Správná odpověď je - všichni. Zdá se mi, že je mezi muzikanty rozšířený mýtus o tom, že jednou nastavené tempo v písničce se nesmí za žádnou cenu změnit a bubeník musí mít v hlavě metronom, kterého se snaží držet celá kapela. Od devadesátých let je zvykem všechno nahrávat s
metronomem, aby se s nahraným materiálem lépe pracovalo, aby se dal lépe stříhat apod. Přitom do devadesátých let se s klickem nehrálo a v mnoha skvělých písních tempo více či méně plave. A přesto znějí skvěle.
Dnešní běžnou praxí je to, že první nahrává bubeník a snaží se hrát přesně s metronomem, jak nejlépe mu to jde. Pak se basák snaží trefit do bubeníka. Potom kytarista do basákových partů atd. Někdy to funguje lépe, jindy se jednotlivé odchylky každého hráče tak sečtou, že to prostě nešlape. Něco jiného ale je, když se sehraje celá kapela dohromady. Nemusí to být podle metronomu, ale když jsou všichni rytmicky spolu, tak to funguje. A to se lépe dělá, když na sebe mohou muzikanti průběžné reagovat, vnímají se navzájem a všichni drží tempo dohromady.
Nebojte se živého nahrávání, nebojte se toho, že se tempo změní. Řešte jen to, jestli písnička funguje a jestli vás baví.
