Už zase? Připadá mi, že je každý měsíc kratší a kratší. Naštěstí jsem od posledního dílu Sám doma neseděl s nohama nahoře (přestože bych docela rád). Byl jsem totiž požádán jednou kapelou, zda bych jim nepomohl v polních podmínkách nahrát kvalitní demo. To jsem je měl nechat na holičkách? A tak jsem obvolal pár kamarádů, vypůjčil si hromadu vybavení a dali jsme se do toho.
Projekt ještě není u konce, a už teď mám několik námětů a nápadů, o které bych se s vámi rád podělil. Začněme třeba u takzvaného re-ampingu. Není to pro mě nic nového a možná nebude ani pro vás, ale protože jsem tuto metodu v posledních dnech hojně využíval, chtěl bych se o ní krátce zmínit. Používá se především při nahrávání elektrických či basových kytar, ale ve skutečnosti může být její využití i mnohem širší. Funguje jednoduše takto: Nahrajete nejprve čistý zvuk samotného nástroje a až poté řešíte, čím jej „proženete“. To „něco“ může být modelingový plug-in, ale proč nevyvést nahraný čistý zvuk do skutečného aparátu a ten nesejmout mikrofonem? A jaké že to má výhody? Především řešíte nejprve výkon instrumentalisty (např. kytaristy - pro následující příklady bude použita kytara), pak teprve zvuk.
Nejprve nahrajete „dokonalou“ verzi, později ladíte dokonalý zvuk. Nemůže se vám tedy stát, že sice máte skvěle zahraný part, ale bohužel s nepoužitelným zvukem (pokud tedy nepokazíte i nahrávání samotné kytary). Druhá výhoda se projeví při nahrávání více nástrojů současně. Pokud totiž kytaru monitorujete pouze přes sluchátka a nahráváte ji současně např. s perkusemi, mikrofony určené pro perkuse nebudou zároveň snímat i kytaru - snad nemusím vysvětlovat, proč je toto výhoda (eliminace přeslechů). Má tato metoda vůbec nějaké nevýhody? Samozřejmě! Největší výhoda - že si zvukově předem „nezavřete dveře“ - se může stát velkou nevýhodou tehdy, pokud se budete se zpětným proháněním kytary bůhvíčím příliš „párat“ (slušně řečeno). Mohli byste pak strávit nahráváním a „pipláním“ jediného partu celé dny. Druhá nevýhoda je, že se musíte postarat o kvalitní monitoring. Pokud např. chcete nahrávat metalový riff, ale kytaristovi pustíte do sluchátek jen čistý zvuk samotné kytary (tak, jak jej v tu chvíli nahráváte), asi se mu nebude hrát zrovna nejlépe. Je tedy často potřeba zvuk rozbočit - např. pomocí DI boxu - a do sluchátek kytaristovi pustit zkreslený zvuk, i přes to že nahráváte čistý a upravovat ho hodláte až později. A pokud se vám podaří na vašem počítači nastavit stabilně nízkou latenci, někdy ani nic rozbočovat nemusíte - stačí v reálném čase monitorovat přes modelingový plug-in. Jak jsem již naznačil, tak jako každá „vychytávka“ může i toto být dvojsečná zbraň. Přesto však může vám - zvukařům a muzikantům - usnadnit život, obzvláště u nahrávek, na kterých vám opravdu záleží.
