„Je to naše druhá komponovaná deska. To znamená, že už je poznamenána nějakou zkušeností,“ říká bubeník, skladatel, zpěvák a jeden ze zakládajících člen skupiny Progres 2 Zdeněk Kluka o dnes už bez nadsázky legendárním koncepčním dvojalbu Třetí kniha džunglí a dodává: „Předcházející Dialog s vesmírem byl možná přirozenější.“
„Po dlouhé době působení v doprovodných kapelách jsme byli nadrženi dělat něco jiného. Vlítli jsme do toho jako mladí kluci s přimhouřenýma očima a zavřenýma ušima. A ještě ne příliš zkušení. Tady už jsme byli zkušenější. Už jsme k věci přistupovali víc jako profíci. I když fakt je i to, že naše nová posila Roman Dragoun to svým mládím posouval jinam. Pravda je, že tyhle dvě desky jsou každá jiná a pro mě každá znamená něco jiného.“
A pravda je i to, že pod vlajkou Progres 2 tu vzniklo jedno ze zásadních a neopakovatelných děl českého, respektive československého artrocku,
nebo chcete-li progresivní muziky. Dílo skladatelsky, muzikantsky i aranžérsky nadčasové, které se koneckonců navzdory dobovým mantinelům nemusí stydět ani za svou textovou stránku. Není až tak podstatné řešit, zda Třetí knihu džunglí považovat za rockovou operu, či spíše za koncepční album, taková definice není podstatná. Daleko podstatnější je skutečnost, že se tenhle koncertní pořad ve své době prohnal rockově vyprahlým Československem jako smršť, ovšem smršť životodárná. A pravda je i to, že jeho studiový záznam dodnes neztratil nic ze své síly a vypovídací hodnoty. Koneckonců, svědčí o tom i stále nové a nové reedice. Ta poslední, z jara letošního roku, obohacená řadou bonusů, vychází čtyřicet let po koncertní premiéře. Pojďme tedy právě teď Třetí knihu džunglí pomyslně otevřít a zalistovat v ní s osobou nejpovolanější, se Zdeňkem Klukou.
Když předposlední květnový den roku 1981 představuje kapela Progres 2 na brněnské premiéře svůj nový audiovizuální projekt Třetí kniha džunglí, je tahle událost přijímána českými hudebními fanoušky s velkým očekáváním a zájmem. V minulých třech letech si totiž skupina vydobyla vysoké renomé svým předcházejícím počinem, první tuzemskou rockovou operou Dialog s vesmírem. S ní procestovala křížem krážem celé Československo a ve zkrácené verzi se ho podařilo vydat i na nadšeně přijaté dlouhohrající desce. Přelom sedmé a osmé dekády vůbec konceptuálním celkům přeje. Ať už je to zmíněný Dialog s vesmírem, Olympické Prázdniny na zemi, Huascaran slovenské Fermaty, Synkopy se svým Křídlením a Slunečními hodinami či M Efekt s dvojicí artrockových alb Svět hledačů a 33. Ovšem Progres 2 představuje svým posluchačům nejen nové ucelené dílo, ale i výrazně inovovanou sestavu, v níž vedle Zdeňka Kluky za bicí soupravou, kytaristy Miloše Morávka a basisty Pavla Pelce chybí klávesista Karel Horký a zpívající kytarista Pavel Váně. Naproti tomu novou a výraznou posilou se stává klávesista a zpěvák Roman Dragoun.
