Člověk, který má v příjmení vložené jméno otce moderní bubenické techniky Sanforda Moellera, si asi nemohl vybrat lepší životní cestu než stát se bubeníkem. A Aron Mellergårdh skutečně Moellerovu techniku používá v zásadě pořád. S bubenickou kariérou to ale nebylo tak jednoduché. Kapela Dirty Loops, která jej nakonec proslavila, vznikla bez zásadních ambicí v podstatě náhodou a prvotním impulsem bylo zahrát si v
powerfunkových aranžích covery popových hitů od Britney Spears, Adele nebo Justina Biebera. Sama kapela popsala svůj začátek slovy: „... dali jsme na YouTube pár písniček a doufali, že z toho bude koncert - nebo dva...“ Kombinace inovativního stylu a virtuozity rytmického dua Mellergårdh-Linder ovšem způsobila virální řetězovou reakci. Videa obletěla bleskovou rychlostí internet, a přesto že je kapele vytýkáno, že se jedná o hudbu, kterou ocení jen muzikanti, tak si našla zástupy velmi oddaných fanoušků. A koncertů z toho bylo o něco víc než jeden nebo dva.
Dirty Loops mísí disko, funky a jazzrock v nebezpečnou směs, která si v tanečnosti nezadá s Michaelem Jacksonem (kterého členové Dirty Loops nepokrytě obdivují a do jisté míry vykrádají), a přitom pod povrchem skrývá obrovskou hravost umožněnou neuvěřitelnou technickou vyspělostí. Aranže jsou plné předražených akcentů, triolových rozkladů, šestnáctinových a sextolových běhů v unisonu dvou i tří nástrojů a dalších prvků, které si člověk možná snadno představí, ale znatelně obtížněji zahraje. Paradoxní je, že jen díky profesionalitě a vyhranosti muzikantů si posluchač či divák často neuvědomí, jak komplikované věci se před jeho očima a ušima odehrávají. Kapela se tváří jakoby nic, jako by jen tichý groovíček tepal pod nosnou melodickou linkou, ovšem ten groovíček je ve skutečnosti pekelně propracovaný a komplikovaný.
Rytmická sekce Aron Mellergårdh - Henrik Linder je učebnicí toho, jak sehraná a invenční může dvojice basa-bicí být. Jejich party se nekopírují, ale doplňují. Často hraje jeden z dvojice jednoduchý groove a druhý perkusivně doplňuje prázdná místa. Obzvlášť pikantní jsou místa, kde bicí hrají rovný čtyřčtvtový doprovod a basa okolo krouží v triolách, celek tak zní až elektronicky, dubstepově. A když je potřeba, hrají chlapci tak přesně spolu, že by se podle nich mohl kalibrovat metronom. A to i při všemožných štěcích mimo těžké doby. Dirty Loops jsou kapela s velmi osobitým stylem, kterou můžete milovat nebo nenávidět - posuďte sami.
K poslechu: Hit Me (Dirty Loops, Loopified, 2014), Next to You (Dirty Loops, Phoenix, 2020), Dirty Loops - Live at Singapore International Jazz Festival (Youtube).
