"Když se ti třeba stane, že při vystoupení psa v Chicagu vyskočí na pódium dvě černé policajtky a začnou tančit a zpívat Satisfaction, uvědomíš si, že přese všechno přináší tenhle život spoustu neuvěřitelných zážitků, které by tě nepotkaly, kdybys každý den ráno vstával a chodil do práce." přiznává Petr "Rošky" Roškaňuk, kytarista s schenkerovskou hřívou, stejně precizní a přesvědčivý v dravých rockových sólech jako v houpavých bluesovkách, vzdušných baladách i bigbítových vypalovačkách.
Začalo to na Ruzyni
Těmito slovy rozhodně není míněno pražské mezinárodní letiště a už vůbec ne proslulá vazební věznice nýbrž čtvrť na severozápadním okraji hlavního města. Právě sem se přistěhoval na prahu sedmdesátých let havlíčkobrodský rodák Petr Roškaňuk, syn vojenského pilota. Díky povolání svého otce strávil předchozí léta života v různých koutech vlasti. Okolnosti anebo osud, říkejme tomu, jak chceme, rozhodly, že se Petrova rodina nastěhovala do bezprostředního sousedství domu, v němž bydlel a od rána do večera proháněl elektrickou kytaru pozdější spoluzakladatel Žlutého psa - Jan Martinek. "U nich v podkrovní zkušebně pořád někdo hrál, já tam chodil a začal se od Honzy učit rovnou na elektrickou kytaru. Žádné písničky se španělkou u ohníčku. To neznamená, že bych proti nim cokoliv měl; rovnou elektrika. První kytaru mi taky pomohl sehnat Honza. Byla to upravená Jolana Star. Krom toho mi začal půjčovat desky a já se rychle seznamoval se strašnou spoustou muziky. Dalo by se to říct tak, že Honza Martinek mi pootevřel dveře, já do nich vkročil a zůstal už navždycky lapen."
Docela první Petrova teenagerovská kapela si říkala Tic tac a měla typický osud docela prvních teenagerovských kapel - hodiny ve zkušebně a nějaké to školní vystoupení. V polovině sedmé dekády se pak Petr octl ve své druhé kapele pojmenované JPR. Tady společně s Jiřím Charyparem a Janem Černým brousili svou muzikantskou obratnost na tehdy velmi oblíbeném jazzrocku střihu Herbieho Hancocka. Souběžně se ovšem Petr sám zdokonaloval ve hře jako samouk pod vedením Honzy Martinka a nahrávek, které mu doporučil. V životě tak říkajíc "civilním" zasedl na čtyři léta do lavic grafické průmyslovky, aby tak zužitkoval a zúročil i svou náklonnost k projevům výtvarným. Krátce poté, co se formace JPR rozpadla, přičichl Petr Roškaňuk k jinému hudebnímu projevu, když přijal nabídku Mikoláše Chadimy stát se kytaristou jeho MCH Bandu. "S Mikolášem byla vždycky ohromná legrace, protože byli jedni z mála undergroundů, kteří se nebrali vážně. Dovedl si dělat srandu sám ze sebe - a to málokdo z těchto lidí dokázal. Měl a má ohromný nadhled. Zažili jsme tehdy spolu několik měsíců družného chození po hospodách a tu a tam nějakou tu zkoušku. Ale to už přišel rok 1978 a v létě se u mě doma náhle vynořili Honza Martinek s Ondřejem Hejmou s tím, že zakládají bluesovou kapelu, jestli v ní nechci hrát. Takže jsem se Mikolášovi velice slušně omluvil, že jdu za hlasem svého srdce a vznikl Žlutý pes, kde jsem už sedmadvacet let. Jsme vlastně s Ondřejem jediní dva, kdo jsou tam nepřetržitě po celou dobu. A musím říct, že to docela funguje, už se asi tak nějak trochu známe."