„Mezi mnou a Pavlem Váněm došlo k velkým rozdílům v názoru na to, jak udělat další pořad,“ vysvětluje Zdeněk Kluka. „Já si představoval celek zaštítěný jedním velkým motivem, jeho představa byla spíš písničkovější. Pavel odešel a nahradil ho Roman, který vlastně představoval určitou novou mladou krev. Po letech jsme si to s Pavlem vyříkali a shodli jsme se, že to možná byla škoda, že se to dalo udělat nějakým jiným způsobem, ale už to bylo dávno pryč.“Dlužno dodat, že v současné sestavě Progres 2 už řadu let působí Pavel Váně i Roman Dragoun pospolu. Ale zpět ke Třetí knize džunglí a k jejímu námětu. „Rudyard Kipling mi dlouhodobě strašil v hlavě a Mauglí, kterého jsme udělali před lety, mi připadal jen spíš jako takový odvar. Byly to věci, které jsme v podstatě nechali otextovat na kiplingovská témata, ale nebyl to žádný velký příběh. V tomto případě jsem chtěl zdůraznit kontrast přírody a civilizace, najít v Kiplingovi ještě další rovinu. Proto i název Třetí kniha džunglí, který původní Knihy džunglí posouvá ještě kamsi dál. Pro mě osobně se v podstatě jedná o velký kontrast přírodna, toho, co přirozeně na světě vzniklo, je a existuje, a člověčího zásahu. Civilizace, která už se vymyká z otěží, začíná převládat a tím i začíná člověka masírovat, valchovat a zabíjet. Základní motiv tedy pro mě byl čistá příroda versus civilizace.“
Zdeněk Kluka bedlivě znovu a znovu pročítá Kiplingovy Knihy džunglí, zaznamenává si výpisky, cizeluje jednotlivá témata. „Udělali jsme společně jakousi osnovu, která začíná zrozením a končí převálcováním civilizací. V ní jsme měli určité body, které jsme probírali s Vladimírem Čortem, jehož jsem oslovil pro napsání textů. Řekli jsme mu témata jednotlivých skladeb a on psal na hudbu. Dejme tomu, že jsme mu řekli ,Tady je zrození, tady se člověk ukáže v přírodě‘, a tak vznikla písnička Já. Texty jsme pak společně dotahovali, několikrát jsme si je vzájemně vrátili. Dokonce když byla celá Třetí kniha džunglí napsaná, zjistili jsme, že použitý jazyk nám nevyhovuje, nesedí a on ji podle našich připomínek celou znovu přetextoval do řeči, kterou jsme si představovali, která nám byla vlastní. To, že jsme oslovili Vladimíra Čorta, byla od začátku jasná volba. Když jsme hráli Dialog s vesmírem v Praze, byl se na několikrát nás podívat, tam jsme se představili a on se nám přiznal, že je jeho sen nějakou takovou věc udělat. Byl velký fanoušek sci-fi. Na sci-fi sice nedošlo, ale bylo to silné téma, které mu také poskytlo dostatečný prostor.“Vizuální a scénická příprava předcházejícího Dialogu s vesmírem se do jisté míry stala kolektivním dílem semknuté komunity brněnských umělců, výtvarníků, fotografů a osobností divadelní scény, což se do jisté míry opakuje i při nastudování a přípravách Třetí knihy džunglí. „V podstatě ano. Podílel se zase Vašek Houf a Boris Mysliveček. Hlavně s námi zůstal režisér z Divadla na provázku Peter Scherhaufer, takže to vlastně byla podobná sestava. Od začátku jsme uvažovali o tom, že vizuální stránka musí být trošičku jiná, že nemůžeme opět pověsit plátno a promítat. Musí nás napadnout něco jiného. A tak jsme za pomoci všech našich kamarádů výtvarníků vymysleli, že džungle musí na jevišti vyrůst. Přes mého otce jsme sehnali z mlékáren polotovary, ze kterých se vyráběly pytlíky na balení mléka. Bylo to něco jako rukávy, ze kterých, když se nafoukly, vznikly takové falosy něco přes metr široké a na které se dalo promítat. Z jedné továrny jsme sehnali dmychadla, motorky, kterými se to dalo nafouknout. Vytvořili jsme sestavu trubek, ukryli je v osmi velkých dřevěných krabicích a z nich v první písni začaly vyrůstat. Diapozitiv džungle se nejdřív promítal na černé pozadí, ale začal být vidět až ve chvíli, kdy za námi tyhle pytle vyrostly. V dobře zatemněných divadlech to bylo velmi efektní.“
