„Yellow Dog samozřejmě představuje ty nejkrásnější vzpomínky. Touhle deskou jsme se poprvé opravdu dostali do branže. Celou dobu jsme byli amatéři, tedy já určitě, Franta Kotva, Zdeněk Juračka, Plech, ti už měli leccos za sebou s Tangem i dalšími kapelami. Ale pro mě to byla absolutní novinka,“ vzpomíná frontman kapely Žlutý pes Ondřej Hejma na album, které v polovině deváté dekády udělalo z doposud spíše fajnšmekrovské hanspaulské jižanskobluesové party celonárodní koncertní rozhlasové i televizní hvězdy.
„Moc jsem si toho považoval. Ovšem, musím také přiznat, že písnička Sametová i celá deska se prosazovala velmi pomalu. Odhaduji, že jsme ji vydali na Vánoce, jak se to tak dělávalo, a v rádiích se chytla až někdy před létem. Zabralo to prostě nějakou dobu. Každopádně si ale
myslím, že tam tehdy vznikl Žlutý pes v pravé podobě, která potom fungovala dalších dvacet let.“Je nesporné, že album Yellow Dog znamenalo pro Žlutého psa mílový, nebo spíše sedmimílový, krok kupředu. Sametová se stala jedním z největších hitů 90. let, záhy následovaná Náruživou z téže desky, a postupně k nim přibývaly další z alb následujících i znovunalezené z minula. Pojďme se tedy v příštích řádcích s Ondřejem Hejmou vrátit do časů, kdy se Yellow Dog narodil, kdy spatřil světlo rock‘n’rollového světa.
Když v roce 1994 Žlutý pes vydává své, jak už bylo řečeno, přelomové album Yellow Dog, není to rozhodně žádný nováček na české hudební scéně. Má už za sebou šestnáct pestrých a různorodých let od roku 1978, kdy Ondřej Hejma kapelu zakložil, tehdy ještě společně s Ivanem Hlasem, přes cenzurní peripetie s názvem v 80. letech, kdy se načas mění na Tomahawk a Hudebně zábavnou skupinu Ondřeje Hejmy, aby se přece jenom nakonec opět stal Žlutým psem. Má za sebou i první nahrávací zkušenosti. Ta úplně první proběhla v roce 1981 v karlínském rozhlasovém Áčku, kde kapela natočilasingl Zůstaň klidná. Tuhle možnost získala od jednoho z bossů socialistického showbyznysu Petra Hanniga výměnou zas to, že Ondřej Hejma napíše anglické texty pro obskurní popovou hvězdu Víťu Vávru. V angličtině vychází také exportní album složené částečně z původních, částečně z převzatých skladeb, a pak eponymní debut v roce 1988. „Tehdy pukaly ledy, točily nejrůznější kapely, mysím, že dokonce i Jasná páka a CaK Vocal a podobně. Takže i my jsme dostali šanci a vydali elpíčko u Pantonu,“ vzpomíná Ondřej Hejma. „Vzápětí, hned po revoluci, jsme vlastníma rukama vydali takový samizdat, Hoši z východního bloku. “Nicméně písničkám Hochů z východního bloku se ještě příliš nepodařilo mediálně prorazit. Ale ranými devadesátými lety už začíná být slyšet stále jasněji volání nově se rodícího tuzemského hudebního průmyslu. A v případě Žlutého psa je to vydavatelství Bonton. „Zbyněk Knobloch v Bontonu a Kočandrle v Monitoru byli tenkrát hodně aktivní, dávali šance kapelám, a takhle začaly vznikat jejich stáje. Předpokládám, že jsme se dohodli někde na mejdanu. Tak se to tehdy dělalo a možná se to tak dělá i dneska.“ K nahrávání alba Yellow Dog nastupuje Žlutý pes v mimořádně silné sestavě. Vedle zpívajícího Ondřeje Hejmy je to kytarová kohorta Franta Kotva, Petr Roškaňuk, Zdeněk Juračka a Petr Pokorný. Za piano usedá hanspaulský Richard Dvořák, někdejší člen Krausberry, rytmiku tvoří Jiří Veselý a Jiří Zelenka. Rok před natáčením desky potká kapelu nemilá událost, která se nicméně promítne i na albu. Při koncertě v Brně napadne přímo na jevišti vzteklý nepřítel hluku Ondřeje Hejmu a pobodá ho nožem do břicha. Ten se pak k incidentu vrátí v písni Skoro blues. „Je to cover Boba Dylana a je to de facto parafráze celého toho brněnského příběhu. Text celý vznikl v nemocnici Na Malvazinkách, kde jsem byl na rekonvalescenci.