Robert Trujillo - Bass profil

Jeden z nejlepších baskytaristů současnosti sice již více než deset let působí v trashmetalové legendě Metallica, jeho životopis je ale rozhodně zajímavější. Byl členem Suicidal Tendencies, Infectious Grooves nebo kapely Ozzyho Osbourna. Spolupracoval s Jerrym Cantrellem nebo Black Label Society Zakka Wyldea. Přirozeně se pohybuje v mnoha hudebních stylech, od jazzu po funk nebo metal. A je velkým fanouškem Jaca Pastoria.

Začátky

Robert Agustin Trujillo se narodil do rodiny mexických přistěhovalců 23. října 1964 v kalifornské Santa Monice. Většinu dětství ale strávil v jiném kalifornském městě - v Culver City. Již od mládí byl obklopen hudbou, neboť jeho maminka milovala umělce a kapely z chicagské nahrávací společnosti Motown. Umělci jako Marvin Gaye, James Brown nebo členové Sly and the Family Stone vyhrávali u Trujillů doma prakticky každý den. Možná ještě významnější vliv byl jeho otce, který doma hrával na akustickou kytaru flamenco. Pro Roberta je to jedna z nejranějších vzpomínek.

Faktem ale je, že mladý Trujillo začal poslouchat muziku poněkud jiného ražení a oblíbil si především rockové a metalové kapely, jako byli Black Sabbath, Led Zeppelin nebo Rush, poslouchal Ozzyho Osbourna, ale i Santanu či Kool and the Gang.

Suicidal Tendencies

První významnou kapelou, ve které se Robert Trujillo objevil, byli Suicidal Tendencies. V roce 1989 vstoupil do jejich řad a hned se podílel na albu Controlled by Hatred/Feel Like Shit... Déjà Vu, které první v historii kapely dosáhlo v USA na zlatou desku. Z nahrávky také pochází hit Walking the Dead. Na tomto místě je hodno poznamenat, že Trujillo byl na této desce podepsán pod pseudonymem Stymee.

Již pod vlastním jménem byl podepsán na následující desce Lights... Camera... Revolution! z roku 1990, která je mnohými fanoušky i kritiky považována za nejlepší desku Suicidal Tendencies vůbec. Opět ověnčena zlatou deskou v USA znamenala téměř průlom do rockového mainstreamu. Klasický crossover trash tady hraničil až s progresivním rockem a Trujillovou zásluhou přišel i další významný hudební vliv - funky. Díky úspěchu alba odjeli turné jako předskokani Queensrÿche a zúčastnili se také trashmetalového turné Clash of the Titans po boku velikánů stylu Slayer, Anthrax, Megadeth a také Alice in Chains a Testament.

Další album natočili o dva roky později v roce 1992 pod názvem Art of Rebellion a dosáhlo obdobného úspěchu jako předchozí deska. Získalo zlato v USA a dokonce z něho pocházejí dva singly, které se dostaly do singlové hitparády v Americe. Díky úspěchu desky i díky skvělému nasazení na koncertech začalo na kapelu chodit velké obecenstvo a předskakovali opět Queensrÿche, ale i Danzig a především Metallice, což se ukázalo jako zásadní pro Trujillovu kariéru o deset let později.

Další dvě studiové desky, na kterých Trujillo působil, znamenaly návrat ke kořenům a ústup ze slávy. Still Cyco after All These Years (1993) je znovu nahrané první album, které se v té době nedalo už sehnat. A Suicidal for Life (1994) byla záměrně nahrána tak, aby se neprodávala. Mike Muir, zpěvák a kapelník, měl pocit, že se kapela vzdaluje undergroundovým základům a chtěl se k nim novým albem vrátit. V zásadě se mu to povedlo, deska se sice jakžtakž prodávala, ale to bylo spíše díky jménu kapely než kvalitou či spíše poslouchatelností

nahrávky. Robert Trujillo v kapele končí po skončení turné v roce 1995.

Infectious Grooves

Tuto kapelu založili Mike Muir a Robert Trujillo jako boční projekt k Suicidal Tendencies v roce 1989. Mike Muir byl fascinován funkem, který Trujillo přinesl do Suicidal Tendencies a chtěl mít kapelu, ve které by kombinoval metal a funk. Infectious Grooves tak začali hrát něco, co se podobalo raným nahrávkám Red Hot Chilli Peppers nebo Faith No More.

Muir a Trujillo spojili síly s kytaristou Adamem Siegelem a bubeníkem Stephenem Perkinsem a společně nahráli v roce 1991 album The Plague that Makes Your Booty Move. Album je plné jak dřevního funku, který připomíná až nahrávky Jamese Browna nebo George Clintona, tak mixu s metalem. Na rozdíl od Suicidal Tendencies, kde měl jen občasný skladatelský příspěvek, na tomhle albu se Trujillo podílel téměř na všech skladbách. Deska je významně postavena na basových groovech a je tu spousta basových vyhrávek.

Robert Trujillo působil s kapelou až do konce milénia. Natočili ještě tři desky s podobným obsahem jako první album a v roce 2000 se skupina rozchází. U znovuzrození v roce 2006 už nefiguruje.

Ozzy

Po odchodu ze Suicidal Tendencies dostal Trujillo lano od Ozzyho, se kterým hrál až do roku 2003. Což znamenalo především spoustu koncertů, Ozzy v této době téměř nevydával sólové desky. Jediné studiové album tak společně natočili v roce 2001 pod názvem Down to Earth. Album získalo v USA platinu a obsahovalo hit Dreamer. Trujillo se podílel i na několika skladbách jako skladatel.

Trujillo také posloužil Ozzymu k přehrání prvních dvou alb Blizzard of Ozz a Diary of a Madman. Společně s Mikem Bordinem přehráli původní rytmiku Daisley/Kerslake, kteří v té době zažalovali Ozzyho za neplacení tantiém. Rozhodnutí se ukázalo jako nešťastné, neboť nahrávky ztratily své kouzlo a ani nejvěrnější fanoušci novou podobu desek nepřijali.

Metallica

Když z Metallicy odešel v lednu 2001 Jason Newsted, kapela se po novém členovi začala shánět až o více než rok později, přestože mezitím začala natáčet nové album St. Anger, na které natočil basu producent Bob Rock.

Robert byl pozván na konkurz v prosinci 2002, když se objevil v San Franciscu. Kapela se dozvěděla, že je ve městě, a hned ho pozvala, aby si s nimi přišel zahrát. Během dvou dnů si zajamovali i zahráli nějaké starší věci od Metallicy a v únoru 2003 pak přišlo konečné rozhodnutí, že berou Roberta Trujilla, který tím získal nejen skvělou práci (při nástupu dostal jako zálohu rovný milion dolarů), ale začal hrát i ve své vysněné kapele.

Přestože se na albu St. Anger nepodílel, objevil se už ve všech videoklipech a ve video části alba. Na podporu alba odjeli obří dvouleté turné a prakticky celý rok 2005 odpočívali a odehráli pouze dva koncerty v listopadu v San Fransicu, kdy „předskakovali“ The Rolling Stones.

Prvním albem (a dosud jediným), na kterém se Trujillo představil v Metallice, bylo Death Magnetic, které vyšlo po dvouleté práci v roce 2008. Na rozdíl od předchozí desky bylo toto album přijato více než pozitivně kritikou i fanoušky jako návrat k původnímu stylu. Na všech skladbách se tu podílel i Trujillo jako rovnocenný člen kapely.

www:

www.metallica.com