Donatiho v jeho dvaašedesáti letech již pochopitelně nemůžeme počítat mezi mladé bubenické naděje. Nicméně jeho nezastavitelná touha po objevování temných hlubin rytmické komplexity je úctyhodná a Virgil nepřestává překvapovat tím, co všechno je možné. Stačí si poslechnout skladbu Pinprick z jeho rok starého alba Ruination a pochopíte, že Donati se prostě rozhodl starý dobrý 4/4 rytmus ušikanovat k smrti. Virgilovým „tajným receptem“, ze kterého vychází většina jeho podivných doprovodů, jsou polyrytmické kombinace různých variací
rukokladů vycházejících z paradiddlu. Jinak řečeno, bubeník tu chvíli hraje jeden rozklad mezi dvěma končetinami (například paradiddle mezi levou rukou a levou nohou) a jiný rozklad mezi druhými dvěma končetinami (dejme tomu seven stroke roll mezi pravou rukou a pravou nohou). Možnosti jsou zde takřka nekonečné, protože pokud vynásobíme počet existujících rudimentů, počet rytmických modulací (osminy, trioly, kvintoly, half-time) a počet možností křížení končetin, přidáme k tomu různé varianty lichých taktů, a nakonec to celé znásobíme možnostmi, kam přidat akcenty a jakou zvolit orchestraci (tedy na který konkrétní nástroj daný úder zahrajeme), dostáváme se skutečně prakticky k nekonečnu. Pro ilustraci toho, jak je to celé komplikované, si zkuste zahrát klasické cvičení Gavina Harrisona z paradiddlem ve čtvrtkách proti paradiddlu v triolách, které přikládám v notách. A to je skutečně pro začátečníky!
Donatiho genialita nespočívá ani tolik v tom, že je ochoten věnovat cvičení těchto variací tolik času, kolik málokdo jiný, ale hlavně v tom, že z onoho pomyslného nekonečna dokáže vylovit rytmy, které jsou použitelné pro hraní s kapelou, a skutečně je s tou kapelou zahrát. Samozřejmě že se jedná do značné míry o „hudbu pro muzikanty“ a nepoučený posluchač bude mít problémy ji strávit, ale to čtenáře Muzikusu nemusí trápit, že? Virgil má očividně rád vesmír, a proto jsem k poslechu vybral skladby z desek Planet Z od německé kapely Panzerballett a Quantum od superprojektu Planet X, kde se Donati potkal s původním klávesákem Dream Theateru Derekem Sherinianem. Ve skladbě Alien Hip Hop se místy ozve i klasický jednoduchý bum-čvacht, a toho si važte, protože s ním Virgil obvykle neplýtvá. S věrozvěsty progmetalu Dream Theater se Donati potkal znovu v roce 2011, kdy se účastnil slavného konkurzu na místo bubeníka, který však nakonec vyhrál Mike Mangini.
K poslechu: Pinprick (Ruination, Virgil Donati, 2019), Prime Time (Panzerballett, Planet Z, 2020), Alien Hip Hop (Quantum, Planet X, 2007)
