Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - Dohrát za každou cenu

V létě 2003 měli The Cure ještě šňůru vystoupení po festivalech a pak se měli vydat opět do studia navázat dalším albem na úspěch CD Bloodflowers. Mimochodem, to následné album, The Cure, se jim opravdu povedlo.

Jedním z těch festivalů mělo být vystoupení v open-air aréně poblíž Florencie. Jenže právě když měla kapela jít na scénu, strhla se velká bouře: „Jak někde v Asii, úplný monzunový přívaly,“ poznamenal frontman Robert Smith. „Tohle by mohlo odplavit celou střední Evropu.“ Kapela za kapelou to vzdávala a odjížděla z celé akce a Cure se k tomu chystali také. Jenže problém byl, že byli uvedeni jako headlineři celého festivalu. Jak uvádí Robert Smith, promotér za nimi přišel a doslova klečel na kolenou, jak je přemlouval, aby zůstali a i přes prudký déšť vystoupili. „Ten déšť nebyl normální. Scéna byla sice zastřešená, ale tady šlo úplně o horizontální poryvy větru a deště.“

Po usilovných prosbách pořadatele se nakonec Cure odhodlali dostát svým závazkům a déšť nedéšť, odebrali se na jeviště. Se svými aparáty se choulili v samém rohu jeviště, kam zase až tak moc pořád nepršelo a hráli pro cca pět tisíc lidí, pro ty, kteří zůstali z dvacetitisícového davu. „Bylo to hodně špatné,“ říká Smith. „Bylo tam takové vlhko, že i kdybyste se ponořili na dno oceánu, nemohlo tam být větší mokro. Odezva lidí byla úžasná, pět tisíc lidí tam v dešti běhalo před jevištěm jako magoři, takže fakt zážitek.“ No a pak to přišlo.

Po hodině hraní jeden zesilovač za druhým začal vypadávat a bouchat, takže nakonec byly slyšet z PA jen bicí a Smithův hlas. „Myslím, že to bylo při skladbě A Forest. A tak jsme to dokončili jen při bicích a zpěvu.“

Jak jste na tom vy? Také byste vystavili své aparáty, nástroje a zařízení řinoucímu se dešti na nechráněném pódiu jen proto, aby se neřeklo?