Expression - a pak budou fungovat. Pokud je vložíme jako jiný typ textu, budou sice napsána, ale Sibelius je bude jako povely ignorovat. Totéž platí i pro jiné typy artikulačních či technických pokynů.