Se Psem po boku
Už bylo řečeno, že od roku 1978 až po "nejsoučasnější současnost" je Petr Roškaňuk stálým a neměnným členem kapely Žlutý pes. Ovšem současně je nutno konstatovat, že se Psem po boku po celou dobu procházel a prochází celou řadou různých kapel zvučných jmen. V letech 1983-5 se takovou kapelou stala Dobrohošť, v níž Petr vytvořil kytarový tandem s Václavem Veselým, pro něj velmi významný i z dalšího pohledu. Klíčové pro mě bylo, že mě Vašek naučil tzv. chicken picking, kuřecí hrabání, což je způsob hry, kdy palec a ukazováček drží trsátko a k tomu hrají ostatní prsty. Dodnes tuhle techniku pořád používám a je pro mě stěžejní kvůli artikulaci. Trsátko je pěkná věc, ale nestačí. Další inspirací mi byla Vaškova hráčská kázeň."
Letmý pohled do Petrova nehudebního života nám prozrazuje, že na pět semestrů se stal posluchačem Vysoké školy ekonomické, aby ji v roce 1982 opustil a dopřál si tradiční muzikantská zaměstnání té doby - u geodézie či vodočetu. A pak následoval rok 1985 a s ním jedna velká rošáda na špičce naší tehdejší rockové scény. Dosavadní sestava skupiny Framus 5 se proměnila v Etc... Vladimíra Mišíka, kterému bylo konečně znovu pozvolna umožňováno vracet se na scénu. Následujícím tahem se kompletní Dobrohošť jako jeden muž, včetně Petra, stala novým Framusem 5 za zády Michala Prokopa. Prokop tím odstartoval zásadní comeback své popularity písněmi z úspěšného alba Kolej Yesterday a nová formace navázala neméně kvalitním repertoárem z alba Nic ve zlým, nic v dobrým z roku 1986. Mírumilovnost celé proměny podtrhuje fakt, že k ní došlo přímo na koncertě Michala Prokopa v Lucerně, kdy se jednotliví muzikanti vystřídali v průběhu písničky. Angažmá u Michala Prokopa konečně umožnilo Petrovi absolvovat takzvané přehrávky a získat kvalifikaci k výkonu svobodného podnikání. Jinými slovy - stát se profesionálním muzikantem. Stále coby nedílný člen Žlutého psa prošel pak ještě další velkou muzikantskou migrací, a to ve chvíli, kdy se Michal Prokop rozhodl k další zásadní obměně sestavy a Petr se poté octl po boku Zuzany Michnové v neméně zásadně přestavených Marsyas, zdokumentovaných v roce 1987 albem V přítmí. "Srovnávat Ondřeje Hejmu, Michala Prokopa a Zuzanu Michnovou jako frontmany v podstatě nejde, protože jako osobnosti jsou každý úplně jiní. Co mají ale společné, je obrovský cit pro muziku a vkus."
Růže a rock'n'roll
"Bylo to tak. V roce 1988 po rozpuštění Marsyas, kde se znova změnila sestava, jsem náhodou potkal Viléma Čoka, náhodou se dozvěděl, že chystá vlastní kapelu, je domluvený s Otou Balagem a shání kytaristu. Potom jsem mu zavolal, sešli jsme se, popovídali o tom, co se nám líbí, trochu pobrnkali a začali hledat bubeníka. Narazili jsme na Frantu Höniga a už nebylo úniku. Musím říct, že pak přišla snad nejhezčí léta, co jsem v rock'n'rollu strávil. Zejména tak rok 1990, 1991, to se každý den něco dělo, hodně jsme hráli, jezdili, byla to dost živá parta se spoustou ,hustejch' zážitků."
Faktem zůstává, že v jistém ohledu existence kapely Nová růže připomíná výbuch supernovy. Zprudka zazářila, prohnala se českou rockovou scénou, zanechala za sebou dvojici silných alb, bezpočet koncertních zážitků a muzikantských historek a zase zmizela. Třináct let uplynulo od posledních koncertů Nové růže a stejně dlouho se tu a tam objevují spekulace, zda se kapela na scénu někdy přece jenom nevrátí. "Líbilo by se nám to, ale myslím, že to v dohledné době nehrozí. Jednak, nastartovat comeback takovéhle kapely je pořádně nákladná záležitost, jednak každý z nás má spoustu práce, hraje ve dvou třech kapelách, dělá svoje věci a v podstatě nemá čas. Takové znovu-spojení by muselo mít nějaký jasný umělecký cíl a z toho, kolik toho všichni děláme, je evidentní, že takový cíl tu zatím není." Jak už předchozí kapely a zejména pak Nové růže ukázaly, rozhodně to není jen elektrické blues, které jako styl Petrovi sedí a konvenuje. "Mám taky rád muziku, kterou hráli třeba Poison, Cinderella nebo Mötley Cr�e, agresivnější tvrdší muziku, jež má ale beztak v blues kořeny."