“ I další písně mají zajímavé osudy. Skladbu Všechno je nanic si vybere na své debutové album slovenská zpěvačka Jana Kirschner, nicméně v překladu a s jinou hudbou. „To bylo velice bizarní. Volal mi její producent Jožka Šebo a povídá mi: ,Vieš, je to veľmi pekné, ten text je super, ale my bysme si urobili inú hudbu‘. Je to velice nezvyklé, většinou se půjčuje hudba a někdo si udělá jiný text, ale Jana Kirschner je veliký talent a já si toho moc považoval. “Zcela zásadním hitem z alba Yellow Dog je píseň Sametová, která posléze naprosto opanuje rozhlasový éter a stane se pro širokou veřejnost takřka hymnou kapely Žlutý pes. „Sametová, to je opravdu spletitý příběh. Koncem 80. let jsme měli písničku, kdy Rošky přinesl demáč a já udělal text, z něhož první dvě sloky se pak staly základem písničky Sametová. Měl to být příběh rock ‘n’ rollu u nás, příběh, jak rock ‘n’ roll řídí a mění věci. Byla to padesátá šedesátá léta, tedy ty první dvě sloky. Pak jsem měl sloku i na sedmdesátá léta a k tomu i nějaký indiferentní refrén. Hráli jsme ji asi dvakrát na koncertě, neprosadila se do repertoáru, stal se z ní šuplík. Když jsem pak připravoval věci na Yellow Dog, řekl jsem si: ,Sakra, ten text je docela dobrej,‘ a proved ljsem totéž, co Jozef Šebo, udělal jsem jinou muziku. Dal jsem pryč sloku ze sedmdesátých let a přidal z devadesátých - Gorbačov/Dlabačov. Přísná kritika mě pak obvinila, že jsem zamlčel léta normalizace. Já jim marně vysvětloval, že by písnička byla moc dlouhá a že by se nevešla do rádia. Se Sametovou je zajímavá ještě jedna věc. Kluci ji původně na desku moc nechtěli. Když bylo všechno natočeno, byli jsme celý materiál přehrát ve firmě. Odehrála celá deska, už jsme se chystali odejít a ozvala se Sametová. Producent Bontonu Zbyněk Knobloch zpozorněl a povídá: ,Počkejte, co je tohle?‘ A okamžitě se rozhodl na ni vsadit.“
Nahrávání alba Yellow Dog probíhá v září a v říjnu ve studiu Sono s Pavlem Karlíkem a Plechem Novotným za mixážním pultem. „Musím říct, že to byl obrovský zážitek. Jednak to bylo poprvé ve studiu, které dodnes patří mezi absolutní špičku, jednak s klukama, co už tehdy byli na zvukařské špici. Moc jsme si to užívali. Vzpomínám si na jeden moment: Točil jsem zrovna zpěv a do Sona přišel něco vyřizovat Olda Říha. Zašel za mnou přímo do nahrávací místnosti, chvilku poslouchal a pak povídá: ,Ty, vole, přesně, přesně takhle to teďka budeme točit i my.‘ Nevím, co tím myslel, ale asi se mu to líbilo a já si považoval, že mě takhle nepřímo pochválil.“
Kromě zmíněné silné sestavy Žlutého psa se ovšem při nahrávání alba Yellow Dog ve studiu zastaví i pestrá směsice nejrůznějších hostů. Mezi nimi třeba David Koller a Robert Kodym. „Asi tam museli zrovna něco dělat s Lucií, byli tam tehdy každou chvíli, protože to bylo nejlepší studio v zemi. Franta Kotva se s nimi velmi dobře znal, jezdil jako stage manager s Lucií. Byli jako rodina. Takže kluci se stavili, slovo dalo slovo, a odhulákali nějaký ten refrén. Taky se tu poprvé objevuje Karya (zpěvačka Jana Feriová pozn. aut.). Vystřihla sboreček, když jsme točili Sametovou, a mělo to za následek patnáctileté angažmá u Žlutého psa. Tam se to všechno rodilo.“