Od konce května roku 1981 je tedy na světě scénická podoba Třetí knihy džunglí. Logicky tedy nastává potřeba zaznamenat celé dílo i studiově na album. Jak už bylo zmíněno v případě Dialogu s vesmírem, byl přístup vydavatele poněkud nešťastný, deska vznikla jen ve zkrácené, upravené verzi na formátu jednoho LP, k němu postupně přibyly ještě další singly a EP. Na svou celistvou kompaktní podobu si musela hodně dlouho počkat. V případě Třetí knihy džunglí je ovšem situace naštěstí lepší. „V Pantonu jako redaktor působil Aleš Zikmund, který býval naším kapelníkem, když jsme doprovázeli Marthu a Tenu a Boba Frídla. Když jsme za ním šli s Dialogem s vesmírem, nevěřil, že by se prodal. Chtěli jsme dvojalbum, ale on nám nedůvěřoval, myslel si, že by to byl propadák, takže natočili jenom jednu desku. Kdežto když jsme dělali Třetí knihu džunglí, zjistil, že Dialogu se prodalo strašně moc, že je to pro Panton dobrý kšeft. Umožnil nám proto udělat Třetí knihu džunglí jako dvojalbum, jak bylo potřeba.“Kapela tedy odjíždí do nedaleké slovenské vinařské metropole Pezinok. V tamním studiu, kde už například vzniklo album M Efektu Svitanie z roku 1977 a zanedlouho vznikne Jedinečná šance, debut brněnského Futura, pracuje na natáčení kompletní podoby Třetí knihy džunglí. „Nevzpomenu si, jak padla volba zrovna na Pezinok. Možná, že nám někdo řekl, že Opus, což byla bratrská firma Pantonu, má v Pezinoku studio, že tam nahrával, že je to tam dobré a že jsou šikovní. Tak jsme se tam vydali. Snad na odlehčení jedna vzpomínka. Bylo to jediné místo, kde se dalo kouřit jak ve studiu, tak v režii, což byl v podstatě průšvih. Samozřejmě, kapela, když točí, nemusí u toho hulit, ale my jsme tehdá ještě všichni kouřili. Ovšem když se mixuje, člověk chodí, poslouchá, neví, co s rukama, je spotřeba cigaret strašná. Jelikož se v té režii smělo kouřit, vím, že jsem vyhulil příšerné množství cigaret. Od té doby točíme jinde, kde se nesmí kouřit a já navíc od té doby dávno nekouřím - tedy u téhle mixáže jsem vyhulil minimálně čtyřicítku.“
Přes svou muzikantskou a hráčskou náročnost vzniká Třetí kniha džunglí poměrně dosti svižně. „Vzpomínám si, že všechny podklady na první půlku jsme natočili za jeden víkend a druhou během následující soboty a neděle. A potom se dělaly playbacky a zpěvy. Základy jsme točili pohromadě, tenkrát se to tak dělalo. Skoro všichni hrubé základy společně a potom playbacky. Fakt je, že jsme všechny ty věci už předtím dlouho hráli, tak jsme je uměli, byli jsme hodně sehraní.“
Třetí kniha džunglí tedy vychází jako dvojité LP v roce 1982. Fanoušci napříč Československem už materiál dobře znají z koncertního podání, desky se už nemohou dočkat, a tak je během chvíle, jak říká Zdeněk Kluka doslova, „smetena z prodejen“. V roce 1983 se dočká i své exportní anglické verze. „Znali jsme se s nějakým člověkem z Artie, který byl také na pár koncertech Třetí knihy džunglí a líbila se mu. Navrhl nám, jestli ji nechceme přezpívat anglicky. Vladimír Čort, který byl velmi dobrý angličtinář, ji přetextoval, a tak vyšla.“ V reedici se potom anglická verze společně s českou objeví na dvojCD v roce 2001. Reedic více či méně kompletních je ovšem povícero. Ta nejčerstvější spatřila světlo světa v březnu roku 2021. Původní materiál na prvním disku je tu doplněn i bohatým bonusovým diskem s živými nahrávkami některých skladeb z nejrůznějších období od počátku 80. let takřka po současnost. Je tu i debutový singl Progres 2 s Romanem Dragounem Že tvých vlasů v ní se dotýkám / Člověk stroj a celý komplet uzavírá aktuálně dotočená novinka Svět příliš se roztočil. „Domluvil jsem se s Martinem Kudličkou, textařem, a udělali jsme píseň, která ve svém sdělení spojuje Třetí knihu džunglí s tím průšvihem, co teď lidstvo zažívá už víc než rok.“
Chtě nechtě si člověk musí připustit skutečnost, že po čtyřech desetiletích získává sdělení Třetí knihy džunglí nový rozměr. Platnost tohoto mimořádného rockového opusu je tudíž nejen v nadčasové rovině hudební, ale svým způsobem i poselství, které bylo touto cestou řečeno a sděleno.