A tak v roce 1993 okolo sebe Petr shromáždil partu podobně cítících muzikantů a s jistou dávkou slovanské melodiky, protože: "Ze sebe nevyskočíš," vznikla kapela R-Force, které bychom mohli přiřknout třeba nálepku streetrocková. V roce 1994 se R-Force představili na svém debutovém albu a zpěváka Vladimíra Dvořáka později vystřídal původně plzeňský kytarista Pavel Kučera. Právě s ním zůstal Petr v úzkém pracovním kontaktu i po rozpuštění kapely a tahle spolupráce s největší pravděpodobností už brzy ponese ovoce v podobě nové kapely, pracovně nazvané Blond. "Měli jsme pocit, že R-Force se vyčerpali, cesta dál nevede; a tak jsme se rozhodli pokračovat cestou trochu jinou, samozřejmě při zachování kořenů. Jak říkám, ze sebe nevyskočíš."
Byl tu ale také rok 1994 a album Yellow Dog, radiovým megahitem Sametová a zásadním průlomem v popularitě Žlutého psa. "Jestli to byla satisfakce? Možná ano. Najednou začali chodit jiní lidé, měli nás rádi a my cítili, že tolik let práce mělo nějaký smysl. Navíc jsme v kapele zažívali tutéž srandu jako vždycky předtím, jenom teď byla navíc ještě dobře zaplacená. Abys pak neměl pocit satisfakce?"
Ovšem, stejně jako v letech minulých, byla i teď jenom otázka času, kdy se Petr vedle Žlutého psa objeví v nějakém paralelním projektu. K určitým "námluvám" došlo, když zahostoval na desce Nevěřím Pavly Kapitánové, produkované Alešem Brichtou. Odtud byl už jen logický krůček na Brichtovo sólové album Ráno ve dveřích armády spásy a poté, co se bývalý frontman Arakainu naplno rozjel po sólové dráze, stal se Petr řádným členem jeho Bandu, přičemž koncertně alternuje s Miroslavem Machem. Rozsah tohoto časopiseckého portrétu neumožňuje vypsat celou dlouhou Roškyho diskografii včetně hostování třeba na prvním sólovém albu Báry Basikové či účasti na sampleru Čeští mistři rockové kytary. Nelze ale opominout další rozměr Petrovy muzikantské práce, vlastní práci studiovou. Už řadu let vytváří ve svém studiu v centru Prahy filmovou muziku, hudbu k reklamám a spotům, vznikly tu také první nahrávky rodící se kapely Blond. Zejména v práci na filmové hudbě s u Petra Roškaňuka prolínají hned dva zájmy současně. "Filmy a filmová muzika jsou můj velký koníček.Vytvořil jsem si proto domácí kino, mám spousty filmů na DVD a samozřejmě mě hrozně baví filmovou muziku i vytvářet. Zajímá mě filmový střih, a kdybych se nezabýval muzikou, byl by asi filmový střih a grafika tím, co bych dělal."
K naznačeným zájmům ještě třeba přičíst letitou Petrovu zálibu v kvalitní sci-fi a to jak na filmovém plátně, tak v knihovně. Záliba hluboká a intenzivní, stejně jako Petrova brilantnost, důkladnost a muzikantská erudice v jeho každodenní rockové realitě.
NÁSTROJE
El. kytary Janecký, Marcus a Fender, španělka Seagull Maple CW Duet, aparatura ESH head/box, Peavey Classic 50
Kytarista Petr Roškaňuk se narodil 19. 11. 1958 v Havlíčkově Brodě. Je zakládajícím členem Žlutého psa. Prošel kapelami Extempore, Dobrohošť, Framus 5, Marsyas, Nová Růže, R-Force, je členem Aleš Brichta Bandu. Je autorem řady písní, natočil asi pětadvacet alb, některá zlatá a platinová. Produkuje, skládá a nahrává filmovou hudbu.
