Profily progresivních bubeníků - Ryan Van Poederooyen

Profily progresivních bubeníků - Ryan Van Poederooyen
Profily progresivních bubeníků - Ryan Van Poederooyen

Bubeník, jehož jméno je pro našince poněkud nesrozumitelné, ovšem jeho hra je srozumitelná nade vše. A to i přesto, že s notami zrovna nešetří. Kariéra tohoto dnes šestačtyřicetiletého muzikanta začala v devadesátých letech s lokálně úspěšnou, leč dnes již zapadlou kapelou God Awakens Petrified (a několika ještě zapomenutějšími projekty před ní). Pro Ryana byla však účast v této partě zásadní. Na jejich koncertě se totiž náhodou ocitl temný anděl metalového bubenického nebe Gene Hoglan (no dobrá, přirovnání k andělovi je zrovna v jeho případě skutečně odvážné), který ho následně doporučil kytarovému mágovi Devinu Townsendovi do jeho vznikajícího The Devin Townsend Bandu (později Projektu). Nástupnická kapela rozpadlých Strapping Young Lad měla velké ambice a potřebovala nekompromisní motor, který zvládne rychlá tempa, perfektně ovládá dvojpedál a dokáže z bubnů dostat epický zvuk, který Devinova hudba vyžaduje. Poederooyen všechny tyto požadavky dokonale splňuje a jeho precizní hra jistila Devinovu kytarovou virtuozitu následujících šestnáct let.

Tato rubrika si neklade za cíl ukazovat všeobecné pravdy a univerzální bubeníky. Nejedná se nám o perfektní groovery (i když to je většina z protagonistů také!), ale o muzikanty, kteří svou osobitostí, technickou vybaveností, aranžérskou zručností, nebo vším dohromady posouvají hranice možného. Van Poederooyen v sobě spojuje mnohé z těchto schopností. Na první pohled zaujme neuvěřitelná přesnost jeho velmi vyčerpávajících partů. A nejedná se, jako u některých, o studiovou magii - kdo jej někdy viděl naživo, ten ví, že Ryan je zcela precizní i na pódiu (což je třeba přiznat všem hudebníkům, které si k sobě Davin Townsend vybral). Stejně důležitá je však jeho schopnost zahrát přesně to, co daná skladba potřebuje. Devin skládá velmi pompézní verzi metalu, takže dvojpedálu je zde požehnaně, ovšem všimněte si drobných variací, které se pravidelně opakují a potvrzují to, že bubeník ví zcela přesně, co a proč chce hrát. A v neposlední řadě stojí za pozornost čistý, a přesto ohromně prostorový zvuk Poederooyenovy soupravy. Zkuste zahrát jeho party na svoje bubny - i pokud to technicky dokážete, zvukově to pravděpodobně bude slabý odvar.

Poučení z tohoto dílu? Technická a interpretační preciznost, snad až strojová, nemusí být na úkor kreativity!

 

K poslechu: The Devin Townsend Project: Planet of the Apes, Grace

Psáno pro časopis Muzikus