Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Fanynka na dobírku

Existují různé způsoby, jak se dostat co nejblíže svým hudebním idolům. Často jde snad i o život. Fanynky jsou schopny podniknout opravdu cokoli, jen aby se aspoň trochu přiblížily svým hvězdám. Koneckonců, to je přece hezké, no ne? Koho by to netěšilo, taková okázalá oddanost, takové projevy lásky...? Ovšem někdy je to už tak trochu přehnané. Ve druhé polovině sedmdesátých let tomu dala jedna z fanynek zase další rozměr. Tehdy po světě jezdila platinová kapela Cheap Trick, která zrovna vydala Dream Police a multiplatinové koncertní album Live at the Budokan. Kdo ví, třeba to vyvolala slova skladby I Want You to Want Me z této desky, ale pravda je, že jednou během šňůry ještě před koncertem k nim do zákulisí přivezla pošta obrovský balík, zpevněnou bednu, ve které, když ji kapela otevřela, byla - dívka. Fanynka. Fanatička.

„Na krabici byla napsaná naše adresa,“ vzpomíná Rick Nielsen, kytarista, známý svým pětikrkým nástrojem. „Nepamatujeme si už její jméno, ale vybavila se na to dobře. Měla tam s sebou nějaké sendviče, vodu a tak. Ale nebyla v dobré kondici. A tak jsme ji vzali do našich sprch v zákulisí, protože se potřebovala nejdřív dost umýt. A že jsme se všichni dívali? No museli jsme ji přece hlídat... No a pak jsme se jí podepsali, vyfotili se s ní a tak. Asi si myslela, že to je jediný způsob, jak se s námi setkat. Mezi námi - dost odvážné a taky i dost drahé. Hlavně jsme jí pak řekli, aby to už znovu nedělala.“

Kapelový fotograf Robert Alford, který tehdy se skupinou jezdil, vzpomínal, že to nebyl jediný způsob, jak se fanynky snažily dostat ke kapele. „Bylo to neuvěřitelný. Ať byli Cheap Trick kdekoli, na nádraží, na letišti, o hotelích nemluvě, pořád si vymýšlely fígle, jak oklamat ochranku. Připadal jsem si jak ve filmu Perný den.“

Co tomu říkáte? Třeba právě tohle byla inspirace pro refrén z If You Want My Love...