Naprosto přirozenými hosty jsou dechaři spřízněného YoYo Bandu, ale poněkud tajemnější je funkce Edy Hájka z českobudějovické kapely My Dry Willow coby konzultanta přes Hammondy. „Prostě jsme si od něho normálně půjčili Hammondy. Měl komplet všechno včetně Leslie bedny, úžasný nástroj s neopakovatelným zvukem. Protože klávesy u nás hrál Richard Dvořák, natáčel on. Ovšem Eda Hájek, kámoš, mu pomáhal s tvorbou zvuku. Ta je u každého nástroje přece jenom trochu jiná. Eda věděl, jak na to, měl to vychytané, takže je v bookletu jako konzultant.“
Jak už bylo řečeno, singlům Sametová a posléze Náruživá, a koneckonců celé desce trvá přeci jenom pár měsíců od vydání, než se proderou do všeobecného povědomí. Pak ale nastává prudký zlom. Prodeje jsou víc než solidní, rádiové rotace úctyhodné, točí se klipy, kapela se zabydluje před televizními kamerami a koncertní ferman je nabitý záviděníhodným způsobem. A nejedná se o drobná klubová pódia, byť dnes už v legendárním pražském Bunkru je v tom čase Žlutý pes jako doma i mimo jeviště. Kapela se zhusta objevuje i na místech, kterým už zmiňovaný Olda Říha s oblibou říká „velká pracoviště“. Jednoduše řečeno, Yellow Dog Žlutého psa sice ne přes noc, ale o to víc proslaví. „Že bych to čekal, to ne. Předtím jsme natočili Hochy z východního bloku a já si říkal, že je to docela dobrá deska. Ptačí nářečí tam zpívá Karel Gott, zpívá tam Lucka Bílá a nic. Vůbec nic. Deska se neprodala, nezaznamenala žádný veliký ohlas. Rozhodně ne mediální, i když se o ní mluvilo v muzikantských kruzích. Tak jsem si říkal, že to zkusíme znovu, a uvidíme.“
Vraťme se ale ještě k několikrát zmiňované písni Sametová a k jejím dalším osudům. Známe už její příběh popelky, takřka nechtěňátka, na abu Yellow Dog. Příběh, kdy producent Bontonu Zbyněk Knobloch zastavil kapelu doslova ve dveřích a jednoznačně rozpoznal hitový potenciál téhle písně. Studiově totiž Sametová spatřila světlo světa ještě jednou na prozatím posledním albu Žlutého psa Stroj času z roku 2014. „Vydavatel Warner Music chtěl best of, Vladimír Kočandrle vymyslel marketingový tah, že připravíme best of a k tomu jako bonus natočíme Sametovou v nové verzi. Já na něho ale zakleknul a de facto ho přinutil, že jsme udělali novou desku, mimochodem, regulérní best of jsme už udělali u Bontonu pod názvem Psí kusy. Tady jsme vytáhli opravdové šuplíky, jak říkal Rošky, hledali jsme i pod uhlím ve sklepě a vylovili opravdu ty úplně první kousky. Třeba Hlasovky z doby, kdy byl Ivan Hlas členem kapely. Nebo jižanské věci Lynyrd Skynyrd, Molly Hatchet s českými texty. To tam všechno je. Pro mě je to docela důležitá deska. Zmapovali jsme v ní dějiny Žlutého psa, které byly do té doby zamlčené. A Sametová, kterou jsme trochu jinak zaranžovali, víc do country, je k tomu takový přídavek. Je to deska, které si hrozně cením, i když tak trochu vyšuměla a nikdo si jí až tak moc nevšiml.“V únoru roku 2021 oslavil Ondřej Hejma své kulaté sedmdesáté narozeniny vydáním vlastního sólového alba Dáreček. To ale rozhodně neznamená konec Žlutého psa. Ten jenom vehnán do pandemické boudy čeká s nabitým fermanem na lepší časy. Jen co nastanou, nebudou jistě na koncertech chybět ani kousky z alba Yellow dog. I po sedmadvaceti letech je totiž zásadní a nepřeslechnutelnou etapou života téhle svébytné české kapely.
