Únava je potvora, obzvláště pokud máte na krku termín. Není vůbec žádná náhoda, že se v angličtině používá výraz deadline. Máloco vás totiž dokáže přivést na pokraj fyzického i psychického zhroucení tak spolehlivě, jako když nestíháte termín. Věřte mi, jsem na dané téma tak trochu odborník. Problém je však v tom, že práce unaveného člověka je téměř vždy méně kvalitní. Málokdy se to projevuje tak výrazně jako pří míchání nahrávky. Ve světě domácího nahrávání, který je, přiznejme si, téměř výhradně amatérský, máme ale jednu obrovskou výhodu.
Nikdo není na výsledky našeho snažení tak natěšený, že by nám neodpustil několikadenní zpoždění. A právě proto vám radím: S únavou nebojujte! Pokud vám váš organismus říká, abyste si dali pauzu, poslechněte jej! V diskusích o audiomixáži se velmi často mluví o únavě uší. Já mám ale zkušenost, že uši nejsou to jediné, co se unaví. Čím déle budete bez přestávky mixovat, tím méně budete moci svým rozhodnutím důvěřovat. Důvodem je dle mého názoru především únava mozková, kvůli které ztrácíme nadhled i schopnost rozpoznat důležité detaily. Když jsme utahaní, naše pozornost začne těkat a naší hlavní motivací již není odvést dobrou práci, ale mít to z krku. Asi nemusím poukazovat na to, že takto nejlepší mixy nevznikají.
Jak často si dávat přestávky? To je samozřejmě individuální. Já sám dokážu pracovat bez přestání maximálně dvě hodiny, navíc pouze v případě, že jsem odpočatý. Čím jsem unavenější, tím častěji si musím dopřávat pauzy. Ke konci dne už vydržím „v zápřahu“ sotva hodinu.
Důležité ale není pouze přestat pracovat. Je také dobré zvednout svou ctěnou zadnici od počítače a v ideálním případě jít na vzduch. Mimochodem, potřebujete-li se probrat, skoro žádné stimulační drogy nemají šanci ve srovnání s osvěžujícím vzduchem, takže pokud to je možné, padejte ven! Pomůže vám jak kyslík, tak změna prostředí. A přestože je pětiminutová přestávka lepší než žádná, chce to alespoň patnáct minut! Mixáž, u které sedíte několik hodin bez přestání, je většinou nekvalitní i proto, že se „uzavřete do bubliny“ dané skladby a ztratíte schopnost srovnání. Také proto se vždy doporučuje, aby měl člověk po ruce referenční nahrávku, k jejímuž zvuku se chce přiblížit. Ne, cílem není zvuk předlohy „obšlehnout“. Občasným porovnáváním ale snadno poznáme, že náš mix má např. příliš mnoho basů nebo trpí jinými neduhy. A nemějte strach, váš výsledek nebude znít stejně jako referenční nahrávka, i kdybyste se o to výslovně pokoušeli. A pokud opravdu umíte věrně zkopírovat zvuk jiného alba, jste zvukařští mágové a smekám před vámi! My smrtelníci budeme i nadále používat vzorové nahrávky prostě proto, že nás to vrací zpátky do reality. Nebudeme u toho zapomínat na pravidelné přestávky a sebekriticky poznáme, kdy je čas to pro daný den zabalit!
