Ve dvou předchozích dílech jsme se věnovali krokovému sekvenceru Matrix, který je v rámci Reasonu virtuálním modulem. Tak jako ostatní nástroje je zařazen v racku a je možné vytvořit si tolik těchto modulů, kolik je libo a kolik utáhne váš počítač. Potom je možné z Matrixů organizovat skladby složené z patternů asi tak jako v ReBirthu. To je dobré, pokud chceme vytvářet formu skladby v reálném čase - pracujeme tak s určitým materiálem a můžeme tak činit pokaždé jinak, zvláště pokud využíváme i jiné možnosti ovládání parametrů zvuků v reálu. To jde s pomocí MIDI kontrolérů anebo přepínáním z klávesnice počítače. Když klepneme na určitou funkci, například potenciometr, pravým tlačítkem myši, otevře se okénko a v něm se nám nabízí, zda chceme vytvořit nebo mazat řídící stopu, anebo přiřadit MIDI kontrolér (je tu funkce learn from MIDI input, pokud je zapnuta, po vyslání dat určitého kontroléru se objeví jeho číslo a my jej už jen potvrdíme; to je moc dobré, protože často ani nevíme, pod jakými čísly kontroléry našeho MIDI ovladače vysílají), či klávesu (na klávesnici počítače, nikoliv klaviatuře nástroje).
Tyto vymoženosti využijeme jistě i při práci s hlavním vícestopým sekvencerem, jehož místo je v racku úplně dole pod nástroji, ale také jej lze z racku vyjmout a editovat v samostatném okně, klidně přes celou obrazovku. K tomu slouží tlačítko vpravo nahoře vedle úplně horní "krabice" - hardware interface. To se hodí velice, neb posouvání táhel při editaci v sekvenceru v úzkém racku vede až k temnotě mysli a zdržuje a prudí to člověka nesmírně.
Teď už k samotnému pojetí sekvenceru. Úplně nahoře jeho pole je lišta s ikonkami rozličných nástrojů. První zleva tam najdeme tlačítko, kterým se přepíná zobrazení všech stop, nebo stopy vybrané. Jestliže tedy například stříháme nebo kopírujeme stopy v rámci aranže celku, jsou zobrazeny tři podélné proužky (červený, žlutý a modrý), symbolizující stopy. Pokud editujeme určitou stopu (vkládáme nebo mažeme noty, vpisujeme data kontrolerů apod.), ikonka se změní po přepnutí na dvě pidiklaviaturky. Další tři tlačítka umí zapnout různé mody roll editoru - první zobrazuje rastr klaviaturový, druhý patří smyčkovacímu řízkovači DrRexu a třetí bicí mašině Redrumu. Je však možné editovat jakýkoliv nástroj v jakémkoliv modu, třeba DrRex v piano roll editoru, nebo i ve všech současně, což je ovšem pěkná krávovina. Pokračujeme-li dále napravo, zříme pátý čudl se třemi různě vysokými sloupky, vyhlíží trochu jako znak městské části Manhattan. Tím uvedeme do vizuálu pole s hodnotami velocity - to má většinou vliv na dynamiku. Šestý spínač slouží ke zobrazení patternového políčka pro Matrix nebo Redrum a je žlutý, zatímco další (sedmý již!) zjevuje nám lány kontrolérů a jeho uvedení do provozu teprve aktivuje tři další přepínátka, zbarvená ponejvíce do modra. Ten prvý nám rozkryje všechny přístupné kontroléry na dané adrese, dvojka je otevře v editačních polích a trojka otevře jen ty, které už jsou editovány.
A lišta-lištička pokračuje. Teď tu máme psací potřeby - jakýsi penálek. Je-li v provozu šipka, můžeme myší označovat kupříkladu noty, které chceme vymazat nebo přesunout. Tužkou samozřejmě píšeme noty a kreslíme křivky velocity a kontrolérů (tyto dva neužívanější nástroje lze jednoduše přepínat podržením klávesy Alt). Krom toho tu najdeme gumu (mazací) a linkovač na plynulé lineární změny, protože tužka si to kreslí křivě, zvláště občanům s klepoucí se končetinou. Lupou přibližujeme vybraná místa a pacičkou posunujeme vertikálně i horizontálně. Za ní je okénko, kde volíme notové proporce roll editorů pro vkládání not, a hned vedle se tato primárně kvantizační funkce dá vypnout (ikonka magnetu), takže můžeme psát noty jen přibližně podle linek rastru a snadno tak tvořit rytmicky iregulérní útvary, jako trioly, kvintoly, undecimoly a tak, nebo se prostě vyhnout zcela strojovému uspořádání not a napodobit nepřesnosti, které vznikají při živém nahrávání a které dávají rytmu feeling a groove (kvantizace jednoduše řečeno srovnává noty do metrorytmického rastru). Další čudlík (s notou a červeným čtverečkem) zapíná kvantizaci už při nahrávání podle jednotky ve vedlejším okénku, za nímž už je čudlíček (s notou bez čtverečku) poslední. Ten provádí kvantizaci následně, třeba jen vybraných úseků, opět podle rozlišení v předešlém okénku. Okénkem i celá lišta končí, v tomto se volí hloubka kvantizace, a to v procentech. Příště budeme pokračovat v nižších partiích sekvenceru, stopami nástrojů a jejich editací.
