Mí drazí samo-domo rekordisté, jsem si dobře vědom toho, že velká část rad či postřehů, kterých se vám v tomto seriálu ode mne dostává, by se dala shrnout heslem „všeho s mírou“. Zároveň ale vím, že moje vlastní cesta by bývala byla mnohem méně trnitá, kdyby se mi v mých začátcích dostalo podobných (mnohdy téměř stupidních) rad. A tak v tom budu s dovolením pokračovat. Když se ohlížím za onou trnitou cestou, dochází mi, že jsem u mnohých nahrávek strávil mnohem více času, než bylo nutné. Tím myslím, že se delší doba práce nijak pozitivně neprojevila na výsledné kvalitě. Pojďme se krátce podívat na to, co že jsou ti kontraproduktivní žrouti času a jak se jim vyhnout.
Očekáváte-li, že budu tvrdit, že nemá smysl hodiny kroutit parametry např. softwarového syntezátoru, protože ten rozdíl stejně žádný smrtelník nedocení, zklamu vás. Pokud vás podobná zvuková dobrodružství s nejistým koncem baví (mě například rozhodně ano), jen si kruťte do aleluja. Za skutečnou ztrátu času považuji něco zcela jiného. Pamatujete si, jak jsem vám tvrdil, že čím dříve ve svém „workflow“ vyřešíte daný problém, tím snazší bude dosáhnout dobrých výsledků? Následující rada s tím hodně souvisí. Nejen že snáze dosáhnete dobrého zvuku - ono to je především ve výsledku rychlejší, i když se to tak zprvu nezdá. Co to znamená v praxi? Zjednodušeně řečeno - kdykoli si řeknete, „to vyřeším později“ nebo „to se spraví během míchačky“, dejte si pár facek a vrhněte se do práce. Ne, špatné umístění mikrofonu se nedá jednoduše napravit v mixu. A pokud se vám to snad jako zázrakem povede, bude to trvat hodiny. Ne, sebelepší ekvalizér při mixáži nezachrání nevhodně nastavené korekce na snímaném aparátu. Mohl bych pokračovat hodně dlouho, ale myslím, že to dobře chápete.
Mnoho času také ušetříte, když nebudete s drobnými střihovými zásahy čekat na později. Pokud mám bezprostředně po nahrávání partu pocit, že např. jeden tón potřebuje mírně posunout, udělám to hned. Později bych dané místo pracně a dlouho hledal. To jsem odpozoroval u nejednoho profesionála - od nich málokdy slýcháte, „to nechme být, to vyřešíme pak“. Výjimkou může být, když máte pocit, že je potřeba nový take (pokus) a že je hudebník zrovna v tom správném rozpoložení, které by mohla každá vteřina čekání zabít. V takové situaci je třeba si uvědomit, že kvalitní výkon interpreta je důležitější než to, aby si zvukař usnadnil práci (a to říkám s vědomím, že při domácím nahrávání je často zvukař a interpret jedna osoba).
Poslední dnešní rada spadá do kategorie „někdy méně znamená více“ a tentokrát se týká počtu pokusů. Měli bychom být rozumní, co se týká počtu „tejků“ - málokdy je produktivní zkoušet to po čtyřicáté v řadě. To platí obzvláště u zpěvu. Co je však neméně důležité - pokud víme, že se daný pokus nepovedl, je lepší jej smazat hned. Později by se nám v projektu jen pletl a plýtval by naším drahocenným časem.
